V první části besedy Fiala zdůraznil, že český stát se sice tváří jako silný, ve skutečnosti ale slábne, což se prý názorně projevuje ve slábnutí přirozeného respektu občanů k jednotlivým mocím, včetně moci soudní. Místopředseda Nejvyššího soudu tvrdí, že dnes je nesmírně složité přimět někoho, aby bral soud vážně a přišel na soudní jednání. Podobně tristní situace panuje například také v doručování soudních písemností či v možnosti soudů přimět účastníky řízení, aby respektovali rozsudek.
„Když slábne stát, lidé logicky přestávají důvěřovat jeho orgánům a přemýšlejí nad tím, co se bude dít, až nastane nějaký vážný problém. Zatím jsme v etapě, kdy je to v rovině standardních a demokratických procedur možné vyřešit, ale mám pocit, že to pořád nikdo nebere vážně,“ posteskl si Fiala. „Spousta lidí v mém okolí se ozbrojuje, protože má pocit, že právo jednou přestane platit,“ podotkl geolog Václav Cílek, který se debaty na akademické půdě rovněž účastnil.
Národ a stát
Cílek posunul debatu dále, když se Fialy optal, zda česká ústava nebo nějaká právní norma pamatuje na ochranu dědictví národa. „V ústavněprávní rovině je to mimořádně aktuální otázka,“ reagoval soudce s tím, že prorektor Univerzity Karlovy a bývalý děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch před pár dny na konferenci v pražském Karolinu navrhl vrátit do Ústavy ČR národ jako základní pojem státnosti, čímž vzbudil relativně velký a dramatický odpor i u soudců Ústavního soudu, kteří se prý dívají na ten problém zcela odlišně.
Fiala považuje za zajímavé, že vůbec někdo pochybuje o tom, že náš stát vznikl na určitých národních principech. „Protože český stát se kdysi osvobodil z habsburské monarchie, která byla s nadsázkou označována jako ‚žalář národů‘. Stejně tak když evropské soudy mluví o jednotlivých státech a jejich právech, tak mluví o národních státech a národních právech,“ rozvedl soudce svoji myšlenku.
V diskusi o návrhu včlenit do Ústavy princip národnosti se tedy staví na stranu profesora Gerlocha, protože si myslí, že se jedná o významnou problematiku, která by měla být diskutována, a nikoliv šmahem smetena. To, že tak mnozí činí, Fiala přisuzuje politické korektnosti, která prý všeobecně brání, abychom se jakoukoliv otázkou zabývali seriózně.
„Politická korektnost funguje jako autocenzura. Apriorně posunuje určité otázky do roviny nekorektních, a proto si je nesmíme ani pokládat. Ale nebudeme-li si pokládat vážné otázky, nikdy nedojdeme k rozumným výsledkům,“ varuje Fiala.
Muslimové v Česku
Následně se slova opět ujal Václav Cílek, jehož zajímalo, co by udělalo zavedení islámského práva šaría do společnosti. Dle jeho názoru panuje v tomto směru v západní Evropě jakési „dvouvětří“. Cílek navrhuje, že v okamžiku, kdy by se někdo přihlásil k islámu, spadal by pod právo šaría, které by bylo v určitém vztahu k většinovému právu. „Je taková úvaha vůbec možná?“ obrátil se na místopředsedu Nejvyššího soudu.
„Pokud vycházíme ze standardní představy o státu a právu, jaká tady v Evropě je, tak jeden ze základních pilířů, na kterém tato stavba stojí, je státní suverenita. Státní suverenita – zjednodušeno řečeno – znamená, že na určitém území určitého státu platí jen jedno právo,“ vysvětlil Fiala s tím, že kdybychom připustili na území jednoho státu více právních úprav – navíc vzájemně si odporujících –, už by se rozhodně nejednalo o stát a právo tak, jak je známe a museli bychom tuto situaci nově pojmenovat.
Fiala podotkl, že otázka islámského práva se řešila na jednom z jednání vědecké rady Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde se vedla vedle jiného velká diskuse o tom, že v rámci katedry občanského práva by se měla zkoumat otázka alternativních manželských či rodinných vztahů, které mohou vznikat. Soudce tím naráží na mnohoženství, které dosud český trestní zákoník postihuje, či na sňatky nezletilých, jež prý německé soudy řeší ve stovkách případů.
Takové otázky prý budeme muset řešit v rámci soudního řízení. Fiala tvrdí, že v prvé řadě se tím budou zabývat ústavní soudy, které se budou muset vypořádat s námitkami na rovnost. V okamžiku, kdy někoho odsoudíme za pohlavní styk s osobou mladší patnácti let, se totiž může ten dotyčný ohradit, proč jeho trestáme a muslimům to prochází.
„To je otázka dovedení suverenity do konkrétního příkladu. V tom si myslím, že máme před sebou nesmírně těžkou cestu. Protože pokud zpochybníme státní suverenitu, nemáme jistotu v ničem, pokud jde o tento stát a právo. Zpochybníme základní principy, na nichž tato společnost stojí,“ tuší Fiala.
Uprchlíci, právo na azyl a české soudy
V odpovědích na otázky z publika Cílek zmínil, že „svět je v rychlejším pohybu, než právní systémy“. Existuje tak vnitřní rozpor, který dle něho může buď skončit nápravou, nebo revolucí. Fiala navázal přitakáním, že život je vždycky rychlejší než právo. Právo a společnost se však prý nesmějí rozejít hodnotově, ani v proveditelnosti.
V případě udělování azylu to může být problém v okamžiku, kdy systém, který je konstruován na desítky, maximálně stovky azylových řízení za rok, najednou zatíží desetitisíce či statisíce žádostí o azyl, jak se to děje v okolních státech.
Fiala upozorňuje, že když budeme trvat na tom, že budeme prodlužovat azylové řízení dle standardů, na které jsme zvyklí, zabere jejich vyřizování strašnou dobu. Navíc bude třeba na tuto agendu přesout soudce z jiných oblastí, čímž se prodlouží doba u jiných řízení. Například na rozvod bychom nečekali půl roku, ale třeba pět let. „A v té azylové problematice by to moc nepomohlo,“ myslí si Fiala. Nebo si můžeme říct, že za takovýchto okolností musíme změnit přístup k azylové politice. V tom okamžiku si prý ale musíme říct, která lidská práva a hodnoty chceme a jsme ochotni nadále udržet. A co jsme pro to ekonomicky a organizačně ochotni udělat, popř. jestli na to máme dostatek prostředků.
Příliv uprchlíků do Evropy staví dle Fialy evropské státy do situace, kdy o výše uvedené problematice musí velmi rychle uvažovat. „Najednou přišel katalyzátor se statisíci, možná miliony lidí, kteří sem přicházejí a my se s nimi máme rozdělit o prostředky, zdroje, organizaci společnosti…“ uvedl Fiala. Migranti prý navíc přicházejí se svou představou o právní spravedlnosti. „Pokud jde o právo, do té doby, dokud nedojde k něčemu dramatickému, bude dál klopýtat svojí tvrdošíjnou cestou. Na druhou stranu, nikdo by si neměl přát u soudu nic jiného než konzervatismus, protože opakem je ‚kam vítr, tam plášť‘,“ uzavřel místopředseda Nejvyššího soudu.
Psali jsme:
_635881056843822287.jpg&id=109552)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Štěchová
