Kainovo znamínko Lidových novin. Tak by se dala nazvat chybička, s níž list Andreje Babiše vyvolal debatu o Marxově díle již před měsícem, když Petr Kain napsal, že Kapitál vyšel 14. srpna roku 1867. Rok sedí, ale bylo to v září. Marx se v různých žebříčcích popularity či vlivu pohybuje na škále od nejvyzdvihovanějších k nejzatracovanějším myslitelům. Nikoho ale nenechává chladným. Proto jsme se na jeho dílo zeptali dvou levičáků a dvou pravičáků. Zde jsou jejich reakce.
Podle Kurase
"Tímto výročím si můžeme připomenut, že marxismus opět vítězí. Neříká si už komunismus a nevítězí násilím, masakry a gulagy, nýbrž jako ideologická svěrací kazajka vytěsňující kousek po kousku, a mnohdy nepozorovaně, občanské svobody včetně svobody nejen projevu, nýbrž už i myšlení. Opět se vytvářejí zákony trestající jedny a privilegující jiné. Opět je politický prostor ovládán nevolenými a neprůhlednými organizacemi vykonávajícími politiku, k níž nedostaly demokratický mandát. Většina západních zemí má v zákoníku trestný čin 'nenávisti', spáchaný už i jen zapochybováním, zda je moudré zaplavovat evropské země davy lidí otevřeně nepřátelských. Německá myšlenková policie pod velením bývalé agentky Stasi sleduje a přikazuje sociálním sítím cenzurovat výroky a myšlenky nesouhlasící s oficiální linií vlády," začíná pro ParlamentníListy.cz zostra ohledně výročí Kapitálu spisovatel Benjamin Kuras, jenž v roce 1968 emigroval do Anglie, ale nyní opět žije v Česku.
A uvádí příklady nesvobody ve Velké Británii: "Londýnská policie, jejíž starosta založil jednotku internetových špehů, se nedávno proslavila návštěvou bezúhonného občana s varováním, že nepřestane-li na internetu protestovat proti imigraci, mohl by být zatčen za 'zločin nenávisti'. Paní, která se své muslimské kolegyni snažila vysvětlit křesťanství, je souzena za pokus muslimku konvertovat, třebaže ani to není trestný čin podle zákonů britských, jen už podle zákonů islámských. Odsouzen byl pán za hození šunkového sendviče ke dveřím mešity. Nebyl dosud souzen žádný z mnoha imámů otevřeně vyzývajících k hromadným vraždám a svržení demokracie a nastolení diktatury."
Univerzity likvidují, jak dodává Kuras, tradiční vzdělanost v nepřetržitých kampaních proti „bělošskému rasismu“, včetně „bělošské“ literatury a bojují proti „zakořeněným zbytkům imperialismu a kolonialismu“, se sveřepou nenávistí ke kapitalismu, demokracii a individuální svobodě, kterou nahrazují privilegia skupinová či „menšinová“, sebebizarnější a sebenepřirozenější, demontující přirozený řád rodiny, klanu, sousedství, obce, národa. Svobodné podnikání, na němž stojí přirozený kapitalismus a prosperita, je omezováno čím dál větší buzerací, na níž k socialismu směřující stát kolaboruje s megakorporacemi a oligarchy. Gramsciho „dlouhý pochod institucemi“ je dokonán a jím vytvořený „hluboký stát“ se stává nesvrhnutelný.
"Pomalý, ale o to pevnější 'pokrok' k zákulisnímu převratu vládnoucích a řídících institucí se upevňuje pekelnou lží, že likvidace třítisíciletého civilizačního úsilí vytvářejícího tu nejhumánnější a nejtvořivější civilizaci všech dob, je tou pravou 'evropskou hodnotou', proto se musí zakázat vše, co jí protiřečí. Vyzbrojuje se tím, že pod záminkou lidských 'práv' se spolčuje s nejzaostalejší ideologií a nejkrutější politikou, jaká se dnes na planetě dala nalézt, a s níž má společnou jen tu nenávist ke svobodě, demokracii a prosperitě. Zpečeťuje se tím, že tuto 'hodnotu' podporují a prosazují oficiální církve a dokonce i organizace židovské, které jsou první na ráně, podívejme se na organizovanou nenávist k Izraeli a sílící antisemitismus, coby projev 'lásky k bližnímu'. Ta však jen maskuje nenávist k vlastnímu, svou vlastní sebevraždu nevnímajíc," doplňuje Kuras, jenž je autorem mnoha divadelních her a více než třiceti knih s tituly jako Soumrak bílého muže či Poslední naděje civilizace.
Psali jsme:
Podle Kohouta
Anarchista, performer a muž, jenž je odhodlaný kandidovat na českého prezidenta. Těch aktivit má Milan Kohout, který dnes žije v americké Bostonu, mnohem více. Zrovna se, jak napsal, vrátil z Los Angeles, kde natáčel rozhovor mezi levicovým novinářem Andre Vltchkem a křesťanským teologem Johnem Cobbem, který se zabývá filosofickou podobou nové formy politicko-ekonomického systému, který by byl únosný pro pokračující život na zeměkouli. Oba se prý shodli, že jestliže se nechceme sami vyhubit, tak "odporný, sobecký a arogantní kapitalismus" musí zmizet z povrchu zemského.
"A to je myšlenkové podhoubí, které nám připomíná úvahy jednoho z největších filosofů všech dob Karla Marxe. Filosofa, který ve svých několika dílech legendárního Kapitálu geniálně analyzoval vykořisťovatelský a bezohledný proces kapitalistické produkce, která si za pomocí vládnoucí třídy 'majitelů výrobních prostředků' a na základě společnosti vnucených zákonů o nedoknutelnosti soukromého vlastnictví přivlastňuje nadhodnotu vytvořenou zotročenými zaměstnanci," podotýká pro ParlamentníListy.cz Kohout.
Podle Kohouta je neuvěřitelné, že po všech historických pokusech zbavit se kapitalismu, tento systém opět ovládl produkci na téměř celé zeměkouli. A socialistické systémy, které měly již do budoucna vybojovaný sebezáchovný a únosný princip společenského vlastnictví výrobních prostředků, pod tíhou agresivní lidské nenažranosti zkolabovaly. Takže opět zdařile spějeme k vlastní sebedestrukci, která je, jak se zdá, již téměř nevyhnutelná. Neboť neustálý a bezohledný ekonomický růst, na kterém je kapitalismus nezbytně postaven, se již brzo střetne s omezenou velikostí a ekologickou únosností naší zeměkoule. Ostatně globální oteplování je toho jedním z varovných signálů.
"Možná, že ale není ještě vše ztraceno a že bychom se měli opět začíst do Marxových inspirativních analýz, abychom se vzpamatovali z naší iluze, že jsme se v nedávných různobarevných revolucích osvobodili od socialistických 'útlaků' a uvědomili si, že jsme se naopak nechali opět ošálit politicko-ekonomickým systémem, který nám ve svých konečných důsledcích vezme svobodu veškerou," dodává Kohout, jehož dotaz ParlamentníchListů.cz na Kapitál inspiroval k plakátu, kde jakoby Marxovi z oka vypadl. Svou knihu Proveď vola světem, volem zůstane začíná zvoláním "Zasraní komunisti!" a končí výkřikem "Zasraný kapitalisti!"
Psali jsme:
Podle Vodrážky
Apokalyptický scénář moci totalitních režimů. Tak nazývá Marxův Kapitál disident, publicista a filosof zabývající se teorií chaosu Miroslav Vodrážka, jenž po vzniku Charty 77 vyšplhal na sochu svatého Václava na Václaváku v Praze a vysloužil si za to čtvrtroční nucenou terapii v Bohnicích a několikaletý soudní dohled. Na konto Kapitálu začíná: "Když v roce 1877 ve spise Vývoj socialismu od utopie k vědě hodnotil Bedřich Engels význam Marxova Kapitálu - první díl vyšel v roce 1867 z důvodů, aby vysvětlil a ustanovil 'vědeckou analýzu kapitalismu', vyzdvihl 'dva velké' objevy: 'materialistické pojetí dějin a odhalení tajemství kapitalistické výroby pomocí nadhodnoty'. Podle Engelse právě zásluhou těchto objevů se stal socialismus vědou a nyní jde především o to tuto vědu dále vypracovat ve všech jejích jednotlivostech a souvislostech."
Marxistické tvrzení, že existují materiální příčiny všech společenských změn, které jsou obsaženy ve „změnách způsobu výroby a směny“ vedlo podle Vodrážky nakonec k apokalyptické politické víře, že nejen proletariát, ale i kapitalisty „utlačuje“ vlastní systém v podobě moderního státu, který je v podstatě kapitalistickou mašinérií, neboť stále více přebírá jejich materiální produktivní síly a stává se „hromadným kapitalistou“. Marxovo řešení problému bylo deterministické: zánik buržoazie je stejně nevyhnutelný jako vítězství proletariátu, který se ujme moci a přemění výrobní prostředky ve státní vlastnictví. Tak dojde nikoliv k odstranění, ale „odumření“ státu. Thomas Piketty, francouzský historik a ekonom, ve své populární knize Kapitál v 21. století, publikované v roce 2013, zhodnotil Marxův „pochmurný scénář“ právě v kontextu „dramatických improvizací totalitních režimů“.
"Pochmurnost a apokalyptičnost Marxova scénáře však nevyvolává jen jeho obsah, ale především mnohé nevyslovené předpoklady jako je například fatalistická víra ve vědecké uspořádání společnosti, víra v lineární pojetí historie nebo víra v materiální a zpředmětněné příčiny dějin, která tvoří ústřední defekt marxismu, neboť redukuje politiku a kultury na pouhou 'nadstavbu'. Kolaps komunistické 'modernizace' v devadesátých letech minulého století je trvalým historickým odkazem Marxova myšlení, který byl předem vepsán v pochmurném a apokalyptickém scénáři Komunistického manifestu, kterému se jeho autor snažil dát 'vědecký' punc v nedokončeném díle nazvaném Kapitál," podotýká Vodrážka.
Fotogalerie: - O Kapitálu hovoří
Problémem Marxova scénáře prý není jeho „vědeckost“, nebo jeho důraz na sociální nerovnováhu světa, ale to, že je především mocenským politickým projektem. Ostatně literární historik z cambridgeské univerzity George Watson říká, že dnes jen málo lidí ví o šokujícím poznatku, že v roce 1853 Marx napsal, že „třídy a rasy příliš slabé na to, aby se přizpůsobily novým životním podmínkám, musí uvolnit cestu, musí zahynout v revolučním holocaustu“. Nezbývá než dodat, že Vodrážka je také známým odborářem v Ústavu pro studium totalitních režimů, kde mu vyšla například Filosofie tělesnosti dějin.
Podle Hellera
Bojíte se socialismu? či Kdopak by se Marxe bál? Tyto knihy sepsal Josef Heller s kolegou Františkem Neužilem. V letech 1983 až 1989 pracoval na katedře marxismu na Institutu vzdělávání vědeckých kádrů ČSAV a po roce 1989 zůstal členem KSČM. "Nesčíslněkrát jsem se setkal s přístupy, které blahosklonně oceňovaly Marxe jako vědce roku, aby v zápětí hrubě deformovaly jeho metodologii i odmítaly jeho reálnou použitelnost k analýze současných jevů. Vždyť přece problémy finančních krizí plynoucích z odpoutání se peněžního kapitálu od reálné výroby předvídá Marx již v Kapitálu a ekonomické i finanční krize počátku našeho století to plně potvrdily. O Marxovu teorii krizí se zajímají i ostřílení manažeři a finančníci kapitalismu," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz.
Pochopení Marxovy teze o dvojakosti řídícího pracovníka, který je jednak dirigentem, jednak pohůnkem ve službách vlastníka, by vedlo podle Hellera k pochopení role krize současného managementu i vládnoucí třídy aparátu v minulém systému. Kdyby byla více známa Marxova teorie renty z kapitálu, pochopili bychom modifikace zisku v monopolním a zejména globálně monopolním kapitalismu, porozuměli bychom struktuře monopolního zisku a tím i buržoasie jako takové.
"Kdyby sociologové přestali opisovat jeden od druhého a četli Kapitál i jeho faktický čtvrtý díl Teorie o nadhodnotě, možná by konečně pochopili, co je skutečná třídní diferenciace, i to, že proletář nerovná se fyzicky pracující, že nezmizel, jen se přezbrojuje, a že neexistuje něco jako střední třída," dodává zapřísáhlý marxista Heller, jenž je sice v důchodu, ale stále patří do odborného zázemí KSČM.
Největší převrat by prý způsobilo, kdyby levicová teoretická fronta přestala odmítat základní pilíř marxismu – teorii pracovní hodnoty, přestala chápat hodnotu jako jakousi hmotnou substanci měřitelnou výdejem energie, když ve skutečnosti jde o jistou formu vládnoucí třídou vynucené „dohody“, ve které i při nejrovnější směně dostává námezdní zaměstnanec menší podíl na společenské produkci, než kapitalistický vlastník, a to i když má relativně vysokou mzdu. Pak by bylo možné zahodit žvásty o rozporu mezi prvním a třetím dílem Kapitálu, transformačním problému a tak dále, čili o pseudoproblémech vzniklých nepochopením Marxovy logiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
