„Obklopuje se jeho fotografiemi. S láskou nosí šperky, které jí daroval. Ale teď se vzpomínky na zesnulého manžela ještě zintenzivněly,“ píše Blesk. Proto prý ve výroční den plánuje především vzpomínat. „Možná zajdu do jeho pracovny a popovídám si s ním,“ říká.
I pět let po manželově smrti prý nedokáže odbýt vzpomínky na muže, který se jí stále připomíná. „Já na něho myslím téměř každý den,“ prozradila vdova. V úterý se její vzpomínky připomněly ještě silněji, když u Národního divadla asistovala u slavnosti přejmenování někdejší piazzetty na náměstí Václava Havla.
Sama při té příležitosti odhalila plastiku velkého srdce, do kterého mohou kolemjdoucí psát své vzkazy. Sama do něj vepsala první přání „Vašku, vrať se, Dáša“.
Jak připomíná deník Blesk, zrod pražského náměstí Václava Havla proběhl v duchu Havlovy hlášky „To jsou ale paradoxy“. Piazzettu Národního divadla, která od úterka nese jeho jméno, prý nesnášel. „Pokaždé, když tudy procházel, rád citoval svého kamaráda a divadelníka Otakara Roubínka, který obludnou budovu z roku 1983 přirovnával ke kuvajtské letecké společnosti,“ prozradil deníku nejmenovaný divadelník.
Podobné paradoxy prý ale k Václavu Havlovi patří. Podobně prý nesnášel i ruzyňské letiště, které rovněž poslední čtyři roky nese jeho jméno. V tomto případě však jeho odpor nesouvisel s architekturou, ale s osobními indispozicemi. „Létal rád, ale bál se. Vašek měl totiž závratě,“ prozradila Dagmar Havlová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
