Bude na Ukrajině mír?Anketa
Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, zároveň je kritizována česká politická praxe za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je podle Vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?
Osobně si myslím, že při debatách o těchto otázkách je velmi důležité si uvědomit, o kom právě mluvíme. V době Václava Havla byla situace jiná, protože měl jasné priority, byl čitelný a také svět byl jednoznačnější. Velmi zvláštní jsou „proměny“ Václava Klause. Velký zastánce euroatlantické vazby se stal velkým zastáncem Vladimíra Putina. Pan Klaus byl vždycky svérázný a asi mu trochu chybí světla reflektorů. Miloš Zeman není žádný sociálně demokratický politik, vždycky byl pragmatik. Jeho působení dlouhodobě sleduji. Pozastavuji se pouze nad některými výroky, které jsou v rozporu s informacemi, kterým by měl jako prezident věřit, ale o tom jsme se už v některém z minulých rozhovorů bavili. Co se týká jeho názorů na dění na Blízkém východě, s ním značnou část pohledů sdílím, abych pana prezidenta jen neplísnil.
V českém prostředí se začínají množit často výstražné názory varující před ruskou hrozbou pro svět, pro Evropu, o ruské propagandě. Je na místě se důvodně obávat nějakých výrazných ruských zájmů v naší zemi? Měli bychom se těmto vlivům bránit?
Tyto vlivy jsou dost silné. Když si srovnám například Polsko a Českou republiku… Máme podobné zkušenosti a přitom Poláci jsou rezistentní. V tom, kdo má na ně zálusk, mají jasno. My jasno úplně nemáme a naopak máme kratší historickou paměť. Veřejné informace BIS od roku 2012 hovoří o velké infiltraci ruských zájmů. Situace je velmi vážná a to nejen na úrovni politické, ale také na poli byznysu a ten nemusí být vždy jen právně čistý, ale může jít i o součást organizovaného zločinu. Když se podívám kolem sebe a poslouchám, co se děje v Poslanecké sněmovně, jak někteří politici hovoří, pak dojem cizích vlivů stoprocentně mám. A jestli se máme ruských vlivů obávat moc nebo málo? Znepokojen jsem a nad touto věcí nelze mávnout rukou. Nejsem žádný rusofob, jsem docela hrdý na to, že jsem Slovan, není to o tom, že bych se vymezoval vůči nějaké národnosti. Pokud má ale Vladimir Putin problém s výsledkem konce studené války….Výsledek konce studené války byl i ten, že jsme se vymanili z vlivu Ruska. Co bude za pět let, co bude za deset let? Nechci malovat čerta na zeď, ale pokud má jaderná velmoc problém s tím, jak dopadla studená válka a jedním z výsledků bylo i to, že jsme se dostali z područí Ruska, chápal bych situaci jako velmi silný varovný signál.
Může v příštích letech Rusko proměnit architekturu Evropy? Existuje údajně nebezpečí hybridního konfliktu v Pobaltí. Varoval před tím i britský ministr obrany Michael Falkon. Rusko vyjádření v tomto smyslu rázně odmítá. Co si o tom myslíte?
Stále jsem optimista, ale pravda je, že Rusko má kapacitu pohnout politickou architekturou Evropy. Otázkou je, s jakými náklady. Nikdo neví, jak velké chutě mají ruské politické špičky a kolik do toho budou chtít investovat. Podle mého názoru už válka na Ukrajině stála hodně peněz. Vzkaz od Vladimira Putina je ale jasný. To, že se snaží přepisovat hranice, je evidentní. O tom už dnes nikdo nepochybuje.
Psali jsme:
Jak se měnila česká geopolitická pozice a zahraniční politika za posledních 25 let? Které události byly podle Vás nejdůležitější?
Historickou událostí byla návštěva George Bushe v Praze a pak návštěva prezidenta a bývalého disidenta Václava Havla ve Spojených státech. Nepočítám se za nekritického fanouška Václava Havla, ale s odstupem času ho musí člověk hodnotit jako člověka, který prestiži České republiky v zahraničí hodně pomohl. Znám kritiku o tom, že podvázal český zbrojařský průmysl, ale to je věc diskuse a nepokládám to za nejdůležitější. Začátek devadesátých let byl ve znamení Havlovy zahraniční politiky, kdy jsme se po dlouhé době sovětské nadvlády mohli podívat na Západ a začali jsme se tam etablovat. Další velký milník byl rozpad Československa. Žiji ve Strání, což je na hranicích se Slovenskem a na konci obce je celnice, takže jsem situaci osobně velmi dobře vnímal. Způsob rozdělení považuji za velký počin, protože jsme se rozdělili mírově a přátelsky. Drobné šrámy, které jsme utrpěli, jsou ve světle toho, co se děje ve světě, naprosto zanedbatelné.
Přišel vstup do EU a NATO. Jak se zpětně díváte na vstup do evropských struktur?
Byl to velký historický milník. Když si představíte, že ještě v roce 1991 tady byly ruské tanky a tisíce ruských okupačních vojáků a za pár let potom jsme se stali členy NATO…Nešlo jen o naše úsilí, ale existovala také velká souhra dalších náležitostí, která se v historii nemusí opakovat. Šlo o mimořádnou zahraničně politickou situaci, která vstup do evropských struktur umožnila. Vstup do Evropské unie nemá v historii České republiky obdoby, byť to nedoceňujeme. Je jen otázka, do jaké míry svého členství umíme využít nebo ne. Opět se vrátím ke Slovensku. Bylo velmi dobře, že se nám podařilo sladit krok a že jsme vstupovali do Unie společně. Ještě bych ale připomenul jeden důležitý okamžik počátkem devadesátých let, a to naše přímé zapojení díky protichemické jednotce ve Válce v Zálivu. Československo se tehdy velmi dobře zapsalo efektivní pomocí, která nám minimálně na několik let pomohla zvýšit reputaci. Mohli jsme se prezentovat jako země, která se umí na něco specializovat, umí být v něčem velmi dobrá a spolehlivá a dokáže nějakým způsobem asistovat velkým silným prestižním armádám.
Psali jsme:
_635599254151828472.JPG&id=69732)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
