Ferdinand Peroutka: Mezi uprchlíky je většina mužů ve věku s nejvyšší hladinou testosteronu podporujícího agresivitu, dominanci a násilí. Expanzivní islám, vydírání a propaganda

5. 10. 2015 13:51

ROZHOVOR Český katolický publicista Ferdinand Peroutka jr., synovec slavného novináře Ferdinanda Peroutky st., varuje před riziky uprchlické krize. Dle něj je čeho se obávat, už proto, že mezi imigranty je většina mužů ve věku s nejvyšší hladinou testosteronu, který stimuluje k agresivitě, dominanci a násilí. Spolu s historicky nespornou expanzivní povahou islámu to tvoří třaskavou směs. „Přidáme-li k tomu fanaticky vyznávané islámské právo šaría s tak ‚bohulibými‘ tresty, jako je kamenování, utínání končetin a jiné středověké sadistické tortury, včetně zvlášť barbarské dekapitace, můžeme si udělat obrázek o míru a toleranci pod vládou politického islámu,“ varuje Peroutka.

Ferdinand Peroutka: Mezi uprchlíky je většina mužů ve věku s nejvyšší hladinou testosteronu podporujícího agresivitu, dominanci a násilí. Expanzivní islám, vydírání a propaganda
Foto: Archiv FP
Popisek: Ferdinand Peroutka jr

Anketa

Andrej Babiš u Moravce křičel na Kalouska, skákal mu do řeči a použil slovo ,,průser". Co vy na to?

hlasovalo: 6417 lidí

Co říkáte kvótám na imigranty z Evropské unie? Předsedou Evropské komise prosazující kvóty je křesťanský demokrat Jean Claude Juncker...

Nejde ani tak o přesná čísla, jako o princip – zda si necháme či nenecháme diktovat. Hlavní problém také není v kvótách, ale v samotné invazi nekompatibilní kultury. Proti kvótám hlasovali čeští europoslanci za ODS, ČSSD a Svobodné, pro kvóty nepřekvapivě hlasovali tři za TOP 09. A tři lidovci se hlasování kupodivu zdrželi, přitom Pavel Bělobrádek ještě v zářijovém dopise členům tvrdil, že „na povinné kvóty jsme nepřistoupili“. Podobně selhalo při hlasování ministrů vnitra Polsko. Uvidíme, zda u nás vůbec nějací imigranti budou chtít žít. A není tolik důležité, kolik jich bude, jako kdo to bude. Bylo přece jasně řečeno, že přednostně nabízíme pomoc nejvíce ohroženým křesťanským rodinám, ženám a dětem. Akceptovaly to církve, vláda i charita. Jenomže o prioritě křesťanských utečenců se přestává mluvit, a to zásadně zpochybňuje realizaci přijetí jakýchkoli imigrantů. 

Pokud jde o pana Junckera, v unijním establishmentu je bohužel více politiků, jejichž křesťanství spočívá jen v odznáčku na klopě. Kdyby jim záleželo na osudu křesťanské Evropy, neřešili by povinné kvóty, ale uzavření vnějších schengenských hranic. A u běženců, kteří už pronikli do zemí EU, by neřešili, kam je přestrkat, ale jak vytipovat ty, kteří nebudou nebezpečím pro křesťanskou evropskou civilizaci a mají potřebné předpoklady pro integraci a asimilaci.

Co říkáte těm komentářům a komentátorům či zahraničím politikům, kteří Čechy kvůli jejich odmítavému postoji k masové imigraci označují za xenofoby, čecháčky, nehumánní či nám vyhrožují sebráním dotací?

V podstatě je to psychické a materiální vydírání, na úrovni goebbelsovské agresivní propagandy. V dnešní situaci mi to ale připadá nebezpečnější, než když se Československo ve 30. letech minulého století vymezovalo proti nástupu hitlerismu a bylo za to napomínáno pozdějšími anglo-francouzskými zrádci. Dokonce to vypadá tak, jako by tehdejší takzvaný appeasement vybujel do jakéhosi hybridu pseudopráv, utopického multikulturalismu a politické korektnosti. Dnes to ovšem není plod nacismu ani neonacismu, ale levicového sociálního inženýrství. Češi imigranty vždy přijímali a přijmeme také ty, kteří zjevně ani potenciálně nebudou Česko ohrožovat. Ty, již jsou prokazatelnými oběťmi islamistického teroru. Obviňování z čecháčkovství a xenofobie se můžeme pouze upřímně zasmát.

Hovoří se o dělení imigrantů na „uprchlíky“ a „ekonomické migranty“. Pokud ale uprchlík cestuje z první bezpečné země „za lepším“, za lepším komfortem a sociálními dávkami, nestává se z něj ekonomický imigrant? Neměl by zůstat v první zemi, kde mu nehrozí nebezpečí?

Držme se toho, co bylo zcela nedávno vyhlášeno drtivou většinou vlád evropských zemí: ekonomické uprchlíky přijímat nebudeme a budeme je vracet do zemí původu. Jen je třeba to důsledně dodržovat a repatriační agendu co nejvíce urychlit.

Syrský chargé d’affaires v Praze Bašár Akbik řekl, že prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti – Sýrii. Kdyby jim adresně státy pomohly, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti a nemuseli by do Evropy. Co si o tom myslíte? Není lepší pomáhat jim u nich doma?

Čistě ekonomicky by to asi lepší bylo. Zároveň ale víme, že v Sýrii a na území okupovaném teroristickým Islámským státem je krajně nestabilní prostředí, které by takovou soustavnou pomoc patrně ani neumožnilo. Přičemž by ještě hrozilo, že se dostane do nesprávných rukou. Myslím, že mnohem lepším  prvním krokem by bylo poskytnutí financí pro křesťany v mimoevropských uprchlických táborech. A souběžně s touto finanční pomocí by zástupci církví – domácích i zahraničních – měli společně vybrat kandidáty s předpoklady úspěšné integrace v Česku nebo v zemích pomáhajících křesťanským uprchlíkům. Mimochodem, prchá-li muslim před muslimy, odhaluje tím pravou povahu islámu, ale jinak nic nedocílí. Kdyby chtěl chránit svůj domov, sebe a svou rodinu před zvěrstvy islamistů, musel by proti tomu bojovat ve své zemi, tak jako to dělají Kurdové, a ne se schovávat pod sociální deštník cizí země na jiném kontinentu.

Co říkáte na argumenty, že máme povinnost přijímat uprchlíky z Afriky, protože za dob komunismu naše emigranty přijímaly západní země?

Emigrace z komunistické říše zla, kde za jiný názor hrozil minimálně kriminál, měla vážné opodstatnění a Západ tyto důvody respektoval. Nešlo o transfer z jiného kulturního prostředí, nedosahoval dnešních rozměrů a byl zvládnutelný. To, co se odehrávalo za určitých podmínek před půlstoletím, nemůže být všeplatný argument. Také sami utečenci ho nepoužívají, ale skupiny a média, které skrytě či otevřeně usilují o rozbití evropského hodnotového systému. Pomáhají přitáhnout do Evropy statisíce a miliony lidí ze zemí s mnohem mírnějšími režimy, než byl ten komunistický, a to na vějičku štědrého sociálního státu. Ale ani Německo přes ztřeštěnou vstřícnost Angely Merkelové už není schopno tento exodus zvládat a hledá argumenty a výhybky, jak takové enormní zatížení a zodpovědnost přesměrovat jinam. 

Hovoří se o tom, že muslimové budou mít většinu v zemích jako Francie či Británie do 40 let. Při nynějším masovém přílivu možná ještě dříve. Považujete to za hrozbu?

Podle výzkumů Pew Research ještě z doby před současnou imigrační krizí budou muslimové do roku 2050 tvořit deset procent evropského obyvatelstva. Přičtěte k tomu třeba slib Saúdské Arábie, že v každém větším městě postaví mešitu, plus stále živý projekt světového chalífátu, a vyjde vám riziko pro naši civilizaci. Nepodaří-li se expanzi islámu zastavit, má být na světě už v roce 2070 více muslimů než křesťanů.

Ohledně imigrantů se píše o rizicích týkajících se kriminality, nemocí, zatížení sociálního systému, asociálního chování...

Pochopitelně je čeho se obávat, už proto, že mezi imigranty je většina mužů ve věku s nejvyšší hladinou testosteronu, který stimuluje k agresivitě, dominanci a násilí. Spolu s historicky nespornou expanzivní povahou islámu to tvoří třaskavou směs. Přidáme-li k tomu fanaticky vyznávané islámské právo šáría s tak „bohulibými“ tresty, jako je kamenování, utínání končetin a jiné středověké sadistické tortury, včetně zvlášť barbarské dekapitace, můžeme si udělat obrázek o míru a toleranci pod vládou politického islámu.

A je podle vás povinností katolíka přijímat uprchlíky, když tím ohrožuje bezpečnost (znásilňování, kriminalita, vraždy, krádeže) a spásu svých bližních (islamizace a případný zákaz šíření křesťanství v islamizované Evropě a nadvláda falešného náboženství – islámu)?

Katolík je v této situaci v těžké pozici. Na jedné straně Písmo nabádá k pomoci bližním obecně bez rozlišení na přátele a nepřátele, na druhé straně rozlišuje dobro a zlo, mluví o jediném božství Kristově i o jeho nepřátelích. Celý příběh křesťanství je historií zápasu o víru v Krista, a to zápasu často krvavého. Ježíš sám řekl: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ (Mt 10,34) Katolík je v tomto reálném světě otevřen pro pomoc pronásledovaným a strádajícím, pomáhá nejen bratřím a sestrám ve víře, ale především jim. Kristus k tomu říká: „A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“ (Mt 10,42)

Jak se vy jako katolický laik stavíte k postoji církevních představitelů k uprchlické krizi? Dominik Duka řekl, že je třeba „přijmout a ošetřit bezradné uprchlíky, ale připravit je k urychlenému návratu do jejich zemí, aby je budovali, obdělávali a mohli tam žít ve svých domovech a svým navyklým způsobem. Rovněž tak je třeba vyzvat mladé utečence, muže, aby bránili své domovy a země. Jedině tak se stanou platnými spolupracovníky na obnově a budoucnosti světa. Příkladem jim mohou být naši mladí muži, kteří opouštěli země okupované nacisty, aby se připojili k zahraničním armádám a osvobodili naši vlast“. Co o tom soudíte?

Budeme-li nuceni přijímat nekřesťanské uprchlíky, souhlasím s každým Dukovým slovem. Přijdou-li k nám křesťanské rodiny, dal bych jim na výběr, zda se vrátí a zkusí obnovit křesťanské komunity ve své domovině, nebo zda zůstanou a vybudují si nový domov v Česku. 

A papež František v americkém Kongresu nedávno řekl: „Náš svět stojí tváří tvář krizi uprchlíků, v měřítku, které tu nebylo od 2. světové války. To před nás staví velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu se tisíce lidí vydává na sever hledat větší příležitosti v naději na lepší život pro sebe a pro své blízké. Což také my nehledáme pro své děti totéž? Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení skartovat všechno, co působí potíže. Zapamatujme si zlaté pravidlo: ‚Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim.‘ (Mt 7,12) Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakým chcete, aby se zacházelo s vámi. Snažme se zajistit druhým stejné možnosti, jaké hledáme pro sebe. Dovolme jiným, aby se rozvíjeli tak, jak sami chceme, aby se pomáhalo nám. Jedním slovem, jestliže chceme bezpečnost, dávejme bezpečnost; chceme-li život, dávejme život; chceme-li příležitosti, zajišťujme příležitosti. Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám. Zlaté pravidlo nám připomíná také naši odpovědnost za ochranu a obranu lidského života v každé etapě jeho rozvoje.“ Je naší povinností zajišťovat uprchlíkům či imigrantům příležitosti, když hledají „lepší život“ pro ně a své blízké?

Jako prostý laik se musím papežově velkorysosti obdivovat. Nemohu ji však sdílet tam, kde snad až příliš naivně počítá s reciproční velkorysostí druhé strany. Žijeme ve světě, jaký je, a pro přežití našich blízkých se musíme chovat také pragmaticky. K tomu patří obezřetnost před evidentním nebezpečím a úcta k pravdě. Zastírat neideální skutečnost nepatří k životu v pravdě. Ježíš po nás žádá jasná slova, nikoliv přikrašlování skutečnosti, když praví: „Vaše slovo buď ‚ano-ano, ne-ne‘; co je nad to, je ze zlého.“ (Mt 5,37)

Maďarský biskup Laszló Kiss-Rigó o uprchlících ve své zemi řekl: „Jeho svatost se plete. Přicházejí sem a křičí ‚Alláhu akbar‘.“ „Chtějí nás obsadit,“ dodal.

Maďaři měli tu smůlu – nebo štěstí – že se přece jen ve větší míře setkali s autentickými projevy muslimských uprchlíků. Mohli si udělat lepší představu, s čím muslimové přicházejí. Volají-li Alláhu akbar, není to ani pro křesťanskou, ani pro sekulární evropskou civilizaci nic povzbudivého. Nedivím se maďarskému biskupovi, že se mu vybaví hrozba světového chalífátu – i když pochybuji, že by muslimové právě teď toužili obsadit zrovna Maďarsko. 

Jaký je váš názor na postoj KDU-ČSL? Hájí křesťanskou civilizaci?

Je to strana, která se snaží udržet si své voliče a zároveň nepůsobit jako exot v levicově-oligarchické vládní koalici. Už dávno vzdala například boj o zrušení nelidského potratového zákona. Nechce dostat nálepku bigotní strany, ztratit židle v Parlamentu a ve vládě. Z podstaty této obavy nemůže být nikdy zcela důsledná. To platí i o jejím způsobu hájení křesťanské civilizace. Ale kdyby se jako celá strana nebála vystupovat na obranu českého a evropského prostoru tak neohroženě, jako například ministr Milan Chovanec, mohla by si svůj kredit u české veřejnosti jen vylepšit. Může být vnímána jako slušná nepopulistická strana, pro niž je úloha lídra v této oblasti zcela přirozená. Záleží teď jen na jejím současném vedení, zda tuto jedinečnou šanci nepromarní.

 

Ferdinand Peroutka jr. (* 3. března 1941) je český katolický novinář a publicista. Po umlčování v době komunismu, kdy nemohl vystudovat vysokou školu, vstoupil po roce 1989 do mediální sféry. Publikoval mimo jiné v denících Lidová demokracie, Telegraf nebo Zemské noviny. Po jejich zániku pracoval jako volný novinář (přispíval mj. i do Mezinárodního katolického reportu). V současnosti jako publicista též přispíval svými blogy na portálu ct24.cz. Peroutka vystupuje jako obhájce křesťanských hodnot v české společnosti. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Prasárna! Ringo Čech na plná ústa o Václavu Havlovi

16:03 Prasárna! Ringo Čech na plná ústa o Václavu Havlovi

OSMDESÁTINY VÁCLAVA HAVLA „Češi neznají míru a jejich vlezdoprdelismus je tak strašný, že jsou schop…