Osudného dne na konci dubna totiž přišla do hořehledské mateřské školky žena, jejíž syn tuto školku navštěvuje. Důvod, proč žena přišla, byl, že si chtěla s touto učitelkou promluvit ohledně toho, že má jejího šestiletého synka šikanovat. Z obyčejné rodičovské komunikace, kterou by každý jistě čekal jako racionální a v mezích slušného chování, však rychle došlo na fyzický útok, kvůli kterému učitelka, o níž okolí hovoří jako o spořádané a hodné ženě, utržila značný výprask ze strany této emočně nestálé matky.
Přestože učitelka utrpěla šrámy a modřiny, útok naštěstí nebyl razantnější a nezpůsobil ženě větší zranění. Napadení kantorky je tak dalším z řady těch, k nimž ve školských zařízeních v tuzemsku dochází. Jak už i ministerstvo školství poukazuje, útoků na učitele bohužel přibývá. Jen v loňském roce jich bylo evidováno celkem 160. V těchto případech se terčem stali přímo učitelé, kteří byli napadeni ze strany rodičů dětí. Letošní statistická čísla zatím k dispozici nejsou, nicméně vzhledem k situaci a agresivitě ve společnosti lze jistě očekávat, že budou stejná, případně i vyšší.
Ale co s tím? Babo raď, Valachová přemýšlej…
Ačkoliv tak právě politici po posledním případu, kterým byl ubodaný student Petr Vejvoda, vyšli před veřejnost s hořekováním nad tím, jak se zpřísní postihy agresorů, zabezpečí školy a zvýší bezpečnost kantorů, jejich slova skončila, jako vždy, ve ztracenu. Nebo snad ve víru politického zapomnění?
A aby ne, tak to chodí vždycky. Stačí přece vzpomenout na případ pološílené Barbory Orlové, která v naprostém poklidu přišla do žďárské školy, kde pobodala několik dětí. Dodnes se případ právně táhne po soudech a odborně diskutuje nad tím, zda útočnice patří zavřít do detence nebo blázince. Ať tak nebo onak byl to právě případ Orlové, který jasně ukázal, jak je naše školství nechráněné. A nejen školství, nýbrž také bezpečí dětí. A je přitom jedno, zda jde o děti v mateřinkách nebo ve školách.
Poslední případ z Hořehled tak otevírá opět tu pomyslnou „Pandořinu skříňku“ s otázkou, zda i naši učitelé a kantoři si vlastně právem nezaslouží statut veřejného činitele a nějakou tu aktivní ochranu. Ochranu, která skutečně pomůže ve chvílích, kdy stojí tváří v tvář útočníkovi. Není přece možné, aby do školy kdokoliv přišel a ohrožoval život a zdraví jak jich samotných, tak i svěřených dětí. Ač se to nezdá, tak právě hořehledský případ mohl být dalším z řady tragických případů. A stačilo skutečně málo. Netřeba vůbec domýšlet co by se stalo, kdyby agresorka byla psychicky nemocná a měla s sebou třeba obyčejný kuchyňský nůž…
Kdy začnou politici konečně dělat to, co mají?
Právem se tak veřejnost bojí a učitelé tuplem. Jak dlouho a kolik napadených učitelů musíme mít, než náš zákonodárný sbor konečně pochopí, že je na čase skutečně řešit společenské problémy a nikoliv nesmysly? Zatím to totiž vypadá, že jsme se z těch nesmyslů pořád ještě nevymotali.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
