V týdnu bylo v Poslanecké sněmovně nejživěji při projednávání tzv. manželství pro všechny a vaše vystoupení opět vyvolalo rozruch. Přitom bylo velmi fundované a troufám si říci vypracované. Na základě jakých odborných expertiz jste k němu tedy dospěl?
Svůj názor i následné konsekvence související s touto problematikou jsem zevrubně vysvětlil už v loňském roce v druhém čtení novely občanského zákoníku, řešící tzv. „manželství pro všechny“.
Motivem bylo zdůvodnění mého pozměňovacího návrhu, který by se dal shrnout do dvou vět: Všestranné zrovnoprávnění soužití muže a ženy v manželství se soužitím dvou homosexuálů, ale nazvané místo manželství „partnerstvím“ a s výjimkou osvojení a výchovy dětí v tomto homosexuálním soužití.
Můj projev ze sněmovny byl komentován článkem v PL dne 29.06.2023 se zavádějícím názvem Tak tohle byla opravdu Síla... Lékař z SPD spustil o přidělování dětí pedofilům, Sněmovna ve varu.
Ve svém projevu jsem se zmínil, že je nemožné ze 100 % vyloučit osvojení dítěte do homosexuálního partnerství dvou gayů, ve kterém by mohl být jeden nebo i oba pedofilové. Vzhledem k šetření partnerů úřady před event. osvojením dítěte je tato možnost minimální, nicméně toto moje upozornění se stalo účelovou záminkou k mojí dehonestaci v masmédiích nazýváním homofobem (mimochodem, jde o člověka bojícího se lidí!?), atd.
Můj postoj vyprovokoval bouřlivou reakci také od různých duhových aktivistů.
Z čeho jste tedy ve své argumentaci vycházel?
Byl jsem lživě odsuzován z neobjektivity argumentace použitím studie prof. Regneruse z r .2012, která statisticky významně prokazovala nevýhodnost výchovy dětí v jiných než přirozených biologických rodinách.
Ve zkratce – tato studie zevrubně analyzuje životy 3000 dospělých osob ve věku od 18 do 39 let ve vztahu k prostředí, ve kterém tyto osoby byly vychovávány a vyrůstaly. Ve srovnání se studiemi jiných autorů, zabývajícími se problematikou výchovy dětí v jiném prostředí, než jsou přirozené biologické rodiny, je Regnerusova studie z vědeckého a statistického hlediska nejrelevantnější, vzhledem ke statisticky významnému souboru 3000 respondentů.
Dobře, pojďme k vašemu vystoupení při třetím čtení v tomto týdnu. Proč podle vás vyvolalo takový rozruch?
Do třetího čtení jsem si připravil referát více odborně zaměřený, a to na vysvětlení svého postoje určeného nejen pro kolegy, kteří mají v rodině genderově nevyhraněné osoby nebo přímo neorientované kolegy, pro širokou veřejnost, ale i k diskusi pro odbornou veřejnost.
Připomeňme si vývoj názorů na homosexualitu a přenášení těchto názorů z USA do celosvětového populárního i odborného písemnictví.
V r 1952 Americká psychiatrická asociace zařadila homosexualitu jako stav sociopatické poruchy.
V r. 1962 mezi sexuální deviace.
V roce 1973 schválila odebrání homosexuality z diagnostického a statistického manuálu nemocí v USA.
V roce 1992 již nezařadila Světová zdravotnická organizace homosexualitu do 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí.
V České republice se legislativa vyvíjela takto:
-
V r. 2006 byl schválen zákon č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví, který svým § 13 odst.2 zcela vyloučil osvojení dítěte registrovaným partnerem bez ohledu na další okolnosti.
-
Současně přitom pořád platil § 655 občanského zákoníku: manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon, a také § 800 téhož zákona, který říká v bodu (1), osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů, nebo i jednotlivec za podmínky, že poskytují vhodné výchovné prostředí.
-
Tuto právní diskrepanci dne 14. června 2016 vyřešil Ústavního soud zrušením § 13 odst. 2 ze zákona č.115/2006 Sb. zcela vylučující osvojení dítěte registrovaným partnerem.
-
V r. 2018 byl předložen v Parlamentu ČR návrh novely občanského zákoníku rozšiřující manželství rovněž na svazky osob stejného pohlaví; tento parlament o něm však nerozhodl.
-
Od 6/2022 ležel opět ve Sněmovně sněmovní tisk č. 241/0, který navrhoval možnost uzavírat stejnopohlavní manželství a změnu registrovaného partnerství na manželství, které bylo poslední podmínkou pro legalizaci adopce a výchovy dětí v homoparentálních svazcích.
Je zřejmé, že hlavním důvodem opakovaně podávaného návrhu na legalizaci manželství i pro homosexuály je jednoznačně snaha o dosažení možnosti osvojení a výchovy naší další generace v homosexuálním prostředí, v takzvaných homoparentálních rodinách.
Dlouhodobým cílem bylo a je registrované partnerství osob stejného pohlaví postavit na roveň manželství, které podle současně platné legislativy umožňuje bezproblémové osvojování dětí. Aby stejného cíle bylo dosaženo pro homosexuály, musí ještě proběhnout legalizace stejnopohlavního manželství.
Nyní Sněmovnou prošlo znění novely, která neumožňuje vznik „manželství“ homosexuálů, ale dává jim možnost tzv. přiosvojení dítěte. Jeden homosexuál si může už dnes podle platného § 800 občanského zákoníku osvojit dítě. Nynější novela by měla navíc umožnit přiosvojení dítěte homosexuálním partnerem.
To znamená že ve Sněmovnou schválené novele se nepodařilo prosadit „manželství“, pouze „partnerství“ homosexuálů – ale ve skutečnosti tato novela splnila hlavní cíl LGBTQ aktivistů, a tím byla možnost osvojení a výchova dětí v homosexuálním prostředí.
Psali jsme:
Jsem bytostný demokrat nerozlišující lidi podle barvy pleti, náboženského vyznání, výše bankovního konta nebo sexuální orientace. Jsem ale také skeptický vědec, všechno beru potenciálně vážně, než se prokáže, že to tak není. To je takzvaná vědecká metoda. Věda se musí posouvat během diskusí, během nichž mohou zaznít i nehorázné hypotézy, ale ty se dříve nebo později časem vytříbí.
Co by podle vás tedy měl „skeptický vědec“ brát v potaz?
Já jsem se rozhodl pro hlubší analýzu problematiky a navázal osobní kontakt s profesorem sociologie Markem Regnerusem z University v Austinu ve státě Texas. Požádal jsem ho o vysvětlení, proč není tato jeho studie z r. 2012 v poslední době již uváděná v jeho oficiálním seznamu písemnictví.
Profesor Regnerus mi sdělil, že stále trvá na závěrech své studie z r. 2012, a navíc mi přeposlal přednášku, kterou přednesl ve Varšavě v r. 2021, která tam měla vyjít ve sborníku, ale po nedávných změnách ve vládě v Polsku zveřejněna nebyla. Doktor Regnerus mi sdělil, že proto bude hledat jinou formu zveřejnění.
Se svolením prof. Regneruse uvedu několik myšlenek z jeho přednášky, která se zabývá problematikou manželství.
Je manželství mezi mužem a ženou univerzální a neměnnou institucí, nebo jde o projekt, který je tvárný a přizpůsobivý? Při zodpovězení této otázky však vyvstává další otázka o struktuře a funkci manželství, a sice zda páry stejného pohlaví žijí a fungují srovnatelně jako heterosexuální páry. Diskurs o této problematice začal ve Spojených státech, kde existuje národní federální systém, který upravuje v jednotlivých státech rodinné právo odlišně. Od roku 2000 vedl tento stav v manželském právu k explozi právních sporů, které vyvrcholily a skončily v roce 2015 rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci Obergefell vs. Hodges.
Tento soudní proces vytvořil významnou historii právních argumentů a současně nastartoval nárůst zájmu o sociální vědy zabývající se vztahy osob stejného pohlaví, včetně vztahů mezi rodiči a dětmi a životní úspěšností dětí, které byly vychovávány v různých typech domácností.
Fotogalerie: - Pochod Prague pride 2023
Vzhledem k tomu, že stabilně trvající domácnosti osob stejného pohlaví s dětmi nebyly donedávna početné, byla empirická data na toto téma zásadně omezována otázkami kvality a reprezentativnosti dat a četnosti prvků statistických souborů.
Nicméně v současnosti mají učenci mnohem relevantnější data k posouzení některých stále trvajících otázek.
Jde o otázky významu dobra, otázky zabývající se účelem a významem mezilidských vztahů. Tyto bohužel nelze snadno zodpovědět jen pomocí empirických údajů. Zatím žádní, ani ti nejinformovanější vědci nedokázali tyto otázky beze zbytku vyřešit, protože jsou to otázky morální, politické, náboženské a právní povahy. Jinými slovy, věda nemůže odpovídat na otázky a řešit debaty, které jí nepříslušejí.
Několik poznámek k těmto otázkám:
Jak je možné, že manželství má de facto základní strukturu – párovou sexuální odlišnost – i když se zdá, že alternativy de iure, staré desítky let, představují důkaz, že jádro manželství je tvárné?
Hlavní historický důvod vzniku myšlenky tvárnosti manželství je ve skutečnosti technologický. Sociolog Anthony Giddens v knize Transformace intimity nabídl budoucí pohled na důsledky změn sexuálních norem pro heterosexuální vztahy.
Například široké využívání účinné antikoncepce, to znamená více než jen zvýšenou schopnost omezit těhotenství. V kombinaci s dalšími vlivy ovlivňujícími počet dětí v rodině znamená i hluboký zásah i do osobního života žen. V částečně odlišném smyslu také ale pro muže. I pro ně se sexualita stala poddajnou, otevřená různým formám a s potenciálem „vlastního rozhodnutí“ jednotlivce.
Sexualita se vyvinula jako součást progresivního oddělování pohlaví od potřeb reprodukce. S dalším rozpracováním asistovaných reprodukčních technologií se dnes tato diferenciace stala kompletní. Nyní, když může být početí nejen uměle potlačeno, ale také uměle vytvořeno, se stala sexualita konečně plně autonomní. Zcela autonomní sexualita se prakticky odděluje nejen od svého historického spojení s manželstvím a s plodností, ale dokonce je osvobozena i od zakotvení ve vztazích. Sexualita začala dnes být chápána jako tvárná vlastnost jedince.
Omlouvám se za dlouhý výklad, který ale směřuje k vaší otázce, co by měl vědec zohlednit. Je manželství mezi mužem a ženou univerzální a neměnnou institucí – nebo je to instituce, která je tvárná a přizpůsobivá? Odpověď je dvojí: ano – manželství je univerzální instituce – a ne, tato instituce není neměnná. Manželství se měnilo po tisíciletí, staletí, dokonce desetiletí, např. imperativy souhlasu, posuny věkových minim a norem týkajících se načasování manželství, standardů sňatečnosti a občanských či finančních výhod plynoucích z manželství, atd.
Nejdůležitější otázka, kterou nakonec budeme muset řešit, je nejspíše ta, zda je konstitutivní struktura jádra manželství tvárná, nebo ne. Pokud by bylo jádro manželství tvárné, pak není žádný konkrétní rys této instituce zabezpečen proti různým deformacím a jeho budoucnost pravděpodobně půjde směrem k historickému zániku.
Ale pokud jádro manželství tvárné není, pak může jakýkoli soud nebo zákonodárný orgán změnit jeho statut pouze de jure. Potom ale budeme postaveni před rozhodnutí, v němž budeme muset ublížit nebo prospět konkrétnímu morálnímu, lidskému postoji.
Tento zjednodušený a povrchní pohled na problematiku by se dal popsat slovy: ČR nezakazuje homosexuální vztahy. Tento fakt vylučuje morální námitky proti homosexualitě či legitimní důvody diskriminace těchto vztahů. Pak by tedy mělo být manželství homosexuálů uznáno.
Ve skutečnosti ale jde o exaktní determinaci a rozpoznání obsahu manželství, a zajištění odrazu této reality v zákonné úpravě, prospěšné společnosti jako celku.
De facto struktura manželství, jako svazek muže a ženy, může být kdykoliv znevážena a zpochybněna, ale nemůže být zničena, protože jeho struktura je robustní a ve skutečnosti není tvárná.
Dobře, v čem tedy ta robustnost spočívá?
Tento názor je opět nutné zdůvodnit podrobně, za použití argumentů empirického jazyka ekonomie, sociologie, psychologie a demografie. Čtenářům se předem omlouvám.
Ve velké části tzv. Západu musí nyní manželství soupeřit s jinými životními prioritami. Demografové stále častěji hovoří o druhé demografické transformaci (SDT).
Průměrná sňatečnost v EU je dnes 4,5/1000 obyvatel, fertilita 1,55 dítěte na jednu ženu.
Manželství se tak stalo obětí druhé demografické transformace (SDT), při níž muži a ženy ve vyspělých společnostech vykazujících dlouhou ekonomickou prosperitu, začínají ztrácet motivaci uzavřít manželství a mít děti, a proto oddalovat nebo se vyhýbat jednomu nebo oběma z nich.
Zdá se, že instituce manželství se historicky na celém Západě mění. Dochází k tomu nepřímo úměrně se současným širším uznáváním práv menšin. Proto to, co bylo kdysi považováno za nepředstavitelné – manželství mezi dvěma muži nebo mezi dvěma ženami – se nyní v očích mnoha západních vlád a voličů zdá nejen myslitelné, ale také možné.
Fotogalerie: - Prague Pride se Shapirem
Volný pokles sňatečnosti je zřejmý během několika desetiletí – což je ale v historii pouhé mrknutí oka.
A také ne všechno se v manželství změnilo. Ve skutečnosti se nejméně čtyři charakteristické znaky manželství nezměnily.
1/ Manželství je obecně chápáno jako komplexní svazek. Zahrnuje sdílení života společně – propojení myslí, vůlí, činů a zdrojů.
2/ Většina manželských párů předpokládá, že budou mít děti. Páry se liší v tom, kolik dětí chtějí mít a kdy – a toto číslo se neustále snižuje. Plánované rodičovství umožňuje široké používání antikoncepce. Páry, které se potýkají s neplodností, tuto záležitost běžně považují za zdroj hlubokého smutku a zklamání.
3/ Lidé očekávají, že manželství bude trvalé – svazek na celý život. Rozvod je široce považován za politováníhodný. I když mnohdy rozchod přináší úlevu, zůstává pocit ztráty. Páry, které se vezmou, hodlají zůstat v manželství.
4/ A konečně, v manželství se očekává sexuální věrnost. To není jen náboženská norma. Někteří se mohou této představě zdráhat a místo toho namítat, že takové očekávání je sociálním nebo kulturním artefaktem rizika otcovství a v éře masového užívání antikoncepce je anachronismem. Pozorování manželství však vypráví nadčasový příběh: nevěru lze zažít, ale jen jako výjimečné porušení normy. Není to flexibilní charakteristika celoživotního šťastného manželství.
I dnes zůstávají stále tato čtyři spolehlivá očekávání, a to nikoli pouze jako sociální konstrukce. Manželství se tedy samo o sobě tolik nezměnilo, jen spíše „ustoupilo“.
Být dnes ženatý znamená očekávat spokojenost. Jak se očekávání odchýlí od dlouholeté reality, upadá popularita nejen manželství, ale stává se stále náchylnější k občanským a právním změnám, což odhaluje boj o samotné jádro manželství. V jádru manželství demonstruje výměnný vztah mezi mužem a ženou. Láska jako emoce není jádrem manželství. Páry se neberou, aby prožívaly lásku; ale protože se už milují, a chtějí k této lásce přidat to, co je manželství.
Manželství ale není pouze láskou, je vztahem vzájemné závislosti, která by měla být nosnou strukturou, dostatečně pevnou, aby odolala vnitřním i vnějším potížím.
Základní a klíčové atributy manželství se nemění. Ale v éře nových technologií, genderové rovnosti a v sekularizaci jej oceňují a touží po něm méně lidí, tak manželství zase ustupuje. To však neznamená, že bude úspěšně nahrazeno nějakým novým druhem manželství, pokud by jej pouze uzákonily zákonodárné nebo soudní orgány.
Profesorka práva Barbara Atwoodová z University of Arizona ve scestném pokusu rozeznat právní význam manželství napsala: „Klesající míra sňatků ve Spojených státech odráží měnící se povahu této instituce.“ Přesnějším tvrzením však je, že klesající míra sňatečnosti odráží měnící se zájem o povahu instituce. Povaha, struktura a očekávání manželství, toto vše se nezměnilo.
Sexuální věrnost, dlouho spojená s reprodukcí, stále více chybí v diskurzu manželských „evolucionistů“.
Podle vás je tedy „monogamie“ pro manželství homosexuálů problémem?
Jde o nepříjemnou, ale přitom důležitou otázku ve vztahu k osvojování a k výchově dětí.
Demograf ze Stanfordské univerzity Michael Rosenfeld na základě celostátně reprezentativních údajů o chování párů shromážděných v roce 2017 poznamenává, že mezi ženatými gayi ve Spojených státech plných 21 % uvedlo v posledním roce alespoň jeden další romantický nebo sexuální vztah. Je to šestkrát více než bylo hlášeno u mužů ženatých se ženami (3,4 %), sedmkrát vyšší než u vdaných lesbiček (3 %) a 13krát vyšší než u žen vdaných za muže (1,6 %).
Navíc mezi těmito 21 % ženatých gayů byl průměrný počet sexuálních partnerů za poslední rok 2,6.
Profesor z Princetonu Stephen Macedo ve své knize Just Married z roku 2015 se obával, že náklonnost gayů k „nemonogamii“ by mohla podkopat obecnou normu sexuální věrnosti v manželství.
V konečném důsledku to signalizuje, že vztah dvou gayů je zásadně odlišný typ vztahu, než jaký vykazuje heterosexuální manželství.
Ve studii zveřejněné v roce 2014 využívající dřívější data z projektu How Couples Meet and Stay Together (HCMST) Rosenfeld poznamenal, že i po kontrole celé řady dalších opatření je u lesbických respondentek pravděpodobnější, že se rozejdou, než u heterosexuálů nebo gayů. Navíc Rosenfeld pozoroval interakční efekt, který naznačuje, že vztahy osob stejného pohlaví byly ironicky paradoxně náchylnější k rozpadu, když byla u respondentů pro jejich svazek větší sociální podpora vlastních rodičů.
Analýza dat HCMST zjistila, že zatímco spolu žijící osoby stejného pohlaví byly stabilnější než kohabitující (na hromádce) osoby opačného pohlaví, manželství osob stejného pohlaví byla méně stabilní než manželství opačného pohlaví. Z něco málo přes 23 % manželství osob stejného pohlaví bylo zrušeno 5 %., ve srovnání s 11 % manželství opačného pohlaví. Mužsko-mužské svazky měly výrazně menší pravděpodobnost (39 %), že se stanou „formalizovaným“ svazkem (manželství, civilní svazek nebo domácí partnerství), než svazky žena-žena (53 %) nebo svazky muž-žena (89 %).
Stabilita však byla nejnižší u formalizovaných svazků žena-žena, přičemž téměř 60 % svazků se rozpadlo do 20 let – což je číslo výrazně vyšší než svazky muž-muž nebo muž-žena.
Studie (nereprezentující celé USA jako HCMST) sledující americké páry po dobu 12 let zjistila, že ženy ve vztazích stejného pohlaví měly větší pravděpodobnost, že svůj vztah ukončí, než muži ve vztazích stejného pohlaví a heterosexuální manželské páry.
Sedmnáct let trvající analýza vztahů mezi osobami stejného pohlaví ve Švédsku odhalila, že ženy v partnerských svazcích vykazují téměř dvakrát vyšší rozvodovost než ostatní svazky, což je vzorec, který se v průběhu let stabilizoval, což naznačuje, že nejde o náhodný nález. Navzdory širokému a rostoucímu společenskému přijetí takových svazků je tento vzorec patrný v Norsku, Dánsku, Belgii, Nizozemsku, Španělsku, Anglii, Walesu a Spojených státech.
Neexistuje žádný teoretický důvod si myslet, že zvláště lesbičky mají výrazně vysoké standardy emocionálního a vztahového uspokojení. Ve skutečnosti mají muži a ženy tendenci vést své vztahy odlišně a projevují ve svých vztazích odlišné preference.
Pokud by manželství bylo sociální, naprosto tvárnou konstrukcí, měli bychom vidět jen malý stabilní rozdíl v tom, co muži a ženy upřednostňují v manželství a jak v něm jednají. Ale to se nepotvrdilo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
nepřítel blbů
