Rupnik upozornil, že Charta 77 bývá na Západě až mýtizovaná, zatímco u nás je její význam zlehčován. „První pojetí nahlíží Chartu jako morální ghetto statečných intelektuálů, kteří zůstali do značné míry izolovaní uvnitř společnosti atomizované pod vlivem strachu i svodů podřadné verze konzumní společnosti. Druhé vidí Chartu jako špičku ledovce, menšinu disidentů vyjadřující přání mlčící většiny,“ uvedl Rupnik.
Celý text je ZDE
Druhý pohled podle něj převládl bezprostředně po roce 1989. „Se zrodem Občanského fóra byli Havel a jeho přátelé chartisté vrženi do středu dění vedoucího k obnově demokracie. To netrvalo dlouho a ústup disidentů z politického života přivedl opět do popředí první pojetí Charty coby morálního ghetta: nevýznamnost bývalých disidentů po roce 1992 se jevila jako logické vyústění jejich nevýznamnosti za Husákova režimu. Tento přístup se promítl také do nové interpretace událostí listopadu 1989.
Jak v podstatě řekl prezident Václav Klaus u příležitosti 15. výročí listopadu, starý režim neporazili někdejší disidenti, nýbrž spíše oni legendární zelináři, které proslavil Václav Havel svým ‚Otevřeným dopisem Gustávu Husákovi‘, obyčejní Češi s krátkou pracovní dobou a dlouhým sezením u piva, mlčící většina, jež pomocí lhostejnosti a šlendriánu proměnila starý režim v prázdnou skořápku, a tak připravila jeho pád. Tato antiheroická verze událostí roku 1989 možná našla silnou odezvu doma, nikoliv však v zahraničí,“ uvedl dále Rupnik.
Poukázal také na podle jeho slov „nejvýznamnější vyjádření z okruhu Charty k evropské patové situaci“. Tímto vyjádřením prý byla „Pražská výzva“ z roku 1985. „Ta vybízela k souběžnému rozpuštění NATO i Varšavského paktu,“ upozornil Rupnik.
Disidenti prý také porušili tabu, které se tehdy nikdo v západní Evropě neodvážil překročit. „Neměli námitky proti znovusjednocení Německa jako nezbytné podmínce pro mírové a demokratické sjednocení Evropy,“ podotkl Rupnik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
