Bohumil Pečinka si myslí, že kampaň-nekampaň byla způsobena i politickou nezkušeností osobností, které se chtěly současné hlavě státu postavit. „Kandidáti se předháněli v tom, jak jsou skvělí, ale politický rozměr volby z toho úplně vymizel,“ poukázal pro ParlamentníListy.cz na dosavadní nezáživný průběh kampaně. A přiznává, že způsob, kterým se většina kandidátů doposud prezentovala, ho hluboce neuspokojoval, protože si říkal, jací poradci za nimi stojí. Měl obavy, zda prezidentské volby neskončí jako na Slovensku, kdy se pan Kiska tvářil jako nadstranický prezident a pak se obklopil poradci z jednoho zcela konkrétního levicově liberálního tábora. „Říkal jsem si, že nás čeká stejný osud v případě zvolení Jiřího Drahoše nebo Michala Horáčka,“ přiznal, že to byl důvod, proč uvítal vstup Mirka Topolánka. „Protože je to vedle Miloše Zemana další výrazný politický kandidát. Nevím, jestli uspěje nebo ne, ale s jeho příchodem se do kampaně vracejí politická témata a kandidáti se k nim budou muset vyjádřit,“ míní komentátor týdeníku Reflex.
Komentátor tipoval, že Topolánek spíš založí politickou stranu
Známý publicista přiznává, že prezidentskou kandidaturou Topolánka byl překvapen. „Tipoval jsem, že spíš založí politickou stranu, než že půjde do prezidentské kandidatury, protože on se nikdy nesmířil s politickým odchodem z vysoké politiky,“ řekl Pečinka. A připomněl, že Mirek Topolánek byl z postu šéfa ODS odvolán výkonnou radou na jaře 2010 ještě před parlamentními volbami. „Neodešel po volební porážce, jak je obvyklé, on si prostě volební prohru neprožil, neprocítil. A politici by měli odcházet po porážce, aby pocítili katarzi. On v sobě stále víc a víc živil pocit, že byl svými spolustraníky zrazen, že byl obětí puče,“ popsal postoj expředsedy ODS novinář. „Přitom víme, že v té době se choval velmi impulzivně, nepředvídatelně, jeho okolí mu vůbec nerozumělo, nebyl schopen ODS vést, řídit.“ Aféra v časopise pro homosexuály LUI, kde Topolánek pronesl výroky, které tehdy pobouřily i občanské demokraty, nebyla podle něj pravou příčinou jeho pádu. „Nebyla to nejdůležitější, ale byla to poslední kapka, taková rána z milosti, kterou Topolánek dostal,“ připomíná konec úspěšného předsedy ODS novinář.
Proto věřil, že se Topolánek do politiky vrátí, jistě ho do toho prý tlačilo i jeho okolí, které s ním spolupracovalo v době, kdy byl na Úřadu vlády. „Proto jsem spíš tipoval, že přijde s novou stranou, tohle jsem netušil,“ potvrzuje Pečinka, že byl překvapen jako mnozí politici, novináři i veřejnost.
Víme, co od Topolánka můžeme čekat
Mirek Topolánek za svoji výhodu považuje, že udělal řadu viditelných i skrytých chyb a byl schopen se z nich poučit. A ujistil, že žádnou chybu neudělá dvakrát. Ale bude toho člověk jeho naturelu, impulsivní, s jadrným slovníkem, nabitý energií a emocemi, schopný, byť říká, že dnes už je vyrovnaný a vyklidněný? Komentátor Pečinka zdůrazňuje, že u Topolánka víme, co můžeme čekat. „Od jiných, kromě Miloše Zemana, vůbec nevíme, co můžeme očekávat. Mohou být horší než Topolánek.“ Argumentuje tím, že třeba u lékaře Marka Hilšera nenašel, kromě jeho superega, které chce na sebe upozornit, jediný důvod, proč chce kandidovat na prezidenta. „Možná chce na sebe upozornit ženský zdravotnický personál v nemocnici, to je možné, ale jak chce řešit ústavně právní otázky, jak se sestavuje vláda, jak se chová prezident k premiérovi, jsem se od něj ani od dalších kandidátů nedozvěděl,“ kritizuje publicista, že ani o ostatních uchazečích o nejvyšší ústavní funkci jsme se nic nedozvěděli, i když podle něj měli dost času, aby své postoje osvětlili. „Nesnažili se víc prezentovat, všichni zvolili taktiku prousmívat se na Pražský hrad. Hlavně nic kontroverzního neříci, abych nikoho nenaštval, abych se dostal do druhého kola a pak všechny sjednotil proti Zemanovi. To je jejich taktika, která se mi vůbec nelíbí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Pečinka. Takhle bude většina voličů postavena do role, že bude muset dát kandidátům bianco šek. On sám by chtěl od pana Drahoše, Hilšera, Horáčka i ostatních slyšet, jak by postupovali, kdyby byli v kůži Miloše Zemana, po výhře Andreje Babiše ve sněmovních volbách. „Nechci slyšet kecy, jak budou konsensuální, jak budou sjednocovat společnost, že budou hodní na děti a staré lidi. Chci slyšet, jak by se chovali v krizové situaci, jak by nakládali s ústavou, jak by jednali, kdyby neměli na některé věci stejný názor s premiérem. Prostě měli by vzít konkrétní kauzu Miloše Zemana a říci, jak by to řešili oni sami,“ požaduje komentátor Reflexu.
Kdyby došlo k vyřazení kandidátů, byl by to obrovský zásah do volební kampaně
Jednoznačný názor má Pečinka na kauzu, která vznikla kvůli tomu, že se někteří zákonodárci podepsali více kandidátům. Pochybnosti vyvolal článek MF Dnes, deníku ovládaného šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem, který kvůli tomu zpochybnil kandidaturu Topolánka. A někteří ústavní právníci, například bývalá soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová nebo profesor Václav Pavlíček, také tvrdili, že to je v rozporu se zákonem. Jenže Ministerstvo vnitra již před časem prohlásilo, že takovou praxi zákon umožňuje. Na podporu tohoto názoru vystoupil i ústavní právník a vysokoškolský pedagog Jan Kudrna. „Jedna věc je jasná. Ministerstvo vnitra jako ústřední orgán státní správy, který organizuje volby, v dostatečně dlouhé době předem stanovilo pravidla, podle kterých se kandidát může přihlásit do souboje o prezidentský úřad. A ta Topolánek splnil,“ prohlásil rezolutně Pečinka. Pokud měli podle něj někteří odborníci názor, že ta pravidla jsou špatná, že jsou dokonce v rozporu se zákonem, protože jsou přesvědčení, že jeden poslanec či jeden senátor může podpořit jen jednoho kandidáta, měli to říci předem, než skončila lhůta pro odevzdání podpisů. „Kdyby teď začalo vyřazování kandidátů, například Pavla Fischera a Mirka Topolánka, znamenalo by to takový zásah do volební kampaně a voleb jako takových, že si troufám tvrdit, že volby by byly neregulérní,“ je přesvědčen uznávaný komentátor.
Kdyby jeden zákonodárce mohl podpořit jen jednu kandidaturu, stalo by se to předmětem taktizování
Pokud by platilo pravidlo, že jeden zákonodárce může nominovat jen jednoho prezidentského kandidáta, mohlo by dojít v budoucnu ke kuriózním situacím. Pečinka na příkladu senátora Jaroslava Kubery, který asi před půl rokem oznámil, že má dvacet podpisů svých senátních kolegů, ale na poslední chvíli se rozhodl, že do prezidentské volby nepůjde, ilustroval, že by podle tohoto pravidla někteří „falešní“ kandidáti, kteří se ve skutečnosti nechtějí přímé volby zúčastnit, mohli blokovat v Senátu třeba polovinu hlasů. „Stalo by se to předmětem velkých přetahování a taktizování,“ varuje novinář. Někdo by prý mohl i úmyslně dát podpis několika kandidátům, aby je vyřadil z boje o Hrad.
Ale Pečinka poukazuje i na další problém zákona. „Nikdo se nepozastavuje nad tím, že bývalý poslanec Věcí veřejných Otto Chaloupka měl nějaké podpisy od končících poslanců. Ale kdo měl podpisy poslanců, kteří byli v minulém volebním období v Poslanecké sněmovně, musel podpisy na Ministerstvo vnitra odevzdat do 25. října, na rozdíl od těch, kteří získali podpisy občanů, nově zvolených poslanců nebo senátorů, pro ně platil termín 7. listopadu,“ upozornil Pečinka. Bývalý poslanec Chaloupka dodal podpisy později než 25. října, takže nebyl zaregistrován. „Souběh staré a nové Sněmovny je třeba také projasnit v zákoně. Neví se, co platí a neplatí, když jsou dva termíny na odevzdání kandidatury,“ kritizuje komentátor nedokonalý zákon, který vyvolává takové pochybnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
