Mnozí pozorovatelé mají pocit, že volební kampaň je podivná, nevzrušivá, veřejnost o ni nejeví zájem... A je poněkud klidná. Porovnáme-li současnou situaci s dobou týden před volbami v letech 2010 či 2006, co je jinak?
Rozdílů můžeme spatřit poměrně dost. Kupříkladu nevidíme až divadelní drama, konflikt dvou vůdčích osobností, „Černé a Bílé“. Přitom stačí vzpomenout na nesmírně agresivní konfrontaci Paroubek – Topolánek, jež svého času úplně „zalehla“ náš veřejný prostor.
A kterak jsem uváděl rovněž v minulém interview, působí podivuhodně, že se dosud neobjevil žádný politický skandál či skandálek; snad kromě svérázné, zatím málo adresné výjimky veřejných výstupů někdejšího uhlobarona Koláčka...
ParlamentníListy.cz pro vás vyfotily ty nejzajímavější poškozené i nepoškozené plakáty politických stran:
Fotogalerie: - Volební plakáty předčasných voleb
ČSSD klesá, KSČM stoupá. Politolog Zdeněk Zbořil tvrdí, že sociální demokraté zmírnili svou rétoriku vůči pravici, tudíž si radikálně naladěný volič řekne "proč bych chodil ke kováříčkovi, když můžu jít ke kováři" a zvolí komunisty. Co tomu říci?
Sociální demokracie zůstává nejsilnější stranou, nicméně se skutečně jeví, že ztrácí. Zejména proto, jelikož kampaň vede poměrně nedůrazně. Hodně problémů si přidala také svou – z Pražského hradu podněcovanou – rozvaděností. Leč stěžejní potíž je dle mého názoru v tom, že už kolikátou kampaň za sebou nesvede být sama sebou. Jakoby se bála být sociální demokracií s jejími tradicemi a hodnotami. Opatrnicky zůstává ve stínu pravicových myšlenek a partají, přičemž teprve, když se tyto povážlivě zdiskreditují, přichází s málo údernými alternativami. Spoléhá vlastně na jakýsi „samospád“.
Fotogalerie: - Umění přímé demokracie
Psali jsme:
Volič přitom těžko rozumí spojení „dobře fungující stát“, pod tím si bohužel neumí představit opak toho, co charakterizovalo pravicovou trojkoalici: úpadek veřejných rozpočtů, sociálních systémů, školství nebo masivní korupci ve vrcholných složkách země.
Podobné slogany jsou jednoduše málo. Ale když na průměrného občana zabubnuje finančně silný „nováček“, jenž patrně nemá problém s doktrínou „Nikdo vám nemůže dát, co já dokážu slíbit“, budou se snad do skonání světa replikovat staré omyly. Zafungují z logického hlediska obrovsky pochybná tvrzení, jež známe též z klasických reklamních kampaní, tj. „nové zboží rovná se lepší zboží“. Tak to sice mnohdy nebývá, ovšem zpravidla jde o produkt dražší…
Jak hodnotíte antikomunistické prvky letošní kampaně? Ať už "topácká" varování o zachování kontinuity polistopadového vývoje, výpady proti "estébáckému" Andreji Babišovi či morální apely Miroslavy Němcové? Třeba i ve srovnání s předchozími volebními kampaněmi.
Znechucenost voličstva se vršila pomalu, zato jistě. K pozitivním důsledkům tohoto procesu patří konečně vysoká míra odolnosti vůči prázdným antikomunistickým frázím, přičemž dnes na ně výrazněji reagují jedině poměrně specifičtí jedinci… Takové floskule přitom pravice vytahovala během let poměrně často a z velmi průhledných důvodů. Když neměla aktuální argumentační arzenál, nevěděla, co má říct. Teď to platí stonásob.
Neodpustím si ale jednu poznámku. Je na pováženou – vnitřně to značně souvisí s myšlenkovou zkratkou ohledně novosti jakožto synonymu vyspělosti, že účinek „falešných a prázdných“ antikomunistických prvků v politické manipulaci mizí teprve v posledních letech. Až ve vazbě na zjevnou devastaci státu ze strany takzvaně antikomunistické pravice.
Psali jsme:
Co říci k programu KSČM? Touží strana latentně po návratu programových fundamentů jako znárodňování a přímý boj, nebo už jsou to jen důchodcovské sny nejstarší části její členské základny?
Komunistická strana je stranou protestní, nikoliv revoluční. Z izolace se postupně dostala skrze svou izolovanost – pojí se s ní minimum skandálů a její rétoriku chápu jako v určitém smyslu konzervativní. V zásadě stejnou, stabilní, poskytující iluze. Nebezpečná KSČM naprosto není. De facto představuje standardní stranu s nesmírně pragmatickým vedením.
Jinak připomínám, že spolupráci s ní plánoval už v roce 2006 i tehdejší lidovec Kalousek.
Jakou cestu, jaký vývoj prorokujete KSČM v příštích čtyřech letech, pokud na jejích hlasech bude stát vláda? Dopadne to po francouzském způsobu, tedy – historické znemožnění, voličská deziluze, ztráta protestního potenciálu, pád...?
Navážu na slova, co jsem pronesl před chvílí. Komunisté představují stále méně účinkujícího strašáka, jímž pravice podkopávala pro ni zpravidla klíčové nebezpečí vládní spolupráce levicových formací. Takový postup by ovšem nemusel probíhat cestou klasické koalice. V ulici Politických vězňů dobře znají, jakou katastrofu si přivodili jejich francouzští soudruzi, když s Mitterandovými socialisty vládli Francii. A z tohoto či podobných varování budou pravděpodobně modelovat svůj koaliční potenciál.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jpo
