Korupce se mezi tím stala metodou vládnutí, pohodlná většina se rozplynula a premiér, který evidentně neumí pracovat metodami podsvětí (a to mu vůbec nevyčítám) si zvykl na zázemí, které mu vytvářela Jana Nagyová. V bahnu korupce se brodili nakonec všichni členové vlády. „Pan čistý“ nakonec to vše neustál. V politice končí.
Ale jsou i jiní politici: jejich charisma se opírá o intelektuální nebo morální sílu. Takové charisma nikdo z bývalé Nečasovy vlády nemá. Politik jako morální vzor: to byl třeba Masaryk nebo Ho Či Min (Ho Chi Minh) případně Ernesto Che Guevara. Příkladů by se našly v minulosti spousty. Ale bída české politiky spočívá v tom, že charisma předpokládá formát. To je v české politice něco, co se nevidí. Česká politika je plná lidiček, kteří vidí v politice jen a jen obživu. A jsou dnes i takoví, kteří v ní vidí doplnění svých podnikatelských možností, jako je nyní Andrej Babiš.
Milí čtenáři, uveďte mi jedinou myšlenku, která by v českém parlamentu zazněla, která byla náplní probíhající volební kampaně a která by potvrzovala názor Johna Suarta Milla, že parlament má být zrcadlem života národa. Taková myšlenka tu prostě není. Jako Češi si prostě nezasloužíme tak mizernou reprezentaci. Volby to snad změní. Ale záleželo už na tom, jak kandidující strany vybíraly své kandidátky. Strany nemohou být jen nějaké účelové spolky, jak o tom mluvil Schwarzenberg nebo odvozenina firemního řízení, jak si myslí Babiš. Bez tlaku členů se to v žádné straně nezmění. My komunisté jsme zvyklí na to, že potřebujeme znát názor členů. Kéž by to platilo jako norma pro všechny.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloslav Ransdorf
