Týmu Miloše Balabána, vedoucího SBP, se podařilo zajistit opět účast řady zajímavých zahraničních odborníků. Vzhledem k tomu, že konference trvala celý den, lze připomenout jen některé z hlavních myšlenek a novinek prezentovaných hosty.
Nejvýše postaveným návštěvníkem byla velvyslankyně Čínské lidové republiky v ČR paní Ma Keqing, která zdůraznila především zájem a ochotu svojí země spolupracovat s velkými a menšími zeměmi Evropy bez předběžných politických či ideologických podmínek na základě partnerství a rovnosti. Dále jsme se dozvěděli, že Čína rychle mění svůj přístup k otázkám změn klimatu a v rámci 13. pětiletky (2016–2020) a další sníží výrazně produkci kysličníku uhličitého. Paní velvyslankyně dále uvedla, že Čína je v zahraničí vnímána různě, včetně toho, že se jedná o hrozbu míru, nebo ekonomiku, která se zhroutí. Případným ekonomickým problémům však může odpomoci obrovský vnitřní trh, rozvoj IT technologií, zemědělství a výstavby měst. Spolupráce se zeměmi Evropy umožní rozvoj chudší západní části Číny. Zde je třeba podporovat koncepci jednoho světa a Nové hedvábné stezky, ať již ve formě železnice ze západní Číny do Německa, tak rozvoje námořního spojení. Na závěr paní velvyslankyně připomněla slova čínského prezidenta o potřebě vytváření nového typu mezinárodních vztahů bez konfrontací a konfliktů, přičemž bez Číny již nelze řešit žádný důležitý problém.
Profesorka Jing Men (China Relations College of Europe) prezentovala následující myšlenky. Evropa a USA dominovaly ve světě 200 let; situace se mění. Hnací silou vzestupu Asie je Čína, která sice není demokratická, ale má schopnost podstatně efektivnějšího rozhodování než EU. Vzhledem ke svým výsledkům a rostoucí moci požaduje podíl na rozhodování a proti zájmům USA a dolaru zvláštní práva pro svoji měnu. Čína, Indie, Rusko, Brazílie a USA vytvářejí více než 50 % světového HDP, ale nemají stejné zájmy. EU je hlavním obchodním partnerem Číny, zatímco Čína druhým hlavním partnerem EU. V roce 2014 dosáhly přímé čínské investice do zemí EU výše 18 miliard dolarů, nepřímé kolem 10 miliard každoročně v posledních letech. Například z Německa nakoupí 130 letounů společnosti Airbus a objem obchodu s Británií dosáhl 40 miliard dolarů v přepočtu. Čína realizuje kapitalismus bez ekonomických a sociálních norem a zároveň rozvíjí socialistickou tržní ekonomiku. Stala se továrnou světa s levnou pracovní silou, avšak znamená to ztrátu pracovních míst jinde, přičemž i náklady na pracovní sílu v Číně pomalu rostou. Čína zaujímá v radě bezpečnosti jiná stanoviska než USA a EU a posiluje svoji armádu. Konfliktní situace narůstá především ve vztazích s USA a Japonskem. Mezinárodní soud rozhodl, že Čína má právo budovat letiště na Spratlyových ostrovech. Čína preferuje zájmy státu, zatímco USA, EU a Japonsko lidská práva a práva jednotlivců. Ovšem společné zájmy mohou být důležitější než společné hodnoty.
Jivanta Schöttli (Institut Jižní Asie University v Heidelbergu) konstatovala, že Asie je jednou z nejnebezpečnějších oblastí. Vzhledem k dlouhodobě nedořešeným územním problémům, přičemž chybí bezpečnostní ujednání. Žije tam většina chudých lidí světa, avšak rovněž třetina světové střední třídy s předpokladem změny na dvě třetiny.
Lubomír Zaorálek, ministr zahraničních věcí ČR, uvedl, že Čína vytvářela před 200 lety kolem 20 % světového HDP, takže se jen vrací do původní pozice. Zároveň se čínskému vedení podařilo změnit situaci v zemi tak, že v bídě žije již jen 10 % obyvatel. Evropská unie by měla vůči Asii a Číně vystupovat jako celek, nikoli jako samostatné země. Podle ministra je Evropa stále ekonomicky silná a má co nabídnout.
Alexander Lukin (Centrum východoasijských studií Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů) uvedl, že Rusko je legitimní součástí Asie i Evropy, přičemž v Asii má malý vliv. Vzhledem k tomu, že většina jeho územních ztrát v období po rozpadu SSSR je v Evropě, posunuje se teritoriálně do Asie. Rusko bylo v devadesátých letech prozápadní a všichni prezidenti – včetně Putina – se na počátku svojí vlády snažili vytvářet prozápadní politiku i cestou ústupků. Ze strany USA a EU nezískali za svoji vstřícnost nic – s výjimkou snahy destabilizovat a kolonizovat Rusko. Naopak v Asii má Rusko lepší podmínky pro spolupráci, protože Čína si neklade ideologické, náboženské ani územní požadavky. Od roku 2010 je Čína hlavním obchodním partnerem Ruska.
Jan Mládek, ministr průmyslu a obchodu ČR, konstatoval, že vztahy mezi státy jsou racionální, ale každý stát má svoji racionalitu. Čínská koncepce zahraniční a ekonomické politiky znamená spolupráci Asie, Evropy a Afriky. Podle čínských odborníků má být Evropa aktuálně především dodavatelem potravin do Číny, což pro naši republiku není cesta.
Armand Clesse (Lucemburský institut evropských a mezinárodních studií) zdůraznil důležitost Ruska ve vztazích mezí Evropou a Čínou. Označil prezidenta Putina za racionálnějšího, než je kterýkoli ze západních vůdců. Evropě chybí pevná politická strategie a zároveň se nepřátelsky vymezuje proti Rusku. Přitom podle USA bychom se měli zasazovat v Asii o nějakou mocenskou rovnováhu, což povede k napětí bez konce. Co jsou takzvané západní hodnoty po Osvětimi? Po roce 1945 nastoupila na Západě vláda zmatků. Úpadek Západu za posledních 40 let urychlilo rovnostářství, feminismus a modernismus. Evropská společnost se stala nejprůměrnější společností všech dob. Demokracie se stala prázdnou slupkou. Měli bychom se vrátit k ideálu rodiny a využít i prvky konfuciánství. Představa neimperialistické světové říše je iluze a Evropa vedená Německem katastrofou. Centrem moci nebude Eurasie, ale Jižní Asie, přičemž Evropa se stane periferií.
Douglas Stuart (Dickinson College) uvedl, že vztahy mezi USA a Čínou jsou charakteristické pro tragický vývoj směřující k válce. Mělo by se uznat, co Čína v období po druhé světové válce dokázala, především z hlediska vymýcení chudoby svých obyvatel. Přitom by se mělo přestat kecat o lidských právech. Prioritou jihovýchodní Asie je stabilita, kterou USA narušují, aby si zachovaly kredibilitu u svých spojenců, přičemž jejich strategii chápe Čína jako ohrožení. Zájmy Číny jsou bezpečnost, suverenita a rozvoj, přičemž dochází k nové definici její rostoucí síly. Dobré ekonomické vztahy neodstraní bezpečnostní problémy.
Jan Sýkora (Ústav dálného východu FFUK) přinesl několik zajímavých informaci. Čína a Japonsko bojují o regionální vedení. Přitom nelze žádat o globální stabilitu, jestliže neexistuje regionální. Čína byla po staletí hegemonem v Asii. To se změnilo japonskou expanzí ve druhé polovině 19. století. Po druhé světové válce se situace začala znovu obracet. Japonsko nedávno přistoupilo k transpacifické smlouvě TTP s USA jako k protiváze rostoucí ekonomické síly Číny. Snaží se vytvořit v Asii protičínskou koalici. Spotřební model Japonska a Číny vychází ze západního modelu. Jestliže bude každý obyvatel Číny požadovat stejnou spotřebu vody jako v USA, bude k tomu třeba trojnásobek pitné vody dosažitelné na celé zeměkouli.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Koller
