Luboš Palata: Sen o průplavu Labe-Dunaj-Odra

10.02.2013 9:59

Jsou sny, na kterých se s Milošem Zemanem shodnem. A to říkám přesto, že jsem ho opravdu, ale opravdu nevolil a z jeho vítězství jsem se opravdu, ale opravdu neradoval. Tím snem, který mám s novým českým prezidentem společný je velký říční kanál Labe-Dunaj-Odra, který by v srdci české republiky propojil všechna důležitá evropská moře a udělal z nás velmoc říční lodní dopravy.

Luboš Palata: Sen o průplavu Labe-Dunaj-Odra
Foto: Hans Štembera
Popisek: Potkáváme lodě, které se vracejí zpátky domů

Dopravy, která je přes všechny možné připomínky dopravou nejen nejekologičtější, ale také troufám si tvrdit zcela jednoznačně dopravou nejkrásnější a nejpřirozenější.

Česká republika má totiž z hlediska lodní dopravy úžasnou polohu rozvodí třech evropských moří. Labe odtéká do Severního moře, Morava do moře Černého a vody z Odry a Nisy míří do Baltu.

Sen o lodním a vodním propojení těchto tří evropských moří je starý už víc než sto let, kdy se tato vodní cesta plánovala ještě rakousko-uherskými plánovači. Jenže pak se středoevropská říše rozpadla a s ní se rozpadly projekty, které přesahovaly české hranice. Možná, že kdyby První republika netrvala dvacet, ale aspoň sto let, že by se ti osvícenější z československých státníků k této myšlence dokázali vrátit. Ale ani komunismus, ani doba po něm této velkolepé myšlence nepřála. Místo zdánlivě pomalých a nemotorných lodí a vodních kanálů dostala přednost auta a jejich potřeby v podobě všemožných silnic a dálnic.

Ostatně podobně jako vodní doprava dopadla i železnice, která v devatenáctém století přinesla do zemí českých doslova civilizaci a jejíž hustota nás dodnes řadí spíše do Evropy západní, než do té východní. Také tady se koleje spíše rušily, než by se stavěly nové, byť proti silnici či dálnici je železnice takový tichý, život nerušící zázrak. Což mohu tvrdit z vlastní zkušenosti, protože v domě vzdáleném půl kilometru vzdušnou čarou od nejrušnější železnice už desítky let žiji. A kdybych dostal takovou možnost, tak vedle plavebního kanálu, třeba i toho mezi Labem a řekou Moravou bych se klidně i dobrovolně usídlil. Pár takových vysněných domů mám ostatně kolem starobylých zdymadel ve Francii, kam bych se - nebýt dětí a práce - odstěhoval třeba hned.

Ale dost snění, pojďme do reality. Zatímco před sto, stopadesáti lety by průplav Labe-Dunaj-Odra byl mohutným dílem, které by vyčerpalo státní pokladnu na mnoho let, dnes je nejen po technické, ale i finanční stránce věcí téměř normální, průměrnou a uskutečnitelnou. A náklady na něj by nebyly vyšší, že na dálnici z Prahy do Českých Budějovic.

Vodní spojení se světem je přitom důležité pro jednu schopnost, kterou se Česká republika po desetiletí držela mezi vyspělými státy světa, byť z mnoha jiných pohledů už mezi nimi dávno nebyla. A tou je schopnost vyvážet do světa takzvané technologické celky, tedy přeloženo do srozumitelného jazyka, stavět na klíč v jiných zemích elektrárny, chemické závody, mlýny, cukrovary, pivovary, strojírenské továrny a podobně. U mnoha těchto věcí potřebujete vyrobit v Česku obrovské výrobky, které ale musíte k zákazníkovi nějak dopravit. A nejlépe, nejsnáze se to dá opět po řece a po vodních kanálech.

To samozřejmě neznamená, že by po českých řekách v budoucnu jezdily nějaké obrovské lodě, ale i takový obyčejný tlačný remorkér je schopný odvézt náklad, který nezvládne ani ten největší kamión po prázdných nočních dálnicicích.

A je tu ještě jedna věc, kvůli níž by bylo dobré se stavbou průplavu co nejdříve začít. Přestože žijeme v úplatné a chaotické době, podařilo se státu trasu průplavu zatím uchránit před všemožnými developery a spekulanty s půdou a že jich tady v Česku máme. Prostě pořád to báječné a podle mě i velmi krásné lidské dílo postavit lze a měli bychom to udělat co nejdříve.

Proto jsem moc rád, že jedna z prvních věcí, které ve svých rozhovorech s prezidenty okolních států po svém zvolení Miloš Zeman zmínil byla výstavba tohoto vodního díla. Na vodní projekt by mohla snad přispět i Evropské unie, protože co by se už mělo z evropských peněz platit, když ne propojování našeho kontinentu. V tomto případě dokonce ekologicky a po vodě.

Novému českému prezidentovi proto držím palce, aby se mu podařilo tento krásný projekt rozhýbat a aby skončil úspěchem. To se v této zemi často nestává, ale já věřím, že by se to Miloši Zemanovi mohlo podařit. I kdyby se mu podařilo jen toto, bude to z mého pohledu dost, aby se mohl považovat za prezidenta, kterému se podařilo vstoupit do dějin.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

13:04 Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

Snižování základní úrokové sazby na 5,25 procenta nás sice drží daleko od cílových 2 – 3 procent, al…