Zhruba v polovině zájezdu se k orchestru přidal televizní štáb režiséra Martina Kubaly, aby zdokumentoval koncerty v tokijské Suntory Hall, Kanazawě, Nagoji, Wakajamě a Fukuoce, a také představitelé managementu ČRo, náměstek generálního ředitele pro program a vysílání René Zavoral a pověřený ředitel SOČRu Jakub Čížek.
„S obdivem jsem hudebníky pozoroval nejen při koncertech, ale i během zkoušek či náročných přesunů. Jejich špičkové umělecké výkony, disciplína a pohodová nálada, vstřícnost a dobrá atmosféra v týmu mě naplnily nejen hrdostí, že Český rozhlas má tak úžasné reprezentanty, ale i velkými lidskými sympatiemi,“ uvedl v závěru turné René Zavoral.
Ať už jste dění na pódiu sledovali z publika či zákulisí, jedna věc byla nade vše zřejmá: Mezi šéfdirigentem Ondrejem Lenárdem a hudebníky vládne nebývalé porozumění. Naslouchají si, reagují na sebe, profesní úkoly jsou pro ně radostí. Jak jsme zaznamenali při jedné z rozprav s hráči: „Pan šéf přijde na každou Novosvětskou s nějakým novým nápadem, perličkou, drobnůstkou – jak bychom mu to mohli nezahrát? Čekáme na jeho inovace s dychtivostí a s gustem je pak uchopíme.“ Iniciativa hojně vychází i od samotných hráčů – slaďování dřev či žesťů v zákulisí patří k půvabným rituálům. A když sledujete houslisty třeba v přídavkovém Slovanském tanci č. 15, kdy se zápalem přímo „odskakují od židlí“, máte dojem, že není větší rozkoše než opřít se do Dvořákových melodií (samozřejmě tušíte, že v tom svou roli sehrává i blížící se konec povinností na pódiu a zasloužené pivečko.)
Repertoár je veskrze důvěrně známý, a tak nejednou zachytíme, jak interpreti tu a tam krátce pohlédnou do publika – zajímají je reakce Japonců, chtějí se potěšit jejich pozorností, zaujatým poslechem a nejednou i nadšeným výrazem. Velkou vážnost, v níž Japonci klasickou hudbu chovají, projevují rovněž vytrvalým aplausem – nejen po koncertu, ale i v jeho úvodu. Vždyť potleskem doprovodí na pódium důsledně všechny hudebníky, až po posledního příchozího. Umějí dát orchestru najevo, že je pro ně milým, vítaným hostem.
Z výpovědí umělců před objektivem televizní kamery jasně vyplynulo, že k japonskému turné mají snad jedinou výhradu – velkou vzdálenost cílové destinace a s ní související časový posun, který se podepisuje na fyzické kondici. Jinak do země vycházejícího slunce přijíždějí rádi. Aktivně vyhledávají chrámy, svatyně, hrady a další zajímavosti, fotografují, čtou, zajímají se o různé aspekty života v navštívené zemi – a v rámci omezených možností komunikace (zejména v důsledku věčného boje Japonců s angličtinou) rozmlouvají i s místními. Obdivuhodně se orientují při nákupech (no řekněte, troufli byste si v cizí zemi například navštívit optiku a nechat si vyrobit nové brýle?), jsou znalci místních pokrmů i nápojů, vychutnávají si je. Pryč jsou doby, kdy se umělci při podobných příležitostech stravovali převážně z vlastních zásob. Dny v zahraničí jsou nepochybně zásahem do osobních a rodinných plánů, ale když už tady hudebníci pobývají, evidentně tak činí s odhodláním čas v Japonsku prožívat, nikoli přežívat. Prožívat příjemně a rozmanitě. V jejich řadách najdete vytrvalostního běžce, který při svých trénincích za 20 japonských dní naběhal 350 km. Běhají i další, rekreačně. Jiný člen primů se ve volném dni vydal z Morioky na sopku Iwate (2308 m n. m.). Nejprve vlakem, pak po svých. Při tomto výletu ušel během deseti hodin 55 km.
Abychom skončili u uměleckých aspektů turné – a nebyli při tom až tak vážní – dovolte v závěru záznam jednoho výmluvného rozhovoru. Odehrál se ve skupině primů při zkoušce na koncert ve Fukuoce, kde zněla kompletní Smetanova Vlast. „Přátelé, prosím vás, pomazlete se trochu s těmi Luhy.“ „Já bych se raději mazlil se Šárkou.“ Takže, pěkně po pořádku – na své si přišla Má vlast a v těchto chvílích se už z přítomnosti hudebníků mohou těšit i jejich nejbližší.
Zpět do České republiky přicestoval SOČR v pondělí 6. července v podvečer.
Program turné:
20. 6.: Yamaguchi
21. 6.: Ósaka
23. 6.: Sapporo
24. 6.: Aomori
25. 6.: Morioka
27. 6.: Tokio
30. 6.: Kanazawa
1. 7.: Nagoja
3. 7.: Wakayama
4. 7.: Fukuoka
5. 7.: Kagoshima
Dirigent:
Ondrej Lenárd
Sólisté:
Ayako Uehara, Sean Kennard, Shinya Kiyozuka, Fujiko Hemming – klavír
Uváděné skladby:
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll, op. 67 „Osudová“
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur, op. 92
Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur, op. 88
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95
Fryderyk Chopin: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 e moll, op. 11
Sergej Rachmaninov: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll, op. 18
Bedřich Smetana: Vltava (jednou celý cyklus Má vlast)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
