Konec? Ne. Exdiplomat suší slzy příznivcům Norberta Hofera, v Rakousku i Evropě prý vše pokračuje

Překvapilo vás vítězství Alexandra van der Bellena v rakouských prezidentských volbách? Dalo se to předpokládat? Řada politických komentátorů spíše předpovídala výhru jeho soupeře Norberta Hofera…

Politické předpovědi jsou často horší než předpovědi počasí. Lidé v Rakousku byli pod velkým tlakem, strašení ze změn, destrukce rakouské demokracie, obnovování neofašistických hodnot, odchodu z EU a podobně. V korporátním státě, jako je Rakousko, se vládnoucí establishment musel samozřejmě obávat o své pozice, které si drží v uspořádání velké koalice fakticky od konce války. Znamená to, že to byl souboj všichni proti Hoferovi. Naděje na vítězství Hofera nebyla malá, ale byla více přáním, tedy samozřejmě ne u většiny politických komentátorů, přestože tak někteří v tuto dobu psali.

Alexander van der Bellen je prý zastáncem proimigrační politiky Angely Merkelové, proevropské integrace a také samozřejmě důsledné ochrany životního prostředí. Co to bude znamenat pro ČR a Evropskou unii? Máme se obávat nesmlouvavé kritiky české jaderné energetické koncepce a také našeho odtažitého přístupu k uprchlickým kvótám?

Především Alexander van der Bellen není politik, který by něco někam táhl. Jako nevýrazného politika, pod kterým Strana zelených ztrácela preference, jej před pár lety odvolali z vedoucí pozice. Lidé jej nevolili proto, že nemá výraznou vizi a ani ji neočekávají. Je prezidentem proto, aby jím nebyl Hofer. Lze proto očekávat, že bude přitakávat bruselskému establishmentu, a je jedno, zda tam jsou Angela Merkelová, Juncker, Tusk nebo Schulz. Tudy povede jeho úvaha o imigraci a o kvótách. Naše jaderná energetika je a bude pro Rakousko problém. Je to jediná země, která si postavila jadernou elektrárnu a díky celostátnímu referendu, kde vítězství zajistilo necelé procento hlasů, ji nakonec nespustila. Nejsou to proto jenom Zelení, kteří iracionálně o této otázce hovoří. Udělali si z toho národní identitu. Možná bude budoucí rakouský prezident více emotivní.

Svobodní Norberta Hofera mají údajně velkou podporu v menších městech a na venkově, kde velmi kriticky posuzují vstřícnou proimigrační politiku Německa. Domníváte se, že pokud by Vídeň po zvolení Van der Bellena v ní pokračovala, mohlo by to vyvolat v Rakousku i bouřlivější protesty?

Svobodní nevyhrávají jenom na tomto tématu. Hlas pro Svobodné je vnitrostátně především hlasem pro změnu. Neustále rostoucí tlak státních úřadů, nezájem o normálního voliče, přes půl století stálé rozdělení moci nejenom ve vládě a parlamentu, ale v mnoha institucích celostátního významu, jako jsou dráhy, letiště, veřejnoprávní televize, vodárny a podobně. To je voda na mlýn Svobodným. Prezident ale netvoří základní orientaci politiky v Rakousku. Daleko mocnější je vláda. Ta především nese odpovědnost. Bouřlivé protesty bych čekal, kdyby volby dopadly obráceně. To vidíme v USA. Svobodní dnes výsledek respektují a samozřejmě se chystají na parlamentní volby. Tam budou horkými favority, vezmeme-li právě dosažené výsledky jejich kandidáta Hofera.

Mezi více členy Evropské unie panuje poměrně rozšířený názor, že země Visegrádské čtyřky, které nechtějí přijímat uprchlíky, a nejsou tedy „solidární“, by neměly dostávat evropské dotace. Vysvětlují to především argumentem, že migrační politika stojí přece jiné státy, ty vstřícnější, hodně peněz. V Rakousku zvítězil v prezidentských volbách Van der Bellen, v Německu má prý velkou šanci obhájit v příštím roce svůj post kancléřky Angela Merkelová. Máme se tedy připravit na pozastavení evropských dotací do našeho státního rozpočtu nebo na velký tlak na to, abychom začali přijímat tisíce běženců ze Středního a Blízkého východu?

Především ty dotace jenom nedostáváme. My tam peníze posíláme a někdo je podle nějakého klíče i vrací. Máte pravdu, že několik především německých politiků vyhrožuje uvedeným způsobem, a je to podle mne hloupé. Kdyby to mělo jít proti zemím Visegrádské čtyřky, vznikl by konflikt, který nemusí samotná EU v dnešní celistvosti přežít. I Angela Merkelová ví, že je to celé nezvládnuté a chybné. Zatím se nechce vzdát nebezpečné iluze o vytvoření nového Evropana. Rakouská vláda ale není v otázce migrační politiky až tak vstřícná. Kdyby se to Van der Bellen snažil posunout jiným – německým směrem, může to přinést další hlasy Svobodným, a to současná vládní koalice dobře ví. My musíme svůj názor ustát s Rakouskem, nebo bez něj. A popravdě to bude možná nyní ještě složitější úloha.

Na rozdíl od Rakouska zvítězil prozatím v Itálii naprosto odlišný trend. Mladého italského premiéra Renziho, velkého zastánce evropské integrace, nepodpořila většina národa v referendu, ve kterém chtěl prosadit zásadní změny v ústavě, a proto rezignoval. Šanci může mít nyní i populistické hnutí tzv. Pěti hvězd. Jaký to může mít vliv na atmosféru ve vedení EU? Někteří političtí komentátoři i ekonomové tvrdí, že právě velká zadluženost Říma a neschopnost splácet dluhy může rozložit jak měnovou unii, tak i celou EU. Co si myslíte o tomto názoru?

Je to mnoho myšlenek najednou a vydaly by na další rozhovor, teď jenom krátce. Levicový Renzi chtěl posílit svoji mocenskou pozici a také vsadil na teze evropských socialistů k posílení integrace, to znamená opět centralizace a koncentrace moci. Mnohé Italům nasliboval a popravdě nesplnil. Italové prostě nechtějí dát takovému politikovi více moci. Pro atmosféru v nejvyšších patrech evropské, dnes bruselské politiky to opravdu není dobrá zpráva, neboť je fakticky jedním z nich. Jde ale především o jejich mocenskou strukturu a nesprávné teze, podle kterých Evropskou unii vedou. Ekonomický problém Itálie je jiná a důležitá oblast evropských problémů, k řešení kterých jenom Renzi nepomohl. Bohužel se zdá, že zprávu italských voličů Brusel příliš nepochopil, stejně jako tomu bylo u Brexitu a u voleb v Rakousku.

V USA zvítězil ve volbách Donald Trump, zažili jsme Brexit a i jinde ve světě, jako například nyní v Itálii či ve Francii, se dostávají do popředí populističtí lídři a různá podobná hnutí. Česko není v tom výjimkou, o čemž svědčí úspěch Andreje Babiše. Myslíte si, že to je skutečně způsobeno tím, že politické i jiné společenské elity se naprosto odtrhly od vnímání problémů většinové společnosti a nedovedou patřičně reagovat na jejich potřeby, jak to tvrdí řada politických komentátorů?

Použil jste slovo populisté, zaklínadlo, které je používáno jako dehonestující politické označení. Myslím, že opravdovým populistou byl například Renzi, u nás je Babiš, ale i řada etablovaných, především levicových politiků. Určitě máte pravdu v tom, že elity se více soustřeďují na to, aby zůstaly elitami, než na to, což společnost trápí a také ohrožuje v případech, kde je potřeba od nich akutní nebo i zcela standardní řešení. Jde to ruku v ruce s tím, jak nás více než vlastní úsudek ovládají marketingové strategie a reklamní barevná sklíčka.

A teď alespoň v krátkosti k domácí politice. Během shromáždění v den svátku k 17. listopadu Petr Pithart tvrdil, že česká společnost je uměle rozdělována a že vlastně neexistuje žádný rozdíl mezi tolik diskutovanou „pražskou kavárnou“ a „venkovskou hospodou“. Že tyto rozpory jen uměle vyvolává Miloš Zeman. Naopak, například známý publicista a dramatik Karel Hvížďala říká, že mezi dobře zajištěnými intelektuály z velkých měst a „venkovem“ jsou zásadní rozpory v názorech běžné všude na světě a není to nic neobvyklého. Komu tedy dát za pravdu?

Trochu jsme to téma načali tím, jak která strana reaguje na to, když prohraje volby. Někdo běží do ulic a někdo se chystá na další klání. Petr Pithart patří do té části společnosti, která si nárokuje avantgardní postavení bez ohledu na to, k jakému názoru se přikloní voliči ve volbách. Jeho brázda v české společnosti tudíž neodděluje kavárnu od hospody nebo město od venkova. Tyto rozdíly jsou všude v našem světě. Jeho brázda je mezi jeho zdánlivě nejhodnotnějším a myšlenkově nejbohatším paradigmatem a těmi, kteří vnímají svět jinak a většinou nevěří na absolutní moudro a vědí, že v demokracii vyhrává i jiný než jejich názor.