Profesorka Dvořáková upozornila na jinou podobu vlády. A přidala varování

Programová dohoda mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL už je snad konečně definitivně vyjednána, pokud ovšem některá ze stran nepřijde opět s nějakou novou připomínkou. Ale lídry čeká neméně problematické jednání o rozdělení ministerstev a jejich obsazení. Lidovci se nechtějí spokojit s dvěma resorty, a tak může být dohadování o vlivu ještě dramatické. Nevsadí nakonec ANO a ČSSD na spolupráci s Úsvitem Tomia Okamury, který nabízí podporu vládě a nechce žádná křesla v kabinetu?

„Není ale úplně vyloučeno, že kdyby strany hledaly předvídatelnější partnery, mohla by se vláda sociálních demokratů a ANO opřít o komunisty, kteří by jí také dali podporu, ale zůstali by mimo vládu. To byl nakonec původní scénář ČSSD, že by vládla s podporou KSČM, pokud by její volební vítězství bylo výraznější,“ připomněla politoložka ParlamentnímListům.cz plány sociálních demokratů před volbami.

Je i jiná alternativa než lidovci a Úsvit

Profesorka Dvořáková připustila, že hnutí ANO se těsně před volbami začalo chovat jako středopravé uskupení, proto ho také podpořila řada podnikatelů, takže by pro ně mohla být podpora komunistů složitější než pro sociální demokraty. „Ale je tam mnoho lidí s komunistickou minulostí, proto mi spolupráce s KSČM připadá jako jednodušší a předvídatelnější,“ vysvětlila. V každém případě budoucí vládní strany budou vytvářet nátlak a dávat při jednání najevo, že je možná i nějaká jiná alternativa než ta současná, tak těžko se rodící.

Požadavek lidovců na tři ministerstva neodpovídá jejich výsledku ve volbách

Ale může se stát cokoli. Původní návrh šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky na zastoupení stran ve vládě v poměru 8:7:2 lidovci nepřijali. Trvají na třech ministerstvech a chtějí jiná křesla, než zdravotnictví a kulturu, případně plus vicepremiéra, které jim Sobotka nabídl. Podmiňují tím účast ve vládě.

Prioritou KDU-ČSL jsou hlavně resorty zemědělství a práce a sociálních věcí, ale přijali by i školství nebo průmysl. „Požadavek lidovců na tři ministerstva neodpovídá procentu hlasů, které lidovci dostali ve volbách,“ namítá profesorka Dvořáková, i když v minulosti většinou i strana s mnohem menším počtem poslanců obsadila tři nebo dokonce čtyři křesla ve vládě. Zelení se šesti poslanci řídili v Topolánkově kabinetu dokonce čtyři rezorty. Politoložka nevylučuje, že lidovci získají nakonec tři křesla, nebo se spokojí s dvěma, pokud půjde o významnější resorty, kde strana může přes ministerstvo ovlivňovat některé své volební priority. Profesorka Vysoké školy ekonomické však poukazuje na to, že situace, kdy lídr lidovců Pavel Bělobrádek není přítomen osobně při vyjednávání programu a čeká se na jeho návrat z USA, aby se dohodly počty křesel a osoby, není pro KDU-ČSL výhodné.

Sociální demokraté neprosadili své programové priority

Političtí analytici poukazují na to, že sociální demokraté nedokázali do koaliční smlouvy prosadit své programové priority v daňové oblasti. Nebudou se zvyšovat daně firmám a otazníky visí i nad sektorovou daní, která měla přinést miliardy do státní pokladny. Uvažuje se o ní v případě, pokud úspory nepokryjí zvýšené výdaje. Budou sice zavedeny dvě sazby daně z příjmů fyzických osob, ale bude to místo dnes platící solidární přirážky, takže víc peněz do rozpočtu opatření nepřinese. Vyjednavači o budoucí vládě na poslední chvíli vypustili z koaliční smlouvy také odstavec o minimální dani pro živnostníky, kterou navrhovala ČSSD.

ČSSD a ANO měly téměř stejný poměr podpory voličů

Politoložka by se však prý neodvážila říkat, jak která z politických stran uspěla a která prosadila víc ze svého volebního programu. „Musí se brát v úvahu výsledky voleb, v nichž hlavní aktéři měli skoro stejný poměr podpory voličů, byť získala ČSSD o trochu více, takže by mohla prosadit o něco víc. Ale pokud jde o průniky programů, podařilo se podle mne najít dost společných bodů, které mohly být společné, nebo které nešly proti programu jednotlivých stran,“ je přesvědčena Vladimíra Dvořáková. I když ve zvyšování daní firmám ČSSD neuspěla, není to definitivní, protože si strany řekly, že uvidí, jestli se podaří ušetřit prostředky ve státním rozpočtu a pak se případně k této otázce znovu vrátí. „V tuto chvíli bych viděla dohodu jako vyrovnanou záležitost, kdy strany v rámci možného prosadily, co mohly,“ shrnula.

Pro lidi je důležitější snížení DPH než zvýšení daně firmám

Ale nezklamala ČSSD své voliče, ale hlavně své členy tím, že se jí nepodařilo prosadit takové programové ikony, jako je zvýšení korporátních daní, vyšší sazby daně pro banky, telekomunikace a energetiku, ani minimální daň pro živnostníky? „Progresivní daň ve vztahu k fyzickým osobám se udržela v podobě existující solidární daně, ale zatím se nepodařilo zvýšit firemní nebo sektorové daně,“ uvedla profesorka Dvořáková. Směrem k voličům by to prý nemuselo vadit, protože strany dohodly od roku 2015 snížení DPH, což je pro mnoho lidí důležitější než to, jestli někdo bude mít vyšší daně. „Mnoho lidí by mohlo pochopit, když se otázka zvýšení daní odloží o rok, až se uvidí, kolik peněz se dá ve státním rozpočtu ušetřit, když se přestane plýtvat a krást. Odhaduje se, že kvůli korupci a špatnému hospodaření přicházíme až o sto miliard korun ročně,“ upozornila. Je podle ní otázkou, jestli to není lepší postup než rovnou rozhodnout o zvyšování daní.

Vnitrostranická opozice v ČSSD je slabá

Ale uvnitř sociální demokracie může být fakt, že ikony svého programu ČSSD do koaliční dohody neprosadila, zdrojem napětí, připustila politoložka. „To je jedna věc, kterou budou zevnitř strany vyčítat. Na druhou stranu je vnitrostranická opozice v tuto chvíli hodně slabá, protože porážka po lánské schůzce a snaze převzít moc byla jednoznačná, a to velkou část potenciální opozice oslabilo,“ prohlásila pro ParlamentníListy.cz Vladimíra Dvořáková. Je ráda, že ČSSD odmítla vnitrostranické referendum ke koaliční smlouvě. „Je to populistické gesto, které destabilizuje systémy. Buď má vedení strany mandát vyjednávat, a pak dohodu schválí širší vedení, nebo neschválí, Ale poslat někoho někam vyjednávat, a pak říci, že se to bude schvalovat v referendu, je nesmyslné,“ namítá politoložka.

Politoložka uvádí, čeho by se vláda měla vyvarovat

Přesto je profesorka Dvořáková přesvědčena, že se uvnitř strany určitě kritika objeví. Nespokojenci, kteří budou tvrdit, že se mohlo prosadit do koaliční smlouvy z programu ČSSD víc, se vždycky najdou. „Ale bude hodně záležet na tom, jak bude vláda fungovat. Jestli to nebude jako za Nečasovy vlády, kdy se něco dohodlo a vzápětí se to zpochybnilo, neustále byly nějaké skandály, měnili se ministři,“ vypočítává, čeho by se nová vláda měla určitě vyvarovat.

Je třeba nastavit emancipovaný vztah k prezidentovi

A také prý bude klíčové, jaký vztah si vláda udrží k prezidentovi. „Nečasova ani Topolánkova vláda nezvládala prezidenta Václava Klause ve smyslu emancipovaného chování vůči hlavě státu. To neznamená dštít síru a oheň na prezidenta a vymezovat se vůči všemu, co řekne. Ale respektovat prostor, který prezident má, nezpochybňovat ho, komunikovat s ním, neignorovat ho, protože to je hlava státu,“ radí profesorka Dvořáková, jak by měla nová vládní koalice postupovat vůči Miloši Zemanovi.

Vláda nesmí ponechat prostor, aby prezident jednal svévolně

Ale politoložka dodává, že věci, za které nese odpovědnost vláda, si musí vláda také prosazovat a neponechat prostor, aby prezident jednal svévolně. „Samozřejmě, že kdyby premiér navrhl ministra, jehož jmenování by bylo v rozporu se zákonem, má prezident právo ho nejmenovat. Už je ale problematičtější, když Miloš Zeman říká, že bude posuzovat odbornost kandidátů. Myslí si, že je tak geniální, že to posoudí lépe než premiér nebo koaliční partneři?“ upozorňuje na fakt, že za vládu nese odpovědnost premiér, na rozdíl od prezidenta, a proto bez jednoznačného zákonného důvodu mu Miloš Zeman nemůže odmítnout kandidáta, o němž se premiér domnívá, že je kompetentní, shoduje se s odborníky na ústavní právo profesorka Dvořáková. Premiér si podle ní musí obhájit, proč mají být konkrétní lidé na konkrétních ministerstvech. „Ale musí mít samozřejmě podporu celé vlády. Když někdo začne za zády premiéra vyjednávat s prezidentem, je to horší.“

Nemělo by dojít k permanentnímu boji Strakovky s Hradem

Je důležité, říká Vladimíra Dvořáková, jaký vztah si premiér a vláda udrží k prezidentovi, aby se nedostali do role permanentního boje a permanentního konfliktu, kdy se snaží dokázat, že všechno, co dělá prezident, je špatně, a nebo kdy na druhé straně nebudou schopni reagovat na momenty, kdy se prezident dostává na hranu ústavy a vstupuje možná už do věcí, do kterých jako politicky neodpovědný člověk vstupovat nemá.