„Víte, kdy už mi na majetek sáhli bůhví pokolikáté, byl jsem s nervy v koncích. Pořídil jsem si na objekt sběrny zabezpečovací zařízení, ale ani to zloděje neodradilo. Je to na dost odlehlém místě, spoléhali se zřejmě na to, nebo kdoví na co se vůbec spoléhali. Pak přišlo to osudné březnové ráno před dvěma lety. Jako teď si to pamatuju. Na to se zapomenout nedá. Ale já vážně nechtěl nikomu ublížit. Tehdy jsem střílel proto, abych to auto zastavil. Abych viděl, kdo zase kradl. Byly to dvě rány. Změnily život mě i jim, hlavně té dívce."

Sledujeme téma Milost střelci

Překotné vzpomínky pana Bašty se opět vrací k osudné střelbě. Jedna rána z lovecké brokovnice prolétla dveřmi pickupu. Ten měl velké potíž z místa činu ujet. Byl už totiž přetížený nakradeným kovem a díky tomu zapadal do bláta. Broky zranily šoféra na stehně. Druhá od pasu vypálená rána prostřelila zadní okénko vozu a zranila dívku, která se zloději byla, do obličeje. O jedno oko přišla prakticky okamžitě, o druhé později. A drama nabralo na obrátkách. Sanitka, policie, obvinění. Výčitky svědomí. Bezesné noci.

Vražda? Hrozný pocit

„Napřed mě obvinili z vraždy. Je to hrozný poct. Už jenom to slovo. Začal jsem se bránit i za podpory rodiny, kamarádů a známých. Copak jsem nějaký vrah? Říkal jsem si tolikrát. Pak to na chvíli vypadalo, že spravedlnost zase není tak úplně slepá. U vrchního soudu v Olomouci překvalifikovali skutek na pokus zabití a trest se snížil na tříletou podmínku s odkladem na pět let. To se ale nelíbilo paní státní zástupkyni. Od ní jsem dostal nálepku vrah a ona dělala cíleně vše proto, abych jako vrah i skončil. Nechci se jí nějak dotknout, ale mám zato, že si u soudu záměrně i přidávala, vymýšlela. Uváděla například, že jsem na místo jel s úmyslem vraždit. Ostatně ani ten poslední, definitivní trest šesti let vězení za pokus vraždy se jí nelíbil. Odvolala se a navrhovala dvanáct let. Tehdy jsem už ztrácel sílu bránit se. Copak já jsem chtěl té dívce ublížit? Nikdy si to nepřestanu vyčítat, i když si pořád myslím, že pokud se někdo vydá na tak riskantní dráhu, jako jsou zlodějny, tak musí počítat i s tím, že někde narazí," říká pan Bašta dnes.

Čtěte další příběhy:
Politikům bych naplácal na holou, nadává pracující důchodce
Pohraničník vypráví: Nepůjdu střílet do lidí jako Mašíni
Neznám chudého doktora, říká sestra z onkologie

Kriminál byl na mašli

„A pak byl konec. Čtvrtého ledna za mnou zapadly dveře bohunické věznice v Brně. O osm dní později jsem byl převezen do Rapotic a tam jsem zůstal až do doby, kdy jsem uslyšel tu neuvěřitelnou zprávu. Prezident Václav Klaus mi udělil milost. Ale do té doby mě ty skoro tři měsíce daly pořádně zabrat. Když jsem si první dny uvědomil, že mě čeká vlastně možná ještě celých šest let za plotem a za zamřížovaným oknem, bylo to, jak se říká, na mašli. V noci jsem nemohl spát, neustále jsem chodil na záchod, prostě nervy pracovaly naplno. Ale pak hodně pomohla ta příroda kolem. V Rapoticích nejsou zdi, takže jsem okolní les mohl vnímat naplno a to mě vážně dost uklidňovalo. Ale byly tam i myšlenky, kdy jsem jako by rekapituloval znovu svůj život, okamžiky, kdy jsem měl najednou pocit, že jsem se měl zachovat jinak i v některých jiných záležitostech, třeba k rodině a podobně. S nadsázkou si myslím, že něco podobného by si měl zkusit asi každý. A taky jsem si říkal, jak jsem se měl tehdy zachovat. Kdyby se něco podobného stalo teď, už bych nikdy nevystřelil. Asi bych tu zbraň nechal ležet, nebo ji o něco rozbil," bilancuje Karel Bašta.

Myslivcem už nebudu

„Třicet let jsem dělal myslivost a teď ji musím paradoxně pověsit na hřebík, i když právě i díky tomu jsem se mohl o přírodu opřít. Ale nezanevřel jsem. Budu chodit na ryby, pruty mi nikdo nevzal. A taky nepřestanu děkovat mnoha lidem kolem sebe. Třeba Zdeňkovi Zavřelovi z Ivančic, který mi hodně pomohl, když zmobilizoval veřejné mínění, prý se pro mne angažovaly i Věci veřejné. A taky pořád ještě nemůžu uvěřit, že se za mne postavilo svými podpisy na tři tisíce úplně cizích lidí, nebo i ti, kteří mě neodsoudili, ale naopak podpořili na internetu, v médiích a že jsem to zrovna já, kdo dostal milost od prezidenta, kterému nepřestanu být vděčný."

Pan Bašta skoro jako by nevěřil, že příběh, který se kolem něj odehrál, je skutečná realita. Bohužel i bohudík.

Více:
Postřelil zloděje, dostal milost. Nyní promluvil o hrůze a kriminálu

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.