Komunistům se v těch letošních krajských a také senátních volbách dařilo. Protože poslankyně Marta Semelová prý tušila, že to „bude dobré“, oblékla si dnes žlutou barvu. A to přestože je to domácká barva převážně Jany Bobošíkové a její Suverenity.
„Já v barvě oblečení nic symbolického nevidím, jednou mám žlutou, jednou červenou, jednou třeba bleděmodrou, v tom nevidím žádnou symboliku. Žlutá je ale barva sluníčka a já mám nyní sluníčkovou náladu,“ vysvětlila ParlamentnímListům.cz Semelová.
Radost na celé čáře
„V každém případě mám radost, že levice výrazně posílila. Mám radost i z výsledků v Praze, kde velmi překvapivé bylo umístění Jiřího Dolejše na prvním místě, takže nyní jde do druhého kola. Dobré to je ale i v těch ostatních obvodech. Všude posílili kandidáti KSČM a to je fajn. Navíc tady v Praze - které přece jenom bylo vždy ´pravicové město´ - je to unikum,“ zmínila k volebním výsledkům v mini rozhovoru poslynkyně Marta Semelová.
„Co mne ovšem mrzí, je to, že je tak velká volební neúčast. Svědčí to o tom, že jsou lidi naštvaní, otrávení, ovšem tím, že zůstanou doma, tak tím situaci určitě nepomůžou. Tady by bylo potřeba, aby si uvědomili, že záleží na každém z nich,“ podotkla.
Jakákoli reakce svědčí o tom člověku, který se jí projevuje
Poslankyně ParlamentnímListům.cz také prozradila, jak se dívá ve sněmovně na ty, co sedí v sále na pravici a kteří třeba v minulosti při jejích projevech o třetím odboji pískali, či bouchali do stolu. Co by jim vzkázala?
„Jakákoliv reakce poslanců ve sněmovně svědčí o tom člověku. Myslím, že každý, ať má jakýkoliv názor, by měl dokázat poslouchat toho druhého a reagovat na to věcnými argumenty a ne tak, že to potom vypadá, jako že ve sněmovně sedí jen parta vulgárních a nevychovaných poslanců. Tím hovořím o těch, co se chovají způsobem, který opravdu by do sněmovny patřit neměl,“ doplnila.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová