Podle Applebaumové to v posledních letech vypadá při organizaci velké sportovní akce skoro vždy stejně. Několik týdnů před zahájením se množí zprávy, co všechno se nestihne dokončit a jak improvizovaně celá akce proběhne. Nakonec se vše na poslední chvíli stihne a všichni si oddechnou. Užijí si sportovní svátek a po něm zjistí, že pro monstrózní sportoviště dál nemají využití, veřejnost si uvědomí, kolik milionů z jejích daní bylo do akce nasypáno a začnou se objevovat protesty.
Řecké Atény, čínský Peking, města v Koreji či Jihoafrické republice, která kdysi hostila nejlepší fotbalisty - všude podle Applebaumové obrovské stadiony chátrají a veřejní činitelé všude na světě, stejně jako občané, si začínají uvědomovat, že o tohle vlastně vůbec nestojí.
Mezinárodní olympijský výbor aktuálně vybírá pořadatele zimních her 2022 a průběh konkurzu je zatím tristní. Švýcaři, Švédové, Němci, Poláci, ti všichni postupně svou kandidaturu stáhli, ačkoliv se vždy jednalo o regiony, kde byly zimní sporty „doma“.
Zbylí zájemci podle americké historičky naznačují, kdo bude mít v budoucnu jako jediný o velké sportovní akce zájem. Kandidaturu totiž stále drží čínský Peking a kazašská metropole Almaty. „Nikoliv náhodou leží obě tato města v zemích, kde názory voličů nebudou brány v úvahu, kde pouličním demonstrantům nebude umožněno protestovat před napůl dokončenými stadiony a kde se vedoucí představitelé vrhají po příležitosti naparovat se před celým světem,“ píše.
Takové země totiž podle komentátorky přistupují k problémům pořadatelství úplně jinak. Například Katar, pořadatel mistrovství světa ve fotbale 2022, vyřešil problémy nákladné výstavby stadionů tím, že mu je ve středověkých otrockých podmínkách staví chudí námezdníci z celé Asie. Již čtyři stovky z nich měly v nelidských pracovních podmínkách zemřít.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
