Kandidát ČSSD do sněmovny: Jsou lidé, kteří prostě nikdy pracovat nebudou

Kandidujete poprvé do Poslanecké sněmovny, proč?
Víte, já jsem doposud o tom moc nemluvil, ale my, co jsme byli občansky aktivní v listopadu 1989, a nejenom v tom listopadu, tak si mnoho z nás, tehdejších vysokoškolských studentů, dnes čtyřicátníků, říká, že takhle už to dál nejde. Politické hodnoty od „sametové revoluce“ poztrácely všechno dobré, co mělo smysl. Hodnoty, které jsme se snažili v nové demokratické době nastolit, ztratily v kontextu dnešní doby jakýkoliv význam, a to především kvůli tomu, že se zde v politice často postupovalo amorálně a neeticky. Kandiduji poprvé, nikdy jsem se neživil jako politik. A starost o majetek a ekonomiku města je práce a starost pro občany města, kde žiju. A tam se politikaření nenosí.

Máte vytipováno, co nejvíce trápí Mostecko a vlastně celý Ústecký kraj?
Ano, nezaměstnanost! A z toho pak pramení i další aspekty života, otázka vyloučených lokalit, všechny problémy, které náš kraj trápí, souvisí s nedostatkem práce. Má to vliv na spokojenost, respektive na nespokojenost všech obyvatel našeho regionu. Není možné spoléhat se na krátkodobé či nahodilé řešení. Věřím tomu, že většina lidí prostě pracovat chce. A kdo se má o to postarat v největší míře než stát? Aby cesta z Mostu do Prahy, obrazně řečeno, nebyla něco jako například cesta z Mostu do Káhiry.

Zmínil jste, že většina lidí pracovat chce, ale přesto – najdou se i ti, kteří nechtějí. Co s nimi?
Musím zopakovat, že věřím tomu, že většina nezaměstnaných pracovat chce. Ale například lidé, kteří po padesátce ztratí práci, či matky s dětmi, práci prostě neseženou, a to je špatně. Samozřejmě, existuje i určitá skupina lidí, kteří pracovat nikdy nebudou, ale pak musíme těmto lidem, kteří pracovat nechtějí, říci, není možné, aby, coby nezaměstnaní, dál žili pouze z dávek. Situace je o to složitější v tom, že nám dorůstá generace, která nikdy neviděla své rodiče pracovat. Určitá skupina lidí si na čerpání dávek a nepráci založila svůj životní styl. Peníze, které se díky pasivní sociální politice nezaměstnaným vyplácí, musíme vynaložit smysluplněji. Musíme snížit rozsah těchto sociálních dávek a převést tyto finanční prostředky do aktivní politiky zaměstnanosti. To znamená peníze z veřejného rozpočtu nerozdělovat na dávky, ale prostřednictvím měst a obcí je proaktivně investovat do vytváření pracovních míst pro nezaměstnané na veřejně prospěšné práce. A budu-li v této myšlence pokračovat, tak je dnes důležité u dlouhodobě nezaměstnaných či vůbec nikdy nezaměstnaných udržovat nebo vytvářet základní pracovní návyky. „Tlouct“ jim do hlavy, že normální je pracovat.

Jaké tedy vidíte řešení nezaměstnanosti? V čem by mělo být skryté tajemství úspěchu?
V kvalitní výuce a vzdělávání. Dříve jsme byli technicky vyspělí v rámci celé Evropy a dnes? Za posledních dvacet let jsme se úrovní vzdělání propadli dost hluboko pod světový průměr. A od toho musíme začít, tzn., že již od základního školství musí být systém nastaven tak, aby extrémně slabí a chováním nepřizpůsobiví žáci nebrzdili nadějné, aby výuka matematiky byla chápána jako potřeba a ne jako nutné zlo, aby se mladí lidé s radostí stávali kvalitními řemeslníky. A mohl bych pokračovat. Budou-li připravené kvalifikované pracovní síly, přijdou i investoři…

To jsme trochu ale odbočili – nebo ne?
Ano, odbočili jsme, ale je to nedílnou součástí této problematiky. Pokud se někdo domnívá, že když se otevře pár nových pekáren či řeznictví nebo kadeřnictví, tak se sníží nezaměstnanost, tak je to nerozum! Všichni lidé si musí uvědomit jednu důležitou věc, všechno se odvíjí od velkých průmyslových podniků. Protože při vší úctě k průmyslovým zónám, a je dobře, že je máme, ty nám ale nejvyšší nezaměstnanost v ČR nevyřeší. I to, že se někde otevře montovna na cokoliv, je sice jistě zajímavé, ale to nám šedesát tisíc lidí nezaměstná. Protože u těch montoven je to tak, že v okamžiku, kdy jim skončí investiční pobídky či daňové prázdniny, zaklapnou kufry a tradá pryč. My se prostě musíme orientovat na to, co tady v kraji máme, co je tradicí tohoto kraje, co umí lidé, kteří tady žijí. Jediné, co zachrání tento region, je, když se do něj vrátí to, co tady vždycky bylo a co místní lidé umějí. A to je velký průmysl.

A má to logiku a smysl, protože velký průmysl dá práci mnoha lidem, ale dá práci přes zakázky i středním a malým firmám a dá naději tomu pekařovi, řezníkovi, že si k němu ten zaměstnaný člověk přijde nakoupit. Dá naději restauratérům, že si k nim chlapi po práci přijdou na to pivo, nebo že o víkendu si manželé zajdou do restaurace na dobrou večeři při víně, nebo dají naději kadeřnici, že si k ní ženy zajdou upravit vlasy, nechat upravit nehty a co já vím, co ještě. Prostě od velkého průmyslu se odvíjí směrem dolů vše tak, že lidi mají práci nejenom v tom gigantu, ale i v dalších činnostech, jako například dopravě, někdo musí ty lidi vozit do práce a z práce, někdo těm lidem musí zajistit stravu atd. Chápete, jak je to prosté a jednoduché?

A mohou z toho nějak profitovat i města a obce?
Samozřejmě, jednak zaměstnávají občany těch měst a obcí, a ty mohou utrácet peníze třeba v těch obchodech či službách. Ale profitovat z toho mohou i městské a obecní rozpočty, protože firmy mohou pak více odvádět na dani z příjmu právnických osob, což je jedna část sdílených daní, která má vliv na naplněnost městských pokladen, lidé odvádí větší daně z příjmu fyzických osob, čím více lidí je zaměstnaných v daném městě či regionu, tím lépe pro ty městské a obecní pokladny. A další aspekt, čím více lidí má práci, ti pak mohou více utrácet a tím dochází k většímu výběru DPH, což je mimo jiné i jedna z nejvýznamnějších položek nejenom státního rozpočtu, ale i městského či obecního rozpočtu.

A v konečném důsledku i mladí lidé po studiích pak mají před sebou perspektivu, že seženou takovou práci, která je bude uspokojovat, mohou se odborně dále vzdělávat.

A má to vliv i na kulturu a sport. Z čeho myslíte, že jsou různé spolky či kluby živy? Z příspěvků rodičů? Ty stačí tak na holé přežití, ale když chcete dát perspektivu i těmto tělovýchovným jednotám, sportovním klubům, divadlům, zájmovým sdružením, kroužkům atd., tak bez peněz od velkého průmyslu to prostě a jasně nejde.

Ne všichni by s Vámi ale možná souhlasili, co byste jim řekl, pokud by tvrdili opak?
No blázen to říkat může, jednoho takového jsme tady už měli, seděl i na Hradě, a říkal, že trh vše vyřeší. Jenom neříkal kdy. Stačí se podívat kolem sebe.

Domníváte se, že může být něco zdarma? Nemůže, vždycky to musí někdo zaplatit. Například sociální dávky v podstatě platí ti, co pracují a odvádějí daně. Stejně tak to je i pro další odvětví, jako je například zdravotnictví, důchody, likvidace a svoz odpadů, levné jízdné pro děti či seniory atd.

Vy jste zástupce sociálních demokratů. Proč by, podle Vás, měli lidé volit právě ČSSD?

Ať si každý pro sebe řekne, předtím, než vhodí volební lístek do urny, v jakém sociálním, majetkovém či pracovním postavení je a co od státu očekává.

Před volbami by si volič měl srovnat v hlavě, k jaké sociální vrstvě patří, jak se strany snažily řešit některé problémy, pokud mohly s ohledem na své zastoupení, nebo zda si jich vůbec všímaly.

Za šílené považuji některé situace, neřešitelné v době, kdy údajně už přes milion Čechů žije v chudobě. Uvedu příklady:

Z darovaných potravin, byť pro potřebné, musí podnikatelský subjekt platit darovací daň, jako z čehokoliv jiného.
Zákony zakazují rozdat ve školních jídelnách zbylé jídlo dětem, které na obědy nemají peníze.
Pokud škola zajistí profinancování např. z darů a chce potřebným dětem dávat ve školní jídelně obědy, nemůže tak činit v situaci, kdy to odmítají rodiče.

Proti těmto postojům našeho státu stojí ročně vyhazované miliardy za fotovoltaiku, navíc nevíme, komu vlastně platíme.

No to není hezký obrázek reality… Co tedy s tím?

Divíte se ještě některým lidem, že ve svých krizových situacích vyřknou to už známé: „Zlatí komunisté"? Jak tyto situace vysvětlovat dětem, navíc v kontextu, že komunisti byli ještě horší? Že mohou svobodně hladovět?

Ba, co víc, mnozí říjnové volby předhazují občanům jako něco, co bude rozhodovat o tom, zda budeme mít demokracii a svobodu. Já tvrdím, že nechci, aby si kdekdo mohl svobodně rozkrádat zbytky majetku a financí našeho státu. A vše aby se řešilo kalouskovsky nepřímými daněmi. Já si takhle svobodu a demokracii nepředstavuji.

Co jsem tím vším chtěl říct? Jen to, že mít levicový postoj, který hájí zájmy normálních obyčejných slušných lidí, kteří holt nejsou vysmátými milionáři, není nic neslušného, není nic nevhodného.

Že už je potřeba levicově ten náš stát posunout a skutečně funkčně řešit.

Je to postoj, který hájí zájmy drtivé většiny občanů tohoto státu. I já mám levicové názory a nestydím se za ně. A protože jsem už 15 let sociální demokrat a protože jsem zastáncem tradičních politických stran a hodnot a ČSSD je nejstarší a nejstabilnější politickou stranou v ČR, jež vždy stála za lidmi, kteří pracovali. Budu volit sociální demokracii!