Zatížen několika exekucemi přežívá den ode dne, měsíc od měsíce. Občas najde nějakou brigádu, ale podle něj už je práce čím dál méně. Navíc je prý za pár korun. Pracující Ukrajinci jsou vděčni za pár tisícovek, a tak se nabourává finanční zázemí pro nízkopříjmové občany.
Na Cikány si dovolují
„Nemám žádnou práci,“ hodnotí svoji současnou situaci Štefan Matásek, kterému je něco přes třicet let. „V táborském supermarketu už nedělám, tam jsem se pohádal, protože mně tam řekli, že jsem Cikán. Tak jsem vedoucí někam poslal a ona mi řekla ‚vypadni, ty smrade černej‘, a bylo to. Řekl jsem o tom vedení marketu, těm to bylo jedno. Tak jsem šel…“ konstatuje smutně.
„Bolí mne břicho, jak nejím, nepiju, tak maximálně vodu z kohoutku, já tady na ubytovně nemám vůbec nic,“ konstatuje dál pro ParlamentníListy.cz. Zrovna v tyto dny má krizi – co bude dělat, netuší. Všechny charity a další podobné prostory jsou obsazené a má svoji určitou hrdost. Nebude si hlídat pár svých osobních věcí někde na charitativní ubytovně s několika neznámými lidmi na pokoji. Kolikrát se už prý stalo, že se tam okradli…
Psali jsme:
Říká se tomu: Od čerta k ďáblu
„Úřad práce mne posílá na adresy, ale tam mne nechtějí. Posledně jsem byl v Yazaki na Borských polích, pak v Daikinu a nic. Já potřebuji bydlení přece. Přes agenturu je to samé úkáčko, všechno je plné,“ stěžuje si dále Matásek. „Tady jsou všude Ukrajinci a hodně ostatních lidí je na ulici, protože nemají kde přenocovat. Já jsem úplně hotovej a nevím, co dál. A nechci žádný šméčka, mít problémy s policajty,“ říká významně.
Problém je se i dostat z Tábora do Plzně. „To jsou čtyři stovky na vlak a to mi ještě někdo půjčí,“ naráží tak na pravidelné návštěvy na Úřadu práce v Plzni, aby vůbec nebyl vyřazen z evidence. Výsledek je ale žalostný. „Já jsem teď bez prostředků. Co si člověk koupí za osm stovek, které někde sežene? Nějaké pití, chleba, máslo, salám, cigarety. Cigaretu mně občas někdo dá. Nemám moc věcí na sebe. Já už to prostě nedávám, psychicky jsem na dně, přemýšlím jen, kde co sehnat,“ konstatuje smutně se stoickým klidem.
Štefan Matásek
Fotogalerie: - Romové před vládou
Střecha nad hlavou, to je nad zlato
„Pracák je k ničemu, sociálka taky. Všude řeknou – jste v Táboře, ale v občance máte Plzeň. Jenže život v Táboře včetně toho ubytka je levnější než v Plzni. Tady se nesežene vůbec nic… Takže nemám žádný příjem. Dokud neseženu v Plzni bydlení, tak mně žádný úřad nic platit nebude. Prostě já žiju v Jihočeském kraji, tak mám smůlu, to bych musel být v Plzeňském kraji. Jenomže zas tady neseženu nic levnýho. Takže mně tady nic platit nebudou. A je to.“
„V Plzni si práci třeba i najdu, ale kde budu přespávat? Všechno je úplně plné, narvané. Taky si musím zaplatit paušál na mobil, abych mohl volat ohledně práce a na úřady. A to jsou zase další a další peníze a ne zrovna malé. Tady na ubytovně v Táboře mám jen židli, stolek a postel a ledničku, jenže ta je prázdná. Takže je vypnutá, aby nešla zbytečně.“
Přednostnější má přednost
„Ukrajinci jsou vládou chránění, ale co my, Romové, my jsme pořád pro mnoho lidí špína. Ale když ukáčko někoho zbije, tak to je v pořádku. Nelíbí se mi, jak vláda manipuluje s náma Čechama. Ukrajinci dostávají dávky na bydlení, mají na všechno právo a my Češi a Romové si všechno musíme vyběhat a někteří i vyřvat, ale jinak už to nejde. A vyřvou si své nároky a co nám pak zbyde?“
Podle Matáska se jedině tak Romové umějí trochu poprat za svá práva, Češi jsou prý strašně bojácní. Když začala ukrajinská krize, řada ubytoven dala přednost uprchlíkům, za které de facto platil stát a během pár dnů doslova vyhodila sociálně slabé na ulici. Svých „pět švestek“ si vzali docela snadno. Dnes už je to o něco lepší, ale stále je zde konkurence, která by se dala nazvat „nekalá“. Pracovní agentury samozřejmě upřednostňují toho, komu stačí méně. To samé většina firem. Musely by být duchem nepřítomné, aby potenciálnímu zaměstnanci nabízely víc, než je obvyklé. To se může stát jen ve vybraných lokalitách a v určitých bonitních profesí.
Fotogalerie: - Za mír a bezpečnost
Svůj k svému
Dalším problémem, o kterém se rovněž tak moc nehovoří, je skutečnost, že Ukrajinci si u nás zakládají firmy, kde zcela pochopitelně a logicky zaměstnávají své známé, příbuzné. Ty všechny upřednostní před Romy, ke kterým nemají úplně ideální vztah, ale to je věc poměrně známá a týká se to řady dalších států ve východní Evropě, Balkán nevyjímaje. A samozřejmě jen těžko vezmou sociálně slabé nebo ty, kteří nejsou zrovna ideálními zaměstnanci. Vytváří se tu tak portfolio společností, do kterých nebude moc vidět. Už nyní začínají vznikat kavárny a cukrárny, kam evidentně chodí maximálně tak jejich majitel a jeho rodina. Nabízí se tedy otázka, zda se nevrací doba před několika lety, kdy se toto aktuálně „propíralo“ a medializovalo v případě vietnamských večerek. Které tedy ostatně jedou dál v podobném módu…
Cizinec, nebo našinec?
Charita je dnes přetížená a stejně tak jsou na tom příslušné úřady. Být ve své vlastní zemi jako cizinec je podle Štefana Matáska „husté“, ale pravdivé. „My si máme nějak poradit… nemyslí se na neúplné rodiny.“ Je dobré, aby třeba matka samoživitelka chodila na dvě práce a spala jen pár hodin? Jsou i další případy a může se stát, že budeme svědky syndromu „Papinova hrnce“, což není nijak optimistický výhled, jenž do blízké budoucnosti je velmi, velmi nejistý…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajinci
Informace pro ukrajinské občany na území ČR v návaznosti na ruskou agresi na Ukrajině na leznete na oficiálních stránkách MV ČR. MV ČR také pro tento účel zřídilo samostatný portál. Základní informace o ukrajinské diaspoře v České republice naleznete na těchto stránkách.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
sathene
