_635388700344356294.jpg&id=23490)
Současný socialistický prezident F. Hollande, do kterého se po tragickém působení jeho konzervativního předchůdce N. Sarkozyho zpočátku vkládaly velké naděje, selhal na plné čáře a do historie se zapíše jako nejméně oblíbená hlava státu v éře páté republiky. Hollande je typickým představitelem tzv. nové levice, která nehájí zájmy lidí práce, ale především různých menšin. Místo řešením vysoké nezaměstnanosti se zabývá stejnopohlavními adopcemi a „plebsem“ elitářsky pohrdá. To je syndrom většiny současných sociálně demokratických a socialistických stran, jejichž popularita napříč Evropou strmě klesá. Elektorát tradiční levice přebírá vlastenecká pravice, jejíž pohled na svět a mnohé sociální otázky je paradoxně mnohem levicovější než ten socialistický. Ostatně, tento fenomén bylo možné sledovat i v amerických prezidentských volbách, kde H. Clintonová jako reprezentantka umírněné levice byla favoritkou elit, zatímco pravicový D. Trump vystupoval v roli ochránce americké dělnické třídy.
F. Hollande si uvědomuje vlastní neoblíbenost a nehodlá kandidovat na druhé volební období, což mu ústava umožňuje. Místo něj bude barvy socialistů obhajovat exministr školství Benoît Hamon, který se sebelepším programem nemá šanci na úspěch, protože lidé už socialistům prostě nevěří. Hamona by podle posledního průzkumu preferencí z 31. ledna – 3. února volilo pouze 16,5 % respondentů a skončil by na čtvrtém místě bez naděje na postup do druhého kola. Příliš dobré vyhlídky nemá s 10 % ani kandidát radikální levice Jean-Luc Mélenchon. Po odhalení aféry se zneužíváním státních peněz padá i popularita dosavadního favorita a kandidáta republikánské pravice Françoise Fillona, který je s 18,5 % na třetím místě. I pokud bude nahrazen jiným politikem, např. Alainem Juppé, konzervativce to již nespasí. Dvě tradiční politické strany páté republiky – socialisté a republikáni – tak téměř jistě nebudou mít své kandidáty ve druhém kole.
Jako celkový vítěz je favorizován centrista Emmanuel Macron, který by měl v prvním kole skončit s 20,5 % na druhém místě za Marine Le Penovou s 25 % hlasů, nicméně se očekává, že ve finále se všichni spojí proti Národní frontě a Macron vyhraje. Co když se ale průzkumy mýlí, podobně jako v případě brexitu a amerických voleb? Národní fronta totiž může oslovit i mnohé levicové voliče, kteří jsou ze socialistů zklamaní a Macron je pro ně příliš umírněný. M. Le Penová je političkou nabízející skutečnou alternativu a změnu a její program má vlastenecký a sociální rozměr. Rozhodně není žádnou fašistkou ani extremistkou, jak se jí snaží vykreslit média hlavního proudu. S jakým programem půjde Národní fronta do voleb?
Za hlavní nebezpečí pro Francii Le Penová považuje ekonomickou globalizaci a islámský fundamentalismus. Francie je s pěti miliony vyznavačů islámu zemí s největší muslimskou menšinou v západní Evropě a toto téma je mimořádně aktuální. Globalizace je podle ní „výroba zboží otroky a toto zboží se pak prodává nezaměstnaným“. Vzhledem k sebevražedné politice, kterou EU provozuje nejen ve vztahu k migraci, chce nechat vypsat referendum o setrvání země v unii. Prosazuje také odchod z NATO, které je zastaralou studenoválečnou organizací neschopnou řešit bezpečnostní hrozby současnosti. V zahraniční politice odmítá protiruské sankce a nebrání se intenzivní spolupráci s Moskvou v duchu tradičního rusko-francouzského přátelství. V ekonomické oblasti chce snížení věku odchodu do důchodu a zvýšení některých sociálních dávek při současném snížení daně z příjmu. To je jistě program, který může silně rezonovat i u autenticky levicového elektorátu, a proto se domnívám, že výsledek druhého kola voleb nemusí být zdaleka tak jednoznačný i s ohledem na to, že nejvíce ostrakizovaný kandidát bývá často nejsilnějším magnetem pro nespokojené voliče.
Ondřej Kosina
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
