Jednoho z nich, pětapadesátiletého Nika Polonose, zastihli reportéři britského deníku na athénské Sofoklově třídě, kde právě vybíral popelnice. „Občas v popelnicích najdu kovový šrot, který potom mohu prodat. Když vidím nějaké slušně a bezpečně vypadající jídlo, tak si z popelnice vezmu i to. Jindy se dá najít třeba papír, plechovky a láhve, za které se také dají získat nějaké peníze,“ vysvětluje Polonos. Jak uvádí reportéři britského deníku, zdejší popelnice jsou značně žádané, protože se nachází naproti kuchyni umístěné v kostele, kde vaří pro drogově závislé, chudé a bezdomovce třikrát denně teplé jídlo.
Mnozí se současných „hledačů“ však ještě před nedávnem byli obyčejnými pracujícími lidmi ze střední třídy. Jejich společenský status se začal zhoršovat s ekonomickou krizí před pěti lety, kdy nezaměstnanost postupně v zemi dosáhla až hrozivých 25 %. Pan Polonos pracoval jako stavební dělník, ale o své zaměstnání přišel před třemi lety. Stavební boom je v nedohlednu, on má jen malou šanci, že si opět najde novou práci. Přesto se udržuje v čistotě a snaží se oblékat elegantně. „Nikdy nechci vypadat jako on,“ říká Polonos a ukazuje vedle sebe, kde právě z kuchyně vychází nejistým krokem rozcuchaný a zanedbaný narkoman.
Polonos tiše vypráví, že by nikdy nevěřil, že může skončit podobným způsobem. „Řecko je však v neřešitelné situaci a o moje dovednosti není zájem. Podobně je na tom spoustu mých přátel, a někteří dokonce ještě hůř. Začali brát drogy a už nemají vůbec žádnou naději,“ říká Polonos. Přesné počty lidí, kteří jsou nuceni vybírat popelnice, je obtížně odhadnout. Mnozí z nich se touto činností zabývají pouze v noci, aby je neviděli jejich přátelé a sousedé. Podle dobrovolníka rozlévajícího polévku v protějším kostele, Panose Karamanlikise, se však jejich počet od roku 2011 nejméně ztrojnásobil.
„Mnoho z nich jsou lidé, kteří stále mají kde bydlet. Chodí ovšem ven, kde hledají cigaretové nedopalky, plechovky k recyklaci a prostě cokoli, co by jim mohlo přinést nějaký užitek,“ vypráví bývalý zaměstnanec pojišťovny, který přišel o práci již před devíti lety, kdy jeho zaměstnavatel snižoval stav o 60 %. Bojovník proti úsporným opatřením Stephen Graham z Velké Británie cestuje po Řecku poslední tři měsíce, aby lépe pochopil jeho ekonomické problémy. Lidi vybírající popelnice v Athénách potkává každý den. „Ti lidé ještě stále vypadají na první pohled, jako kdyby se nic nestalo. Mají své pěkné moderní oblečení a k tomu smartphone, který už nejsou schopni platit. Chodí uklízet do vzdálenějších čtvrtí, aby je neviděli jejich sousedé. S mnohými jsem mluvil a na jejich osudy nikdy nezapomenu.“
Mnozí z pravidelných „vybíračů popelnic“ ve své činnosti přebrali mnoho ze skutečných pracovních návyků. Nikos Polonos, který žije sám, tráví tímto způsobem osm hodin denně a má skutečně dobrý přehled o tom, kde se může dostat k tomu nejlepšímu, a také dobře ví, co za to může dostat. „Za kilo vyřazeného měděného drátu mi dají padesát centů. Sedmdesát hliníkových plechovek mi potom vynese asi jeden a půl eura. V průměru si mohu denně vydělat pět až deset eur. Bohužel se stále zvyšuje konkurence a popelnice jsou prohledávány snad každých 15 minut. V takové situace je obtížné něco najít,“ svěřuje se Polonos.
Psali jsme:
_635482027419601954.JPG&id=26152)
_635659716722979085.jpg&id=71972)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
