Zbyněk Fiala: Proč se českým školám nedaří

S trochou jedovaté ironie by se dalo říci, že se podařilo snížit odstup tradičně mizerných výsledků literární gramotnosti českých studentů a žáků od úrovně znalostí, které mají v matematice a přírodních vědách. Mizerie totiž dosáhla i tam. České školství je na sestupné dráze, ukázaly výsledky mezinárodního šetření PISA. V přírodovědné gramotnosti jsme 29., v matematické gramotnosti 28. a v té čtenářské či literární 30.

Výraz gramotnost vyjadřuje míru životní připravenosti studentů a žáků do 15 let. Ono dělení na děti různých kategorií je dáno složitostí naší vzdělávací soustavy, kde nalezneme studenty dvou druhů gymnázií, víceletých a čtyřletých, a středních odborných škol s maturitou, a vedle toho žáky středních škol bez maturity a deváťáky na základkách, kteří se nedostali nikam. Zjednodušeným testem byli pokropeni i nešťastníci stále jinak nazývaných pomocných škol. (ZDE)

Výsledky ukazují, že jsme na průměru až podprůměru v OECD. Tendence je sestupná. Došlo i na analýzy a pokusy zjistit, kde soudruzi udělali chybu. Oblíbená hláška spojená s představou zvadlé plastové lžičky je však vedle. Soudruzi měli lepší výsledky. Naznačuje to grafické znázornění výsledků postupných šetření, kde všude jsme níže, než jsme byli na začátku testování, které se postupně rozbíhalo v letech 2000 až 2006. Ještěže se předtím se neměřilo, jinak by to klesalo taky.

Současná podprůměrná matematická gramotnost našich dětí přitom kontrastuje se zjištěním, které mi před deseti nebo patnácti lety řekl v Izraeli americký ředitel pobočky významné nadnárodní technologické firmy – imigrantům z bývalých komunistických zemí dávám přednost, protože si odnesli ze školy vynikající matematické základy. O to se také dodnes opírá oblíbené lákadlo našich politiků pro zahraniční investory, že tu najdou levnou a vysoce vzdělanou pracovní sílu. Bývávalo. Už jen tu levnou…

Ještě výmluvnější je jiné mezinárodní srovnání z minulých dnů

Rozpad českého školství není až taková záhada. Rezort se tradičně považuje za pouhý hlas v koaliční vládě, u kterého se neposuzují výsledky, ale jen to, zda ministr správně zvedá ruku ve věcech, které jsou jeho straně libé. Slabost jeho postavení byla vždy patrná na rozpočtových preferencích, ze školství se nestřílí. V českých komentářích k výsledkům PISA proto najdeme pozoruhodnou větu, že jde o dobrý výsledek vzhledem k velice podprůměrnému financování. Ještě výmluvnější je jiné mezinárodní srovnání z minulých dnů, kde byly srovnávány znalosti dětí ve 4. třídě. Tady byli čeští žáčci nadprůměrní – ale jejich učitelé jsou nejvíce nespokojení se svým povoláním. A samotní žáci chodí do školy nejméně rádi ze všech. (ZDE)

Z tohoto pohledu jsme na přesně opačném pólu než Finsko, které se pravidelně vyskytuje ve skupině nejlepších, jak v samotné úrovni vzdělávací soustavy, tak v konkurenceschopnosti, kterou se někdy v této souvislosti argumentuje. Ale kdyby bylo školství jen nástrojem konkurenceschopnosti, je to chromý voják ve slepeckých brýlích. Škola by měla děti naučit myslet, což budou potřebovat i potom, co přijdou z práce domů a budou z nich aktivní občané. Když se američtí novináři (Union of Concerned Journalists) začali (marně) znepokojovat na začátku nového tisíciletí nad kvalitou svého tisku, označili za jeden z cílů novinářské práce hledání pravdy. Ano, něco takového existuje. Definovali to tak, že se k ní dobíráme metodami, které jsou známé z přírodních věd.

V šetření PISA, které mělo letos přírodní vědy jako hlavní téma, se zároveň objevila novinka, označená poněkud záhadným výrazem epistemická znalost. Ve skutečnosti se jedná o velice praktickou věc, která se dívá pod povrch argumentace a pokouší se posoudit, zda byly kladeny správné otázky a nakolik lze odpovědi považovat za spolehlivé. Tohle je pochopitelně důležité nejen ve vědě, tou se ostatně málokdo z nás živí. Ale schopnost poznat, zda mi někdo něco nepodsouvá, nezamlčuje, nepumpuje do hlavy tlakovou hadicí zmanipulovaných argumentů, to vyžaduje zběhlost v postupech kritického myšlení.

Slabina kritického myšlení je problém

Česká Národní zpráva o PISA uvádí jen součet procedurální a epistemické znalosti, tedy znalost postupů i onu kritickou složku dohromady, a uvádí výsledek 492 bodů, tedy méně než 500, tvořících průměr OECD. Obsahovou znalost (nabiflovaná fakta) máme na 499 bodech, tedy lepší, ale taky nic moc. Slabina kritického myšlení je problém. Řešit se dá různě, jistě i lepším oceněním učitelů, aby oboru začal dominovat pozitivní výběr a nebyl jen konečnou pro ty, kdo se nedostali jinam. Ale dá se nahradit i zřízením ministerstva pravdy, které vám vždy řekne, co nečíst, aby vás někdo nezavedl na scestí.

Finské děti šly také v přírodovědní oblasti dolů, dokonce nejvíc ze všech. Ale padali z takové výšky, že jsou stále 4. ze sledovaných 72. zemí. Mají další problém, narůstá „gender gap“, což v jejich podmínkách znamená, že chlapci stále více zaostávají za děvčaty. Snížilo se také procento špičkových výkonů a zvýšilo procento těch nejslabších. To všechno však na úrovni, o které lze pouze říci – jejich starosti bych chtěl mít. (ZDE)

Vážně, opravdu chtěl. Finové možná zakolísali, ale cíl je jasný, škola musí připravovat pro život, ne mrzačit to, co je v dětech nejlepší, aby z ní vypadli ušlápnutí úředníčci, kteří svoje zvládnou, a zbytek už je jen fotbal a pivo. Oslnil mne jejich postup k projektovému vyučování, kdy chtějí zrušit oddělené školní předměty a nabízet vědění v pořadí, jak je budou děti potřebovat. (ZDE)

O škole se nejlépe píše na eduin.cz. Shrnutí finského přístupu nabízí starší článek Co chcete vědět o finském školství ze semináře, který proběhl roku 2013 v Senátu. (ZDE)

Kdo chce ze semináře víc, může se podívat do archivu senátního webu, neboť všechny své semináře přepisují a nabízejí veřejnosti.

Pro srovnání jejich a naší praxe je však zajímavější příspěvek českého učitele, který ve Finsku nějaký čas působil. Dá se z něj pochopit, proč se českým školám nedaří. (ZDE)

Možná však bude lepší, když se tady neomezím na odkaz a dám i text. Snad se na mně eduin.cz nebude zlobit, když to přeberu, jak to leží a běží:

Finské školství pohledem začínajícího učitele

1. 9. 2015 - EDUin Publikujeme text učitele Jana Poláka, který strávil 8 týdnů na stáži ve Finsku a pozoroval prostředí finské školy. V textu přináší řadu zajímavých postřehů – například, že se ve finských školách pohybuje počet žáků na třídu od 5 do 40 dětí, nebo jaký význam má absence dabingu u cizojazyčných filmů pro výuku jazyků.

Ve Finsku jsem v rámci učitelské stáže strávil 8 týdnů, navštívil základní, střední i vysoké školy. Nahlédl jsem do života domácností i pod pokličku vzdělávacího systému, který je dle mnohých ten nejlepší na světě. Měl jsem možnost pohovořit se žáky, rodiči, učiteli i řediteli škol…

Finští žáci

Žáci si jsou všude na světě v mnoha ohledech podobní. Jsou ti finští něčím typičtí? Dá se na fotografii poznat, zda se jedná o finskou třídu? Myslím, že ano. Část žáků totiž i při výuce má na hlavě pletenou čepici, přes triko mikinu či svetr, ale zato všichni chodí v ponožkách. Před střední školou jsou často k vidění plná parkoviště mopedů, na kterých se žáci ze vzdálenějších koutů do školy dopravují. Dá se říci, že jsou seveřané nějak výrazně povahově odlišní v porovnání se středoevropany? Řekl bych, že ani příliš ne. Pravdou však je, že stejně jako většina Skandinávců, jsou i žáci škol celkově více uzavření. Možná se to může projevit na větším zájmu o studium a menší touze vyrušovat. Na druhou stranu je třeba říci, že v porovnání s našimi končinami je zde více žáků, kteří těžce překonávají své silné komunikační bariéry, ať už ve vztahu k učitelům, ale často i spolužákům či známým. Naopak vysloveně hyperaktivních žáků, prokletí dnešních škol, jsem příliš nepotkal.

Finští učitelé

Prestiž povolání učitele ve Finsku je podle slov mnohých na úplně jiné úrovni než kde jinde v Evropě. Tvrdí se, že kdo se nedostane na učitelský obor, jde studovat medicínu. Finští učitelé se připravují mnohem praktičtěji než v jiných zemích. Během studia navštěvují školy, kde si zkouší své metody a dostávají zpětnou vazbu od svých zkušenějších kolegů. Nejedná se však o 14 dní, jak je tomu u nás, nýbrž jde o celoroční práci kombinovanou se studiem. To samozřejmě ještě neznamená, že každý učitel je zázračným pedagogem. Některým se daří, jiným méně. Zajímavé však je, že se nedostatky nezametají pod stůl, ale hned řeší s vedením školy, čehož jsem byl svědkem po jedné méně vydařené hodině angličtiny.

Jak to chodí ve škole?

Některé věci překvapí, jiné jsou stejné jako u nás. Inspirativní jistě může být množství volitelných předmětů, které mají žáci k dispozici. Střední školy jsou organizovány tak trochu jako univerzity. Sbírají se kredity, absolvují se bloky předmětů, do kterých je možné se zapsat, kdy se to komu hodí. I ve Finsku je matematika matematikou a zeměpis zeměpisem, ale jiné předměty mohou překvapit. Například rétorika, nauka o lidském těle, ale také polo-povinné náboženství.

„V zahraničí neexistují domácí úkoly, v Čechách jsme poslední, kdo je má…“ prolétne občas éterem. Nic nemůže být vzdálenější od reality. Vzdělání ve Finsku probíhá téměř korespondenčně. Žáci si chodí do školy vyzvednout zadání úkolů, prodiskutují je, mohou se zeptat, na co chtějí, ale hlavní část činnosti vykonávají doma. Tak trochu mají výhodu v tom, že v osamoceném stavení postaveném ve zmrzlé tajze při -20°C nemají příliš rozptylujících podnětů, které by je od učení odváděly.

Zajímavou novinkou finského školství jsou 75 minutové hodiny na středních školách. Je v třídách slyšet spadnout špendlík? Nikoliv. Prostředí je poměrně uvolněné, žáci mají možnost se radit mezi sebou. Ti nadanější často pomáhají slabším žákům. Vysvětluje se důsledně, pomalu a trvá se na tom, než všichni vše pochopí. Zajímavé je, že se obsahově (např. v matematice) tímto způsobem dostanou ve Finsku mnohem dále než například u nás.

Jak na tom jsou na severu s technikou v učebnách? Rozhodně nijak výrazně jinak než u nás. Troufnul bych si i říci, že některé české školy budou materiálně lépe vybaveny. Tak jako je pro tradiční české školství typická tabule a křída (popř. fixa) je pro Finy nejběžnějším prostředkem zpětný projektor. Psaní na průhledné folie a promítání na stěnu je tím nejtypičtějším, s čím se během výuky setkáte. Z hlediska moderních trendů ve výuce je Finsko zemí spíše konzervativní. Výuka je tak možná nečekaně tradiční. Výklad, úkoly, testy, někdy skupinová práce. Na diskuse ve školách jsou prý dobří spíše ve Švédsku, zde příliš obvyklé nejsou. Co by však našince mohlo zaskočit, je fakt, že jakmile se zadá úkol, žáci se mohou libovolně bavit radit si, či i chodit po třídě. Zkrátka, řeší se zadání s dopomocí spolužáků. Může to být prospěšné pro obě strany. Platí, chceš-li se něčemu dobře naučit, vysvětluj to druhému.

Vášnivé diskuse o počtu žáků ve třídách, jak je známe z českého prostředí, se ve Finsku nevedou. Můžete se tak ocitnout ve třídě o 5 žácích, ale také Vás může překvapit 40 členný dav.

Centralizovat či decentralizovat?

Finsko má silně centralizovaný systém. Totožný obsah, unifikované závěrečné zkoušky, stejné programy na jihu, severu, východě či západě země. Kvalitní učebnice*. Odpadávají zde spekulace, na kterou školu dát svou ratolest, je to zkrátka jedno, všechny jsou si podobné. Tedy především co do obsahu vzdělávání. Rozdíly ve velikosti škol jsou ale značné. Střední škola v obci Simo (kde jsem strávil nejvíce času) byla zkrátka velká budova vprostřed lesa a v ní pár žáků. Finové prosazují co největší rovnost mezi lidmi, snaží se tak mít i všechny školy na stejné (rovné) úrovni. Zajímavým faktem je, že učitelé mají poměrně velké možnosti jak učit. Obsah je daný, forma, čas, metody nikoliv, to je na učiteli. Školní inspekce byla v 90. letech zrušena.

*Zajímavostí je, že tyto učebnice se používají v Itálii. Finové spolupracují ve vzdělávání s Italy. Ne proto, že by Italové byli jedni z nejlepších, ale naopak italské vzdělávání je dle všeho v rozkladu a tak se snaží co nejvíce inspirovat na severu Evropy. Například právě tak, že slovo od slova přeložily finské učebnice.

Struktura

Finské děti mají pré až do 7 let. Teprve potom začíná školní docházka. Zvláštní školy neexistují, osmiletá gymnázia také ne, ani učiliště neznají. Na základní školu chodí všichni. Poté se studenti rozhodují mezi akademičtěji zaměřeným gymnáziem (lukio) a praktičtěji zaměřenými školami (keskikoulu). Z obou typů škol je možné pokračovat na VŠ. Rozhodování řady českých školáků: jít na praktické učiliště a zavřít si tak cestu na VŠ nebo zkusit průmyslovku, ale nezískat tolik praktických dovedností tu tak neznají… Zkrátka každý, kdo pokračuje po ukončení základní docházky má možnost dalšího postupu.

Jazyky

Pokud mě ve Skandinávii něco doslova fascinovalo, byla to jazyková vybavenost prakticky všech obyvatel. Všichni dokáží mluvit velmi obstojně anglicky. Skoro na to až Finové skuhrají, protože cizinci tak nemají téměř žádnou motivaci naučit se místní jazyk (mimochodem zcela nepochopitelný). Překvapivě zarazí, že jazyková vybavenost malých dětí (cca 10 let) je nižší než u nás. Ve Finsku se příliš na děti s angličtinou netlačí. Idea učit čtyřleté děti anglicky sem (zatím) nedorazila. Na vše je čas v dospělejším věku. Jedním z důvodů, proč všichni mluví dobře anglicky je fakt, že dabing neexistuje. Filmu se přidají titulky a je vše vyřízeno. Zajímavé pak je sledovat kousek pod polárním kruhem na finské televizi český film v originálním znění s finskými titulky.

Jiná kapitola je povinná výuka švédštiny. Každé září Finové řeší, jestli tuto povinnost nezrušit. Řeší, řeší, a asi nikdy nevyřeší… Na východě země na švédštinu nenatrefíte, ale povinná výuka zůstává. Na severu země, v Laponsku žije nepočetná menšina domorodých Sámů. Přestože všichni mluví dobře finsky, často i mezi sebou, nebrání to zajímavému faktu zveřejňování laponského jazyka na různých místech. Jenže. Laponština má řadu variant a nářečí. A tak není výjimkou vidět inzerát ve finštině a dalších 3 laponských nářečích. Stručné sdělení pak zabírá polovinu strany inzertních novin.

Má smysl inspirovat se na vysokém severu?

Určitě má, ale jako ve všem s rozmyslem. Proč zavádět 75 minutové hodiny nebo klasifikovat na stupnici 4-10, když máme jinou tradici. Větší možnost volby studentů v tom, jakým způsobem směřovat své studium nebo intenzivnější a praktičtější příprava učitelů, důslednější klidnější vysvětlení látky, kvalita učebnic, větší vzájemná spolupráce žáků však inspirativní jistě jsou!

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele