Na blogu webu Aktuálně vyšel článek Vladimíra Justa, kde napsal svůj názor na nové předlistopadové, listopadové a polistopadové bojovníky. Zaměřil se pak zvlášť na bývalého prezidenta Václava Klause. Ten prý byl v pořadu Světlany Witowské na ČT24 vydáván dokonce za jednoho z duchovních otců Občanského fóra, málem za druhého muže revoluce po Václavu Havlovi.
„Nikdo z diskutujících, ani moderátorka, neprotestoval, nikdo nepřipomněl holá fakta: Klausova revoluční role spočívala v tom, že ještě 12. listopadu 1989, tedy pět dní před osudovým sedmnáctým, ve vídeňské televizi – k nemalému překvapení, ne-li zděšení ostatních diskutujících – mluvil vzhledem k režimu až servilně, poslušně a státotvorně, doporučoval sice některé reformy, ale nikoli změnu systému, naopak varoval před unáhlenými činy a ubezpečoval západní svět, že u nás panuje spokojenost,“ stěžoval si.
Poté informoval, že Václav Klaus se do Občanského fóra poprvé vplížil 22. listopadu na doporučení Rity Klímové; to bylo v době, kdy již probíhaly třetí den statisícové demonstrace na Václavském náměstí. „O ně se ovšem ničím – ‚ale opravdu ničím‘ – nezasloužil. Rozumně se totiž – snad pod dojmem svého otřesného vídeňského televizního vystoupení, nebo ze strachu, jak to celé dopadne – držel stranou,“ napsal Just.
Od pátého dne se pak však prý pouze vezl na vzedmuté vlně. „A začal okamžitě oslňovat okolí svými styky s tvůrci polské ekonomické reformy, vykládal se skromností sobě vlastní, že spolu s Vladimírem Dlouhým byl dávno před 17. listopadem jmenován členem týmu špičkových světových ekonomů, působících pod záštitou OSN, s úkolem zachránit ekonomiku sovětského bloku,“ napsal literární kritik.
„Jeho další třicetiletý vývoj – od rozporuplné kuponové privatizace, přimknutí se k Putinovi, legitimizace komunistů, pavědeckého popírače globálních změn až po sousedskou podporu ultranacionalistické, fašizující německé partaje – je už dostatečně znám. Chtěl jsem jen připomenout ty z paměti gumované okamžiky zrodu jednoho revolucionáře. A také si osvěžit jeho pozdější geniální výrok o budoucím rivalovi, jehož celosvětová popularita a uznání Klausovi dodnes působí duševně nezvládnutý komplex méněcennosti: ‚Ve světě byla poptávka po hrdinském bojovníkovi proti komunismu, který se najednou stane šéfem nějakého státu. A do této mediálně-politické poptávky se Václav Havel trefil a tuto specifickou roli zvládl velmi umně.‘
Neznám větu, která by výstižněji charakterizovala Klausovo placaté vidění světa brýlemi nabídky a poptávky, onu křišťálově čistou ekonomickou fachidiotii, brutálně atakující jemu cizí pole morálky. Ano, Havel a ostatní vězni svědomí se nechali zavírat do vězení vlastně z obchodního kalkulu: Aby vyhověli marketingové poptávce. Šikovní hoši, tihle disidenti!“ objasnil Vladimír Just.
Poté se však tvrdě pustil do sympatizantů Trikolóry. Napsal totiž: „Nejsmutnější na tom ale je, že někdejší poptávku po hrdinech vystřídala poptávka po podobných výrocích. A že ti, kdo podobné nehoráznosti dodnes vyslovují, odkrývají důvody, proč vstupují do politiky. Je-li poptávka po bojovnících proti všemu cizímu (islámu, židům, Němcům, homosexuálům, ekologům), tak honem, rychle si připevnit na klopu Trikolóru (před osmdesáti lety to bývala třeba Vlajka) a trefit se do uprázdněné niky, než tam bude nával,“ připodobnil Just fanoušky Trikolóry k československému fašistickému hnutí.
Pokud si to necháme od obchodníků s politikou líbit, tak nás prý čekají veselé časy. Má to prý začínat právě překrucováním historie, kdy se má antihrdina dosadit do role revolucionáře. „Už konečně chápete, proč Václava Klause při zmíněné debatě na ČT24 tak iritovalo heslo o ‚pravdě a lásce‘, ač nad jeho pracovištěm – stejně jako nad pracovištěm jeho nástupce – pravda zlatě vlála na praporu?“ zakončil Just svůj blog.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle