V úvodu je nutné zdůraznit, že cesta za razítkem byla absolvovaná čistě laicky – tedy bez jakýchkoli filatelistických znalostí a ambicí – jen tak, za účelem získání razítka. A rozhodně ne kvůli diskreditaci kohokoli a jekéhokoli záměru. Zpočátku vše vypadalo bezproblémově.
Na malé poště na nádvoří Pražského hradu jsou čtyři přepážky, pouze jedna je označena poměrně nevýrazným kusem papíru s tím, že právě zde lze památeční razítko získat. Nápis je pouze v češtině – nic víc, nic méně…
Fronta se zdá únosná – stojí tu asi šest lidí, záhy po nás přicházejí další. Jak se ukazuje, všichni chtějí razítka – o jiné poštovní služby v daný okamžik, v pátek 30. prosince kolem poledne, nemá nikdo zájem. Před okénkem stojí Češi, kteří chtějí korespondenci rozesílat po republice i za oceán, Ruska s malým synem, u stolku se posadila skupinka Francouzů.
Psali jsme:
Vzhledem k tomu, že nikdo z přítomných nechce pouze jedno jediné razítko, doba čekání je přece jen o něco delší, než by se dalo předpokládat. Nicméně – pokud se člověk na Hrad za tímto účelem vypraví, je doba čekání stále únosná.
Další reportáže ParlamentníchListů.cz ZDE
A je to tady. Po cca 25 minutách stojím u okénka a kupuji si několik pohlednic, na které si vyžádám razítko s podpisem exprezidenta Havla. Jako naprostý laik – bez jakékoli postranní myšlenky – nejprve žádám o to, zda nejde pohlednice pouze orazítkovat jako památeční, jelikož je nemíním nikam posílat. Dostane se mi popuzené odpovědi, že nikoli. „V žádném případě. To přece nejde, i když to nechcete nikam posílat, tak musíte koupit i známku – jinak než přes známku ta razítka dávat nemůžeme,“ informuje mě dost netrpělivě úřednice za přepážkou.
Informace chybějí. U okénka je získáte, ale...
Vědoma si rostoucí fronty za mnou nechci dělat žádné problémy, a tak si známky na pohledy, které nikdy nikam opravdu odesílat nemíním, zakupuji. Přiznávám, že s jistou naivitou ještě odvážně přednesu další prosbu. Zda by nešlo na pohlednice umístit i razítko s PF, které Pražský hrad také vydalo. Tím dostávám úřednici za okénkem do varu.
Psali jsme:
„Ne, to by opravdu nešlo – dvě razítka na jednu zásilku dávat nemůžeme,“ poučuje mě. A vzápětí na všechny pohlednice umísťuje razítka se srdíčkem a podpisem Václava Havla – jedno přes známku a druhé na místo, kam se píší pozdravy z cest. Tedy DVĚ razítka…
V kabelce mám jednu prázdnou obálku – poněkud pomuchlanou… Vzhledem k tomu, že už stojím na poště, která vydala dvě razítka, jež v průběhu roku a ostatně ani v dalších letech už nebude možné získat, probouzí se ve mně možná právě začínající filatelista. Rozhodla jsem se proto, že přece jen budu chtít i to razítko s PF, které na pohlednici – jak už vím, byť nerozumím proč – dát nelze. A tak vytahuju obálku s prosbou, zda ještě nelze dát na ni onen štempl.
Razítko na obálku, kterou nechcete poslat? To je podvod!
Tím už však rozpálím úřednici za okénkem doběla. „Na obálku vám razítko dát nemůžu, to nelze,“ říká. A já opět nechápu… Ve snaze o klidové řešení a vyhnutí se jakémukoli konfliktu se smířlivě ptám, zda tedy nemá úřednice nějaký kus papíru, na který by mohla razítko dát, jelikož nic jiného už u sebe nemám. Ta ovšem už v nepříjemném jednání směrem ke mně pokračuje…A tak přichází nádech a konstatování z mé strany: „Paní, vy jste tu pro zákazníky a ne oni pro vás.“ Z fronty za mnou vychází starší paní, podává mi s přátelským mrknutím prázdný kus papíru, na který nakonec přece jen razítko získávám za pronášení velmi nepěkných slov směrem ke mně…“Ano, my jsme tu pro lidi, ale ne pro nějaké podvody. Vy byste tu obálku určitě někam chtěla posílat,“ pokračuje ve své samomluvě úřednice za okénkem.
Přiznám se, že už nemám ani sílu, ani chuť se pouštět do debaty, jakého podvodu jsem se dopustila a už vůbec ne do konfrontace s tím, zda vůbec úřednice na základě neznalosti zákazníka má právo ho takto tvrdě osočovat. Odcházím s pachutí, ale nakonec přece jen s razítky, kvůli kterým jsem na poštu vážila ve sváteční dny cestu – stejně jako desítky jiných lidí.
Psali jsme:
A říkám si, že je to škoda. Nevím, kolik z nich bude mít tuto cestu znepříjemněnou něčím podobným, ale přitom by stačilo málo. Někde v dosahu zraku lidí čekajících ve frontě, pár základních informací – klidně i v několika jazycích – o tom, za jakých podmínek lze razítko získat – co je třeba a co není možné. Ne každý je filatelista a ví, že i památeční razítko má být přes známku, že je „podvod“ (a proč?) to, pokud vyžaduje razítko na obálku…
Mluvčí České pošty: Za nepříjemnost se omlouváme, chyby nám poslouží k inspiraci na vylepšení
ParlamentníListy.cz se proto informovaly i u tiskové mluvčí České pošty Marty Selicharové. Ta se za nepříjemnou zkušenost na poště na Hradu omluvila a vysvětlila alespoň to, proč může být v takovémto případě v provozu pouze jedna jediná přepážka. „Je to logické, tato památeční razítka jsou vždy pouze v jednom jediném provedení, proto je lze obdržet pouze u jedné přepážky. Vydáváme jich u různých příležitostí do roka několik, vždy je o ně velký zájem – byť samozřejmě hlavně z řad filatelistů. Zkušenost, jež popisujete, pro nás může být do budoucna inspirací, jak naše služby i v tomto ohledu vylepšit,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Selicharová.
Od 23. prosince 2011 do poledne 2. ledna 2012 bylo orazítkováno víc než tisíc zásilek
Doplnila pak ještě, že zmiňovaným příležitostným razítkem k uctění památky prezidenta Václava Havla orazily dosud pracovnice pošty 012 na Pražském hradu již více než tisíc zásilek - tedy pohlednic či obálek. Jak už bylo zmíněno, akce končí ve čtvrtek, 5. ledna.
Zájem je i o známky
Na závěr lze dodat to, že nejen o razítka s podpisem Václava Havla je zájem. I známky s jeho portrétem jsou tak oblíbené, že z bezmála 730 milionů vydaných kusů jich do současné doby zbylo jen několik stovek. V minulosti přitom Česká pošta vydala celkem sedm edic známek s tváří Václava Havla.
„S Havlem vyšlo od počátku jeho prezidentské funkce do současnosti 728 milionů známek. Teď jich zbyla necelá tisícovka. Do pohřbu bychom je bývali nestihli přidělat, tak jsme se rozhodli udělat razítka a pamětní list,“ vysvětlil v předvánočním týdnu ředitel odboru známkové tvorby České pošty Břetislav Janík. Podle něj však budou přesto Češi Havlovu tvář na pohledy a dopisy v budoucnu lepit ještě mnohokrát. Pošta totiž nějaké známky v blízké budoucnosti určitě přichystá.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
