Snad ani netřeba opakovat, že pokud přicházejí z českého průmyslu dobré zprávy, jedná se hlavně o auta. Z dubnového meziročního reálného růstu průmyslové výroby o 4,2 procenta tvořil automobilový průmysl tři čtvrtiny (3,1 procentního bodu). A málem se přitom strhal, protože sám musel vyskočit skoro o 17 procent.
Jak dlouho to může vydržet? Nezapomínejme, že se blíží zásadní zlom, kterým bude nástup masové výroby elektromobilů v Evropě, až Elon Musk rozjede výrobu Tesly 3. Její vývoj prý má být hotov uprostřed prázdnin a cena je odhadována někde na úrovni lepšího superba nebo nabušené oktávky. Na startu jsou i další výrobci – Nissan, GM, ostatně i Volskwagen a Daimler. Jen BMW si svoji elektrickou budoucnost právě rozmyslel, zřejmě chce dál využívat svoji nejlépe zvládnutou technologii dieselového pohonu.
Zdá se vám skoro milion za auto na baterky moc? Co když se však o cenu podělíme? Rozbíhá se spousta dalších převratných inovací, které přináší sharing economy, ekonomika sdílení. Mění věc, jako je auto, ve službu, tedy dopravu. Auto někdo vlastní a vy si je v okamžiku potřeby půjčíte nebo přivoláte z blízka po internetu (Uber). Vedle toho pokročil vývoj aut takříkajíc bez řidiče, takže vznikne služba, kdy se auto samo přistaví před dům, a pak dokončení jízdy se zas samo někam odparkuje.
Co je důležité, odhaduje se, že využití kapacit vozů pomocí těchto služeb řádově vzroste - jinými slovy, potřeba aut řádově poklesne. Náklady na jednoho cestujícího tedy klesnou také. Možná ne na desetinu, ale podstatně, a to bude hlavní motor tohoto vývoje. Ne za dvacet nebo deset let, mnohem dříve, stačí se podívat, jak se rozjíždí Uber.
Pokud jde o samotnou investici do sdílených elektrických aut, jsou dvě možnosti. Může tu být vlastník autoparku, který vozy půjčuje (a vždycky má nějaký nabitý v rezervě), nebo družstvo, jehož členové je vlastní společně a budou si společně organizovat i cestu do práce a z práce (plná auta). Když budou nabíjet ze soláru, provoz je zadarmo.
Ale vraťme se k problémům dnešního českého průmyslu. Neměli bychom přehlížet, že vyšší průmyslová produkce teď neznamená také vyšší tržby, neboť ty zaznamenaly jen černou nulu. Mluvíme však o průměrném číslu, které může zajímat leda ministerstvo financí, odhadující daňový výnos. Průměr má jinak v Česku stále nižší vypovídací hodnotu. Zatímco tržby z vývozu (hlavně zahraničních společností) stouply o 4 procenta, domácí tržby o stejný krok poklesly.
Po březnovém ústupu nových zakázek se situace zklidnila a zakázky ze zahraničí vyskočily (podobně jako automobilová výroba) meziročně o 17 procent. Zlepšení zaznamenaly i nové tuzemské zakázky, kterých přibylo pět procent – ale zase, hlavně u dodavatelů automobilového průmyslu.
Proti růstu produkce aut a jejich dodavatelských oborů (výrobky z kovu, gumy a plastů) stojí poklesy jinde. Není to jen těžba (pokles o 11 procent), do které se promítl i krach OKD. Dolů jde i potravinářská výroba, která klesla o víc než 4 procenta. A chemie letí dolů ještě o fous rychleji, než auta stoupají.
Při hledání příčin poklesu chemické produkce nelze přehlédnout vývoj v Unipetrolu, kde po loňském srpnovém výbuchu stojí etylénová jednotka v Litvínově. Společnost přitom byla natěšená, pokles cen ropy je dobrou zprávou pro rafinerie a petrochemii, protože ceny výrobků klesají pomaleji a znamená to růst zpracovatelských marží, tedy i zisku. Loni vystoupal na velmi dobrých 11 miliard korun před zdaněním a odpisy a čistých 7 miliard korun. Kolik z toho spolknou havárie?
Přidala se totiž další, kterou statistiky ještě nestihly zaznamenat. Koncem května došlo k nějaké mimořádné události v rafinerii Kralupech. Víme o ní hlavně to, že benzín se nebude vyrábět několik týdnů. Řidičům to může být jedno, něco se dá dovézt a ve státních rezervách je benzínu dost na celé prázdniny. Společnosti to však poleze do peněz a komplikuje další plány.
Pokud jde o benzín, v loňském roce Unipetrol odkoupil podíly společností Shell a ENI v monopolní České rafinérské. Navíc posílil své postavení v distribuci, když získal značnou část sítě čerpacích stanice OMV. Věří, že právě tam najde největší přírůstky zisku. Jenže teď se to všechno sype a majoritní vlastník PKN Orlen možná lituje, že za Poláky už jdou také všechny škody.
Také stavebnictví se vrátilo do časů masakru. Za meziročním poklesem stavební výroby skoro o 14 procent hledejme vyschlé evropské fondy. Vedle toho praskla bublina bytové výstavby, kde se společnosti orientovaly na luxus, a teď to nemůžou prodat. Počet dokončených bytů v bytových domech se snížil o 36 procent a zahajuje se tam výstavba o pětinu méně než loni. Zato v segmentu rodinných domů vládne nadšení, levné hypotéky a podpora nízkoenergetické výstavby zvedly počet zahájených staveb o pětinu.
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
