USA ústy mluvčího Bílého domu nyní vyjádřily své znepokojení z cesty syrského prezidenta Asada do Moskvy. Na svůj názor mají USA jistě právo, ale je třeba vidět, že jejich snaha přinést demokracii západoevropského a amerického typu do arabského světa v procesu eufemisticky nazvaném arabské jaro, selhala.
Prostě, tento model demokracie jako správy věcí veřejných v arabském světě v nejbližších desetiletích, snad s výjimkou Tuniska a možná právě v budoucnosti Sýrie, nemá vekou šanci na to, aby uspěl.
Libye se utápí v chaosu, v Egyptě byli vojáci nuceni nastolit proti islamistickému pokusu vlády Muslimského bratrstva vzniklé ze svobodných voleb vojenskou diktaturu, aby zabránili nejhoršímu. V Sýrii je jistá šance na mírové řešení, pokud se podaří zlikvidovat Islámský stát a jeho velkou vojenskou sílu.
Psali jsme:
Spojené státy hrály v posledním roce politiku mnoha tváří. Věděly, že jejich spojenci Saudská Arábie a Katar zásobují penězi i materiálem Islámský stát a že Turecko jejich (i náš) spojenec z NATO cvičil bojovníky Islámského státu i jiných islamistických skupin. A dělaly, že to nevědí.
Nyní turecký premiér v demisi Davutoglu zpochybňuje legitimitu syrské vlády. To je jako mluvit o provaze v domě oběšencově. Na jaře strana premiéra Davutogla, Strana spravedlnosti a rozvoje, v tureckých volbách nezískala kýženou absolutní většinu hlasů, ale v předstíraném jednání s dalšími třemi tureckými politickými stranami: Republikánskou lidovou stranou, Stranou nacionalistického hnutí a Lidovou demokratickou stranou, se s žádnou z nich nedokázala na koaliční vládě dohodnout. Nedokázala se dohodnout, protože nechtěla.
Psali jsme:
Také Davutoglu tedy tak trochu jako turecký premiér postrádá legitimitu, vlastně ji vůbec nemá. Kdyby nebyl klíčovým spojencem Západu a kdyby jeho země s ohledem na svou pozici mezi Evropou a Asií a na hranicích muslimského světa nepatřila ke klíčovým zemím NATO, nemohl by si takové drzé vyjádření vůbec dovolit. V jeho případě ovšem západní média dělají, že se nic neděje.
Bylo by dobré, aby nejrůznější organizace na ochranu lidských a politických práv v Evropě, a že jich v Evropě máme hodně, dohlédly na svobodný charakter tureckých voleb. Turecká volební kampaň zatím probíhá ne právě optimálně. Byly zaznamenány děsivé teroristické útoky na levicové a kurdské politické aktivisty, ale turecký premiér má přesto tu drzost posuzovat ruskou politiku a syrského prezidenta. Nejlépe by však udělal, kdyby si zametl před vlastním prahem a mlčel…
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
