Po útoku 7. října 2023 zdůraznil prezident Joe Biden s odkazem na utrpení civilistů, že je potřeba zvýšit tok humanitární pomoci. Zopakoval, že Izrael má právo bránit občany před terorismem. Zvlášť odporné totiž je, že každý mrtvý civilista je pro Hamás požehnáním. Tento zásadní postoj ale naráží na problém, který se dá zformulovat do otázky: Nezmenšuje se role Spojených států amerických na Blízkém východě?
Aby nedošlo k nedorozumění: Ústup Spojených států z role globálního hegemona je zřejmý a zákonitý. Ale je to změna postupná se zpětnými vlnami. Kdesi jsem četl, že USA jsou jako desetibojař: Celkově vedou, ale v řadě disciplín již prohrávají. Zjednodušeně řečeno, destruktivní síla USA se nezmenšila, konstruktivní upadá. Afghánistán je dobrý příklad: Obsadit jej nebyl pro americké ozbrojené síly velký problém. Psal jsem kdysi posudek na práci jednoho slovenského vojáka, který se vrátil z Afghánistánu, o plánech USA a jeho spojenců na budování míru. Práce popisovala americké projekty týkající se nové afghánské infrastruktury, výstavby školství, zdravotnictví, kulturní osvěty… Podle mého názoru celkové plány byly výborné, téměř dokonalé. Jenže, byly tu drobné nedostaly: Chyběli odborníci na výstavbu, nikdy se nepodařilo dát dohromady dostatek peněz a příliš mnoho lidí v Afghánistánu si okupační vojska nepřálo. Nakonec se musely Spojené státy stáhnout.
Líbil se vám projev prezidenta Pavla pronesený 28. října?Anketa
Teď je to obdobné. Irácký parlament může odhlasovat, že americké základny na území Iráku mají být zrušeny, ale američtí vojáci neodejdou, dokud tak nerozhodne Washington. Neodejdou, protože své tamní základny pokládá Pentagon za důležité a má dostatek síly je ubránit – což je ještě výraznější v případě americké okupace ropných polí v Sýrii. Dvě letadlové lodě se svým doprovodem, které Pentagon vyslal na východ Středomoří, tam nejsou kvůli Hamásu, ale kvůli arabským zemím a Íránu. A stačí to, aby tyto země odradily od silové angažovanosti ve sporu mezi Palestinci a Izraelem. Což ale nic nemění na faktu, že velikost hrubého domácího produktu USA podle parity kupní síly již není největší na světě, že USA jsou nejzadluženější zemí světa, že existují strategické jaderné síly, které se těm americkým vyrovnají, že se prohlubuje rozštěp americké společnosti.
Osobně se domnívám, že velký podíl na současné krizi na Blízkém východě má Washington, konkrétně takové jeho plány, jako ten, který prezident Trump vyhlásil v lednu 2020. Tento plán nebyl jen jednostranně proizraelský a doprovázený řadou nadutých výroků, ale vytlačoval z mírových jednání Evropskou unii, Rusko a vlastně i klíčové arabské státy. Obdobně se USA chovaly i na Středním východě, konkrétně v případě Íránu. Suma sumárum, role USA na Blízkém východě je nenahraditelná, ovšem nebývá vždy příliš konstruktivní.
Kam to spěje na Ukrajině? Ve své glose Vojáci špioni a diplomaté psané pro Argument, jste hovořil o tom, kolik milionů dolarů utratila americká CIA za „přeměnu ukrajinských sovětských služeb na silné spojence proti Moskvě“. Stačí se spokojit s konstatováním, že jsou to prostě Anglosasové? Nebo že se nahoru prostě posílají jen informace, u kterých se předpokládá, že nezpůsobí konflikty? Mimochodem, v glose uvádíte významné paralely.
Ukrajina vlastně situaci na Blízkém východě připomíná. Západ dokáže roztahovat NATO na východ až do bodu zlomu – a pak si neví rady. Evropská unie, slavná to nositelka Nobelovy ceny míru, dokáže jen posílat zbraně a dává nevratné půjčky, ale není schopná vymyslet jediný plán na urovnání konfliktu, jedinou mírovou iniciativu. Není schopná generovat politiky, kteří by uměli samostatně myslet a jednat. Chudák Ukrajina, má-li takové spojence…
Fotogalerie: - Zlatá loď vyplula
Válka na Ukrajině zatím postupuje stále podle stejného schématu jako na začátku: Čeká se na zhroucení ukrajinských ozbrojených sil. Protože převaha Ruska je trvalá, nedá se změnit žádnými dodávkami tanků či letadel ze Západu, ale ani sny o vnitřním kolapsu Ruska, je to jen otázka času, a tedy i množství krve. Bratrovražedné boje bývají ty nejhorší. I když ve srovnání s tím, co se děje v Izraeli a v Gaze, probíhá na Ukrajině kontrolovaný, omezený ozbrojený konflikt. Konflikt „novátorský“, tak trochu 1. světová válka bez velkých průlomových operací, ale s drony a družicemi, které vidí do zákopů, snad každý jedoucí tank i týl protivníka.
V citované glose jste připomenul „osu zla“. Do jaké míry přetrvávají hodnoticí stereotypy? Jak by se dal v podstatě aktuálně definovat postoj Ruska a Číny k Izraeli a Palestině?
Když se před dvaceti lety začaly ozývat hlasy, že přichází nová studená válka, pokládal jsem to za nevydařenou analogii: To, čemu se říkalo „studená válka“, nebyl jen geopolitický, ale i ideologický konflikt. A ideologický tu nebyl – vojáci mluvili o asymetrické válce, nepřítel byl charakterizován především jako nestátní aktér. Pak se objevila idea „osy zla“ – nedemokratických států jako Severní Korea, Írán, Irák a Libye – a globální svár začal nabírat ideologický rozměr. Pořád ale platilo, že radar v Brdech proti akutní hrozbě jaderného útoku na USA ze Severní Koreje či Íránu měl jako „vedlejší zaměstnání“ také hlídat Rusko. Jak rostla moc Číny a Rusku se dařila obnova, získaly tyto státy napřed charakteristiku autokratických, později antidemokratických zemí, a to zvláště Čína. Myslím, že toto označení bylo původně účelové – v nejrůznějších amerických přehledech vycházela Ukrajina jako demokratičtější než Rusko – ovšem časem si západní politici na tyto hodnoticí přívěsky nejen zvykli, začali jim věřit.
Čína napřed u amerických státníků, potom u médií a následně u velké části veřejnosti na Západě získala podobu, již každý tak trochu zná: Podobu státu, který se chová jako se chovaly západní koloniální mocnosti hnané touhou po kořisti a s mesianistickými ambicemi napřed v podobě křesťanství a dnes liberální demokracie. I když se objevil společný nepřítel v podobě takzvaného Islámského státu, Rusko a USA bojovaly vedle sebe, ne společně. Obecně ale platí, to, co se odehrává kolem nás, není studená válka, je to geopolitický konflikt spojený s proměnou struktury globálního uspořádání – odchod od hegemonie USA k multipolaritě. Započatý odchod, který pravděpodobně potrvá deset či více let. Když nebude velká válka.
Ruský a čínský přístup k válce v Izraeli a Palestině je obdobný, komunikace se všemi stranami, akcent na uspořádání vztahů na základě vytvoření dvou životaschopných států, v jednom čínském stanovisku jsem zachytil i klasický požadavek návratu palestinských uprchlíků, což je velmi bolestné téma.
Psali jsme:
Spojeným státům se z úhlu pohledu řekněme euroatlantistů daří vyřadit Rusko z komunikace s Evropskou unií. Podaří se takto USA získat kontrolu nad vztahy Evropské unie a Ruska?
Spojené sáty příliš svým spojencům nevěří. Už před půl stoletím za prezidenta Kennedyho se Washington postavil proti tomu, aby tehdejší Západní Německo dodávalo Rusku potrubí na stavbu ropovodu Družba, aby se nevytvořila závislost Bonnu na Moskvě. Dalo by se říct, že při jednostranně vyhlašovaných sankcích vyžadují Spojené státy od svých spojenců větší disciplínu než od vlastních podnikatelů. V bipolárním černobílém světě nové „studené války“ se požadavek klasické anglosaské geopolitiky na oddělení Německa a Ruska stal jednou z priorit. Že to bude na úkor sociálně-ekonomického rozvoje Evropy a někdy i míru, to není v geopolitické aritmetice důležité.
Kdo ve vás vzbuzuje větší úctu?Anketa
Jistěže budoucnost existuje v alternativách, přesto existují nějaké geopolitické vektory, ovšem i Thukydidovy pasti. Pane profesore, co myšlenka potenciálního nebezpečí z Íránu?
Myslím, že si budeme muset počkat na dobu po válce, abychom si udělali představu o roli Íránu. Nechce se mi věřit, že by bez povšimnutí zpravodajských služeb zůstaly dodávky íránských zbraní na té úrovni, kterou svět viděl 7. října. Navíc Írán je šíitská země, Hamás je sunitský. Kdyby mu Írán pomáhal, pomáhal by na stejné úrovni i Hizballáhu, který je šíitský – a zdá se, že Hizballáh byl útokem Hamásu překvapen stejně jako zbytek světa. V tuto chvíli jsou kolem Izraele a Palestiny jen dvě místa, kde jsou „volné“ zbraně: Ukrajina a Afghánistán. Americké zbraně. Ale jak říkám, to vše bude jasnější až po válce – teď se jedná jen o účelové výroky. Navíc i v tomto případě platí, že u nás bývá pravda hluboko utopená v bahně mainstreamových médií.
Ale ještě jednu poznámku na toto téma. Hamás vznikl koncem 80. let jako protiváha hnutí Al-Fatáh, které zakladatelé Hamásu pokládali za příliš sekulární a zkorumpované. Vznikl jako sociální hnutí, bez přesahu do politiky či přímo bojů. Radikalizoval se až později. Vznikl jako odnož Islámského bratrstva, sunitského panislámského hnutí založeného koncem 20. letech minulého století v Egyptě. Řada lidí plných emocí by si dnes přála zahnat obyvatele Gazy na Sinaj, ať se o ně Egypt stará. Jenže ono nejde jen o případné dva miliony uprchlíků, kteří ostatně budou chtít do Evropy. Muslimské bratrstvo je po svržení prezidenta Muhammada Mursího roku 2013 v Egyptě zakázané, jeho nejvyšší představitel je ve vězení a byl odsouzen k několika trestům smrti a trestům doživotního vězení. Není bez zajímavosti, že sympatie k muslimskému bratrstvu dával vždy najevo turecký prezident. Islámský svět je vnitřně velmi strukturovaný. Sjednocovaný je dnes hlavně vnějším tlakem. Z tohoto hlediska se zdá, že Izrael moc nadějí na slavné vítězství nemá. Když z humanitárních důvodů zastaví operaci, někteří lidé to budou vykládat jako vojenskou porážku. Když Izrael dokončí zničení Gazy, světový Jih mu to, ale ani Spojeným státům, jen tak neodpustí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
Oldwin
