Následně vyzdvihl reakci Katalánska v prvních dnech po útocích. „Tuto Španělé – a šlo vskutku o lidi z celého Reino de España, nejen Katalánce – zvládli naprosto obdivuhodně,“ zmínil Jedlička. A uvedl konkrétně, že teroristický útok znamená vždy velkou zkoušku pro politické vedení země a celou společnost. „Klame ten, kdo tvrdí, že každá jiná reakce než zásadní proměna fungování věcí veřejných směrem k utužení bezpečnosti znamená podcenění situace. Bezpečnost se utužuje vždycky. Nikdy to není tak, že by se vše odbylo nějakým prohlášením nebo demonstračním postojem,“ dodal.

Původní text ZDE.

Vnímá také to, že je důležité slovo autority, ale také je důležitá reakce vlastní společnosti. „I v zemích s velmi kultivovanou politikou se vždy u lidí dostavuje mix obav, hněvu, soucitu s pozůstalými, touhy po odvetě, solidárního odhodlání jít dál a jakési zaraženosti. Jde přitom o to, v jakém poměru se tento mix projeví. Jednou věcí jsou totiž oficiální prohlášení o jednotě a svornosti, jinou realita,“ zmínil Jedlička. 

Podle jeho slov pak v Katalánsku probíhala bezprostředně po útocích pietní shromáždění, kdy se z tradičně turisticky rušné Rambly stalo během čtyřiadvaceti hodin poutní místo. „Pouliční zpěváci změnili repertoár, stánkaři sortiment. Případy Španělů, kteří cestovali i třeba několik stovek kilometrů, aby na místě položili květiny, nebyly výjimečné,“ popsal Jedlička.

„Ve třetím a dalších dnech po útoku měly už akce spíše demonstrační povahu. Bylo zde symbolické objetí otce zabitého dítěte s duchovním barcelonské muslimské komunity, byly zde odsudky teroristů jejich rodinnými příslušníky i celý průvod muslimů proti terorismu, jehož se zúčastnilo přes tisíc lidí. Vyvrcholením se stala série pochodů na památku obětí a proti násilí ve Valencii, Madridu, Vize a zejména v Barceloně minulou sobotu, ve kterých pod hesly ‚Nemáme strach‘ a ‚Ne islamofobii‘ procházeli městem rodilí Barceloňané i přistěhovalci, zaměstnanci záchranných složek, policisté, premiér i král,“ popsal dále Jedlička. Ve Španělsku pak podle něj také probíhá intenzivní debata, jak zavčas odhalovat podobné případy vymývání mozků, jež vedou následně k terorismu, jak lépe zmapovat a likvidovat metody náboru nových džihádistických bojovníků a jak ještě důsledněji pracovat v boji s džihádistickým islámem při zapojení muslimských usedlíků.

„Pátrání po příčinách a co nejúčinnější prevenci džihádistického terorismu není doposud u konce, a i proto v něm mají mít všechny relevantní otázky místo – včetně debaty o politice Západu v arabských zemích nebo o problematických aspektech celého islámu. Aby měla však tato debata alespoň šanci být plodnou, musejí být ony otázky řešeny náležitou formou a v náležitý čas,“ míní Jedlička.

Závěrem pak dodal, že podle jeho názoru Španělé zvládli zkoušku prvotní reakce na terorismus tak, že by se to mohlo zapsat do učebnic. „A zvláště v našich končinách, kde si neodpouštějí příležitost využít cizího krveprolití k propagaci vlastní ideo-politické agendy ani vládní ministři,“ uzavřel.