Rozplétání vazeb politického pozadí je podle Machalické zbytečné- všechny vazby, lobbování a intriky nejsou nijak překvapivé. V partaji, která resort kultury spravuje, je to prý standard. Současná ministryně je pouze figurkou, která má přikrýt vládnutí jiných.
Po lidovcích, kteří resort kultury ovládali dlouhodobě, se jej po posledních volbách ujala jejich „nástupnická“ TOP 09. „První obsazení zbastlilo, co se dalo,“ okomentovala působení Jiřího Bessera a jeho náměstka Radka Zdráhala. Bez jakékoliv koncepce od stolu vymysleli sloučení Národního divadla se Státní operou. „Zdráhal byl pouze ambiciózní střelec od boku a troufal si na věci, o kterých neměl ani ponětí,“ zhodnotila jeho působení. Iniciativního vykonavatele však našel v řediteli Národního divadla Ondřeji Černém, který si dělal naděje, že by sloučené divadelní instituci mohl šéfovat.
Následně se Machalická věnuje příběhu ředitele, který se v posledních dnech prezentoval jako bojovník s mocenskou arogancí. Ředitel Divadelního ústavu se do čela Národního dostal poté, co ministr Martin Štěpánek odvolal Daniela Dvořáka. Ve výběrovém řízení neměl seriózního soupeře a stal se jediným možným vítězem.
„Černého mandát byl od začátku velmi slabý a zkušenosti s divadelním provozem nulové,“ popsala jeho nástup recenzentka. Během pětiletého ředitelování prý nepředvedl nic výrazného, spíše plnil zadání. Stal se pevnou „součástí programu“, která jde tvrdě za svým cílem. Hrál vysokou hru, ta mu nevyšla, a tak se v posledních dnech uchýlil k protestním gestům.
Ondřej Černý podle ní dojel na své nemalé ambice. To však neznamená, že model, který ve vztahu ke kultuře zavedla současná mocenská garnitura, je správný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
