Jan Fingerland: Švédská karta na Blízkém východě

03.11.2014 11:03

Švédsko se rozhodlo, že uzná Palestinu jako nezávislý stát. Palestinci jsou nadšení, Izraelci – nebo alespoň většina z nich, otrávení nebo překvapení. Zůstává však důležitá otázka – co vlastně švédský krok bude znamenat?

Jan Fingerland: Švédská karta na Blízkém východě
Foto: Archiv
Popisek: Palestina

Zcela nepochybně změní stav bilaterálních vztahů mezi Švédy a Palestinci. Švédský krok, ke kterému se odhodlala zcela čerstvá vláda ve Stockholmu, vlastně znamená, že Švédi budou zacházet s Palestinou jako s dalším státem.

Nepochybně to bude znamenat ochlazení již tak chladných vztahů s Izraelem. A paradoxně to také bude znamenat, že pokud ve Stockholmu doufali, že situaci na místě tímto krokem ovlivní, podařil se jim opak, protože jejich budoucí vliv na Izrael se tím smrsknul na nulu.

Uznání palestinské státnosti má nepochybně velmi velkou symbolickou hodnotu. Švédsko je sice relativně malá země, přibližně stejně lidnatá jako Česko, ale má obrovský mezinárodní kredit. Patří k největším dárcům humanitární a rozvojové pomoci na světě a vůbec je přítomno všude tam, kde je třeba pomoci dobré věci.

Švédského příkladu mohou následovat jiné evropské státy, blízko k tomu mají třeba v Irsku, kde jsou známi svými sympatiemi pro palestinskou věc, ale pravděpodobně i v dalších zemích, zejména ve Středomoří. Švédsko se jako angažovaná a zasloužilá země cítí být předvojem tohoto trendu.

Zde také leží klíč k otázce, proč právě Švédsko. Tato země, která podobným způsobem přispěla k uznání nezávislosti Kosova nebo před tím Chorvatska, se domnívá – nebo spíše její vláda – že může urychlit mírový proces, který se na Blízkém východě zaseknul. Švédská mentalita vždy přeje slabým a utiskovaným a nedůvěřuje mocným a silným.

Ve švédském vidění je to Izrael, kdo utiskuje a dluží Palestincům uznání, zatímco Palestinci, jsou těmi, kdo mají obdržet území a volnost, čímž se celá věc odblokuje, případně rovnou vyřeší. Jiný zásadní problém v současné situaci Švédsko nevidí nebo vidět nechce. V tom ovšem možná právě je onen pověstný zakopaný pes.

Vznik palestinského státu je skutečně jedním z hlavních principů, na nichž je postaven nyní už dvacetiletý mírový proces, započatý v Oslu. Jeho principem je, že se Izrael vzdá území na Západním břehu nebo v Gaze a za to dostane garance bezpečnosti.

Je to tedy vysoce asymetrická směna – Izraelci se vzdávají nejen území, ale vlastně i podstatné části své bezpečnosti, protože Izrael – mimo jiné - bude na jednom místě úzký méně než dvacet kilometrů. Vláda premiéra Netanjahua možná nepůsobí dojmem, že od rána do večera přemýšlí, jak uzavřít s Palestinci mír. Švédsko evidentně věří, že bude-li Izrael k ústupkům donucen, přispěje se tím k vyřešení problému.

Potíž je, že za současných okolností odevzdáním dotyčného území palestinským představitelům k reálnému ustavení nezávislé Palestiny nedojde, přičemž se zároveň značně sníží bezpečnost samotných Izraelců – takový ústupek by za současných okolností neudělal ani Olof Palme, pokud by byl v kůži izraelského premiéra.

Navíc to nejsou jen Izraelci, kdo brzdí mírový proces. Aby byl izraelsko-palestinský mír trvalý, musí obě strany přijmout bolestná rozhodnutí a dohodnout se na nich vzájemně. Švédský krok ale vlastně znamená, že Palestinci se o nic snažit nemusí, protože podle této skandinávské země je problém pouze ve vyhlášení nezávislosti. Ale vyhlášení nezávislosti čeho?

Palestinská politická scéna je rozervaná, v Gaze de facto vládne teroristické hnutí a dělá vše pro to, aby se ujalo vlády i na Západním břehu. Palestinští politici, kteří vládnou na Západním břehu, a to do značné míry s izraelskou podporou, jsou zas zkorumpovaní, neefektivní a bez mandátu.

Vždyť Mahmúd Abbás je v devátém roce svého pětiletého funkčního období a volby v dohledu nejsou. Mnozí lidé z jeho okolí vlastně ani žádnou samostatnost nechtějí, v usilování o samostatnost se docela dobře zabydleli. Budoucí Palestina nejen nemá hranice a další náležitosti státu, ale ani normální politické instituce, bez kterých bude osamostatnění rychlou cestou ke kolapsu.

Švédská kultura se vyznačuje nejen silným humanitárním cítěním, ale i značnou střízlivostí. V případě zásahu do dosti citlivého problému izraelsko-arabských vztahů se však tato věcnost někam vytratila a zůstala jen vášeň pro utlačované.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Český rozhlas

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

12:26 Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

Chtěl bych se dožít toho, až naše silnice budou brázdit jen elektrické vozy. Jak říkají pirátští pos…