Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček na tiskové konferenci nešel pro ostrá slova daleko, stát se nenechá vydírat – řečeno vybranějším slovníkem. Potud vše v pořádku. Ministr by si ale měl v první řadě zamést před vlastním prahem, na neutěšeném stavu v SÚKL nese hlavní díl viny. K eskalaci problému přispěl zejména neuváženými personálními kroky.

Problém Státního ústavu pro kontrolu léčiv se zákazem užívání elektronického úložiště receptů a některých dalších aplikací má dvě roviny. Ta první z pohledu pacienta je víceméně pozitivní – pro něj se (alespoň zatím) fakticky nic nemění. Ústav se snaží výpadek řešit. Ta druhá je ale mnohem složitější a také o poznání méně příznivá. Dnešní stav je důsledkem dlouhodobého neřešení problému, který na SÚKL vznikl historicky - již před mnoha lety. Aféra okolo dodavatele, tedy firmy Trenovia, se začala psát ještě za tehdejšího ředitele Beneše někdy v roce 2009. Následně vyšlo najevo (to už Ústav vedl mnou jmenovaný ředitel Březovský), že s výběrem dodavatele nebylo vše křišťálově čisté – a to nejen proto, že zakladatel dodavatelské firmy, která začala za své služby čerpat stovky milionů korun, byl bývalý zaměstnanec Ústavu.

Po příchodu současného ministra zdravotnictví do funkce zažil Ústav personální tsunami, které ke zklidnění situace rozhodně nepřispěly. Lidé okolo tehdejšího ředitele Březovského, včetně jeho samotného, měli v té době situaci podrobně zmapovanou a měli také připraveno možné řešení z hlediska dluhů i dalšího fungování. Během velmi krátké doby byli z funkcí odvoláni se „vší parádou“. Nechyběla dramatická a nactiutrhačná prohlášení v médiích, křivá nařčení o vyvádění stovek milionů ze SÚKLu, včetně výhrůžek o trestních oznámeních apod. To se stalo před dvěma lety a od té doby – ticho po pěšině až do prosince 2015.

Nutno říct, že i současný ředitel Zdeněk Blahuta si v organizaci vede docela dobře. Je dobrým státním úředníkem a pracuje dle zadání. Nese s sebou ale ono historické břímě a nutno si přiznat, že se (alespoň vnějšímu pozorovateli) situace jeví tak, jako by ministerstvo čekalo, že by mohl problém sám nějak v tichosti vyhnít. I přes silná prohlášení na začátku se dodavatelským firmám přeci jen několik desítek milionů korun zaplatilo. Dodavatelé se ale nyní začali dožadovat toho, na co mají podle smluv nárok - i když jsou to nároky pravděpodobně přehnané. Smlouva ale je jednou smlouva, a proto také nynější soudní opatření, které firmám dalo za pravdu. Akce vyvolává reakci a tak to vypadá, že si dnes už vyhrožují soudními spory obě strany vzájemně. Situace se nechala zajít příliš daleko. Daleko a zbytečně.