„Je to opravdu veliký úspěch. Odchytit divokého vlka v žádném případě není jednoduchý úkol. Je to velmi inteligentní zvíře, které dokáže snadno objevit skrytou past a systematicky se jí vyhýbat,“ vysvětluje vedoucí výzkumného projektu Aleš Vorel z ČZU.
„Odchyt vlků ve volné přírodě patří mezi nejtěžší úkoly v terénní ekologii. V našem případě zahrnoval přístup jak staré traperské postupy stejně tak jako využití nejmodernějších technologií. S přípravami nám pomáhalo několik vědeckých skupin z Evropy, USA i Kanady,“ doplňuje další člen odchytového týmu Jan Horníček z ČZU.
Odchyt, včetně příprav na něj, probíhal několik měsíců. Na území NP Šumava bylo pak rozmístěno několik desítek odchytových zařízení. Pasti byly pod neustálým dohledem dvou sledovacích systémů, po zachycení jakéhokoli pohybu mohl odchytový tým být v místě odchytu do několika minut. Součástí týmu byli též zkušení veterinární lékaři Lukáš Pavlačík a Hana Horáková.
„Nakonec se podařilo odchytit zdravou, zhruba tři roky starou samici, vážící 30 kilogramů. Okamžitě po odchytu byla vlčice uspána a byl jí nasazen telemetrický obojek. Po nutných měřeních, vážení, odběru genetického materiálu, který bude ještě zkoumán, se úspěšně probudila z anestezie a vrátila se do bezpečí teritoria své smečky. Aktuálně se vlčice, dle velkého množství prvních záznamů z obojku a dalšího průzkumu, pohybuje opět spolu s dalšími členy smečky,“ popisuje podrobnosti odchytu Jan Mokrý z NP Šumava.
Na Šumavě se vlci sporadicky objevovali v nedávné historii. Až kolem roku 2016 zde vzniklo trvalé osídlení. To vytvořil smíšený evropský pár, k samci prokazatelně pocházejícímu z Itálie se přidala samice, jejíž původ je z populace na pomezí Polska a Německa.
„Vytvoření smečky jsme zaznamenali v polovině roku 2017. Rozmnožování se potvrdilo i letos, kdy jsme zaregistrovali také vytvoření druhé vlčí smečky na území Šumavy a Bavorského lesa. Je možné, že odchycená samice je potomek zmíněných rodičů, tvořící základ první šumavské smečky,“ říká Oldřich Vojtěch z NP Šumava.
Odchyt a osazení vlka obojkem je velkým přínosem ve studiu ekologie tohoto navracejícího se druhu. Přínos záznamů o pohybu vlků přinese přesná data o tom, jak vlci v naší krajině fungují, kde tráví většinu času, jak často a kam chodí lovit.
„Zároveň budou údaje z obojku významné i z ochranářského pohledu, data mohou například dokládat, jaký podíl času vlci věnují návštěvám farem s hospodářskými zvířaty ve srovnání s lovem volně žijící kořisti. Návrat vlka zároveň doprovází značné množství fám a fakenews. Přesná telemetrická data jasně ukáží, co je skutečná pravda a co jsou pouze legendy, které si s sebou nese lidská společnost po staletí,“ komentuje úspěch Aleš Vorel.
Hlavní kořistí vlků je především mnohde přemnožená spárkatá zvěř, která způsobuje citelné škody lesníkům i zemědělcům. Ta tvoří 98 % vlčího jídelníčku. Pro údržbu krajiny má neoddiskutovatelný význam také chov hospodářských zvířat. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), proto připravila Program péče o vlka, který popisuje kroky, jak snížit konflikty, která návrat vlků do naší krajiny přináší. AOPK ČR také spolupracuje s chovatelskými svazy, připravila standardy pro zabezpečení stád, pomáhá s administrací dotací, prosadila navýšení kompenzací za škody. Všechny informace soustřeďuje na webové stránce ZDE.
V současnosti se v ČR nachází nebo sem zasahuje okolo 18 vlčích teritorií. Populace vlků v posledních letech vzrůstá zejména s expanzí populace z Německo-Polského pomezí. Zdrojem vlků ve střední Evropě jsou i slovenské Karpaty na česko-slovenské hranici. Telemetrický výzkum vlků probíhá i v sousedních zemích několik označených vlků běhá v Sasku nebo sousedním Rakousku. Pikantní je, že jeden v Rakousku označený vlk přeběhl až na Karlovarsko, kde v letošním roce vytvořil nové teritorium.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
_profil_top.jpg)
