Odborník na lidské duše Jan Cimický zatím nepozoruje, že by události na Ukrajině vyvolávaly v české společnosti, mezi jeho pacienty či v jeho okolí nějaké válečnické nálady. „Spíš pozoruji u lidí pocit nejistoty. Ale netýká se to jenom Ukrajiny, ale samozřejmě i Islámského státu v Iráku a Levantě. A protože jsou ty informace velmi nejisté, nepřesné, kusé, tak mohou u lidí především starších, kteří mají nějakou válečnou zkušenost, vyvolávat stavy úzkosti, to bezesporu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz psychiatr Jan Cimický, primář soukromého Centra duševní pohody Modrá laguna.
Na lidi u nás dění na Ukrajině doléhá i přesto, že se někomu může jevit velmi vzdálené. „Navíc to evokuje takové další drobné věci, kterých si lidé začínají všímat. Připomínají si pranostiky, které se tradovaly na základě dlouhodobé lidské zkušenosti. Třeba tu, která tvrdí, že když roste hodně hub, tak se blíží válka. Nějaké takové problémy prý přivolává i extrémně velký měsíc na obloze. Lidé si to často spojují a hledají nějaké souvislosti. Pak to v nich zcela jistě vyvolává pocit stísněnosti,“ tvrdí Jan Cimický, jenž působil v letech 1981 až 1996 jako primář socioterapeutického a rehabilitačního oddělení Psychiatrické léčebny v Bohnicích.
Křičení za plotem, že by měl Putin dostat za vyučenou
V českém veřejném prostoru není možné přeslechnout hlasy lidí, kteří volají po tom, aby Rusko či prezident Putin dostali za vyučenou, protože síla je to jediné, čemu rozumí. „Takovému volání moc nerozumím, protože si myslím, že každá akce vyvolává reakci. A představa toho, že lze dát za vyučenou nějaké velké mocnosti, ať je to ta, či ona, může samozřejmě vyvolat skutečně celosvětový konflikt. Považuji to spíš za takové křičení za plotem, když je člověk v bezpečí a má pocit, že se mu nic zlého stát nemůže,“ vysvětluje uznávaný psychiatr počínání lidí, kteří se prezentují siláckými výroky na adresu Ruska.
Psali jsme:
To, že se události na Ukrajině promítají do našich životů víc než kterékoli zahraničně-politické téma posledních let, přičítá dvěma aspektům. „Jednak to, že se odehrávají relativně blízko. Vždyť není až tak vzdálená doba, kdy určitá část Podkarpatské Rusi byla součástí téhle země. Řada lidí tam má třeba nějaké příbuzné, známé, zkrátka je tam stále ještě nějaká propojenost funkční. Navíc u nás pracuje dost lidí z obou zemí, ať jsou to Ukrajinci, nebo Rusové. Pravdou je, že většinou u nás lidé příliš nerozlišují, jestli to je ten, či onen, protože to vnímáme příliš globálně,“ poznamenává Jan Cimický.
Na protichůdné informace reagují lidé buď útokem, nebo útěkem
To, že se nám dostává o dění na Ukrajině tak rozporuplných informací, může působit i jako jeden z faktorů vyvolávajících stres. „Jestliže máte vedle sebe informace, které jsou naprosto protichůdné, a vy se v tom samozřejmě nemůžete vyznat, tak to ve vás vyvolává zmatek, nejistotu a úzkost, což pak často v člověku vyvolává nějaké obranné reakce. A to buď útok, nebo útěk. Útok se projevuje tak, že lidé volají po nějakém tvrdém zákroku. Ti druzí hledají nějaký jiný způsob, kterým by se ta situace dala řešit,“ konstatuje primář Centra duševní pohody.
Diskuzi v tuzemském veřejném prostředí o událostech na Ukrajině nepovažuje ani za hysterickou, ale ani za přiměřenou. „Já si především myslím, že to je neinformovaná diskuze. Těžko lze totiž zaujímat postoje k něčemu ve chvíli, kdy se objevují naprosto protichůdné informace. Jak naložit s tím, že jedna strana tvrdí, že na Ukrajině bojují ruští vojáci, druhá zase, že ne. A vy si nemůžete ověřit skutečně z nějakého seriózního zdroje, jaká je pravda. No a to v člověku nutně vyvolává ten zmatek,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Cimický.
Když člověk ztratí pocit jistoty a bezpečí, pak jakoby vlál ve větru
To, že v diskuzi nejsou tolik slyšet zastánci Ruska, nepřičítá tomu, že by si lidé po zkušenostech se čtyřiceti lety života ve sféře vlivu Sovětského svazu netroufli projevit náklonnost k této zemi. „Lidé jsou dnes opatrní v tom, aby se vyjadřovali ve prospěch toho, či onoho. A to se netýká jenom této situace, ale třeba i konfliktu s islámským světem. Vždyť na jedné straně západní Evropa velmi tvrdě bojuje proti nějakým symbolům islámu a u nás se to hodnocení úplně obrátí. Najednou v tom problému lidé ztrácejí jasnou orientaci. Aby se člověk cítil v pohodě, musí mít pocit jistoty, bezpečí a snadné orientace v tom, co se děje. A jestliže to je ve všech směrech narušené, tak pak člověk jakoby vlál ve větru,“ podotýká psychiatr.
A že by v tom lidem nějak pomohli politici, nelze příliš očekávat. „Svým chováním a tím, jak věci interpretují, spíš vyvolávají v lidech pochybnosti, zda to tak opravdu je. Tím, že jsou jejich vyjádření tak diametrálně odlišná a naprosto rozdílné názory zaznívají dokonce i v rámci některých politických uskupení, tak to v lidech vyvolává pocit jakési bezmocnosti. A spíš to podporuje odklon od politiky a od toho, aby byl vůbec nějaký politik pokládán za hodného důvěry,“ domnívá se Jan Cimický.
Lidé to berou tak, že jsou všichni politici stejní a nelze nikomu věřit
Proto v něm také sílí pocit, že se u nás čím dál víc projevuje trend na politiku se vykašlat. „Lidé to berou tak, že všichni politici jsou stejní a vlastně nelze nikomu věřit. Ostatně to volby většinou potvrzují. Blíží se teď další, tak uvidíme, co přinesou. Vždy jsou možné dva momenty. Buď se lidé vzepřou a řeknou si, že se něčím přičiní o to, aby se situace změnila a jdou hledat nějakou cestu, nebo budou od politiky úplně abstinovat. Budou si říkat, že stejně nic nezmění, že se jich to netýká a nebudou se tím chtít zabývat,“ dodává pro ParlamentníListy.cz psychiatr Jan Cimický.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
