Co jste říkal událostem v Turecku, tedy pokusu o převrat a nově vyhlášení vyjímečného stavu v zemi?
Když jsem slyšel první zprávy, že zavírají mosty přes Bospor, tak první, co mě napadlo, že se chystá nějaký teroristický útok, protože jich bohužel v posledních měsících nebylo málo. Sledoval jsem televizi Al-Jazeeru, která má svoje redaktory všude po Turecku a turecká vláda má k ní blízko, protože Katar podporuje stranu AKP. Byl tedy pro mne šok, že v Turecku probíhá převrat, vojenský převrat, což nebylo samozřejmě poprvé. Vždycky znamenal obrovský zásah do života Turků a občanů Turecka a vrátilo to zemi několik let až desetiletí zpátky do hluboké ekonomické i politické recese. To bylo jak v sedmdesátých, tak i v osmdesátých letech, kdy byla situace velice nestabilní a probíhaly boje a čistky. S nástupem vlády Erdogana a strany AKP se situace ustálila a ekonomika nastartovala a běžela nahoru docela strmě. Turecko začalo prosperovat a okolní svět začal vnímat Turecko jako vlivnou a silnou zem, která nejenom, že je členem NATO, ale ukázala, že může být vzorem pro demokracii i ekonomický rozvoj i jako země, kterou vede nějaká islamistická strana, může být úspěšná a může sloužit svým občanům.
Jedním slovem, byl to pro mne šok a hned mě napadla spousta scénářů, jak by se to mohlo všechno rozpadnout. A kdyby nedej Bůh došlo na občanskou válku v Turecku, byl by konec. A hlavně, nás Kurdy by to ohromným způsobem poškodilo. Mohlo by to znamenat, že by Kurdové museli čekat dalších sto let, než by se dostali k situaci, ve které se nyní nacházejí. Nikdy se dříve nemluvilo o vyhlášení kurdského státu, nebo že by Kurdové měli svůj vlastní stát a nikdy jsme k tomu neměli tak blízko, jako dnes. Kdyby se ten převrat dotáhl do konce, tak by naše šance velmi klesly a hlavně by se zkomplikovala kurdská otázka v rámci Turecka.
Co by měli Američané udělat s jadernými zbraněmi, které mají v Turecku?Anketa
Co říkáte, je pro mne velmi překvapivé, protože my jsme zvyklí říkat, že turecká armáda byla nositelem sekularizace a odkazu Mustafy Kemala Atatürka. Takže vidíme Erdogana jako silného vládce, který si dokáže dupnout..
Dovolím si takové přirovnání. Masaryk a Václav Havel. Masaryk jako zakladatel Československé republiky a Václav Havel také, politik, který nastoupil po sametové revoluci, dokázal toho mnoho, je světově hodně známý. Obě osobnosti jsou velice významné a vlivné v historii českého a slovenského národa. Něco obdobného platí v Turecka. Atatürkův odkaz není Korán nebo svatá kniha. Svět se mění a jestli se někdo hlásí k demokratickým principům... V Turecku proběhly regulérní volby a AKP v čele s Erdoganem je vyhrála, tak na tom není nic špatné. A aby v 21. století byla nadřazena armáda a vládla, to si myslím, že patří do dřívější doby. Takové vojenské převraty by měly patřit do minulosti, nebo mohou proběhnout v zemích na jihu Ameriky nebo někde v Africe, které nemají žádnou stabilitu a jsou hodně ekonomicky či politicky zaostalé. Ale Turecko můžeme nazvat možná velmocí, i když je to velké slovo. Každopádně je to velký hráč v regionu. A jedna z nejsilnějších zemí regionu, která má vliv. Takže, Atatürk ano, ale ne za každou cenu, aby armáda byla pojistkou, která drží režim. Není tajemstvím, že Erdogan od svého nástupu neměl pozitivní vztah k armádě. Všichni víme, že to směřovalo k tomu, že chce změnit ústavu a jeho strana se snaží, aby byla uzpůsobena jejímu programu a aby armáda byla podřízena vládě.
Přiznám se, že jsem překvapen, protože vy jste Kurd, tak jsem předpokládal, že budete více vyhraněn proti Erdoganovi a AKP. Konec konců, byly tam přece volby, které se následně po krátké době opakovaly, to zastoupení Kurdů už v parlamentu zas nebylo takové, a při událostech, kdy turecká armáda zasahovala v tureckých enklávách, to bylo přece řízeno Erdoganem. Nebo se mýlím?
Když se podíváme do historie, za žádné vlády v Turecku se Kurdové jako strana nedostali do parlamentu. To byl historický moment, že naši poslanci za stranu DKP slavili úspěch, i když před tím převratem probíhal proces, aby se vyloučili kurdští poslanci, protože jsou spojováni s PKK. Proč jsem náš rozhovor začal pozitivně směrem k Erdoganovi? S tím souvisí stabilita v celém regionu. My, Kurdové, jsme rozděleni v několika státech – Turecko, Irák, Sýrie, Írán. A to vše spolu souvisí. Když vezmete, že dnes, kdyby Masúd Barzání vyhlásil referendum o vyhlášení nezávislého iráckého Kurdistánu jako vůdce kurdského státu, tak věřím, že Erdogan nebude proti samostatnosti kurdského státu na území Iráku. Slyšel jsem od představitelů AKP, že nebudou proti vyhlášení, a to je obrovské uznání a velký posun. Vždyť v Turecku žije největší část kurdského obyvatelstva. Jestliže s tím Erdogan nemá problém, tak to nám otevírá úplně nové cesty. A my samozřejmě hledíme i k Evropě. Turecko usiluje o vstup do EU, což pro nás Kurdy znamená, že i my se staneme součástí EU, což je ohromný úspěch. A hranice území Evropské unie bude na území Kurdistánu, bude 700 kilometrů dlouhá. Takže toto jsou pro nás samá pozitiva, která přináší vládnutí AKP. Já to beru takto pragmaticky.
Ale oblasti východního Turecka, kde je více Kurdů, tam je to pro vládu v Ankaře poněkud bezpečnostní problém. Jednak kvůli útokům PKK na turecké vojáky a policisty. A pak, kdyby vznikl samostatný Kurdistán z prozatímní irácké provincie, nebyla by to pro turecké Kurdy obrovská motivace k odtržení právě této oblasti na východě Turecka?
Podívejte se na Sýrii. Její nestabilita ovlivňuje celý region. Dnes to zasahuje do života občanů okolních zemí, ať je to Irák, Jordánsko, Libanon, nebo Turecko. To spolu souvisí a nemůžete oddělit, že by si Kurdové vládli sami na svém území. A měli byste sousedy Turky, Peršany a Araby. To nebude fungovat. Naopak, kurdské demokratické strany v Turecku, které nejsou spřízněny s PKK, a je jich řada, upřednostňují dialog s Ankarou, aby se v první řadě zastavily boje a aby se zase znovu dohodlo příměří a pokračovalo se v mírovém procesu. Podle mne tudy vede cesta. Aby si obě strany sedly ke stolu, jak to bylo před třemi lety. Ten mírový proces probíhal a příměří vydrželo skoro tři roky, což byl obrovský úspěch.
Že se Kurdové vůbec poprvé dostali do tureckého parlamentu, byl samozřejmě obrovský úspěch…
Ano. Zajímavý je postoj kurdské strany, která má problém se stranou HDP, a přesto se její představitelé vyjádřili, že jsou proti jakémukoliv vojenského převratu, že toto je nepřijatelné. A celá opozice podržela Erdogana. Včetně Kurdů.
To jsem se chtěl právě zeptat! Že právě Kurdové neřekli – „teď by byla příležitost vyprovokovat nějaké střety, přidat se k povstalcům“….
To je právě krátkozraké. To by se otočilo i proti nám, Kurdům. Přece armáda se nebude chovat lépe než vláda, která je nyní u moci. Myslím, že by došlo k eskalaci násilí. Myslím si, že je dobře, že se to nepovedlo a že Turecko vypadá podle všeho, že krizi překoná, i když to není určitě jednoduché. Jde o rozsáhlý pokus, který zasahuje do všech oblastí života, že se tato skupina lidí dostala na všechna odvětví, ministerstva…
Jsou takové spiklenecké teorie, že si to mohl Erdogan zorganizovat sám, aby se popral a definitivně zatočil se svojí opozicí a oponenty, s generalitou..
Já na konspirační teorie moc nevěří. Představte si zemi, kde žije přes 80 miliónů lidí. To by bylo podle mne příliš velké riziko a hra s ohněm. To by se mohlo jednoduše vymknout z rukou. Podle všech dostupných informací opravdu chybělo strašně málo k tomu, aby bylo sestřeleno letadlo s Erdoganem a věci by se vyvíjeli jiným směrem. Nebo kdyby se neukázal po prohlášení armády. Tím, že Erdogan měl možnost se ukázat v televizi přes mobilní telefon a vyřídil vzkaz obyvatelům, že se chystá něco hrozného a vyzval lidi, aby vyšli do ulic. A ti vzorovým způsobem mu vyhověli a holýma rukama tahali ty vojáky z tanků a předávali je policii. To je myslím nevídané. V 21. století, v takové významné zemi je puč nepříjemná záležitost a není lehké se s tím vypořádat.
Dnes se už hovoří o 60 000 lidech, kteří byli vyhozeni z místa, o tisících zatčených, jsou mezi nimi soudci, profesoři….
To neznamená, že všichni stanou před soudem. Už někteří z nich byli po výsleších propuštěni. Spíše šlo o to, aby se policie dostala co nejrychleji k tomu, kde všude jsou pučisté nebo jejich příznivci. Samozřejmě, určitě došlo k přehmatům.
Také se říká, že pokus o převrat byl „zpackaný“, že se to takto nedělá, že nebyl dobře organizovaný…
Erdogan přiznal, že zpravodajská služba pochybila. Že první, kdo mu to oznámil, byl jeho zeť. A nikoliv šéf tajné policie. Zpravodajská služba měla informace. V poledne byly informace, že se něco chystá, tak se dala zpráva Erdoganovi, který byl na dovolené a ten hned změnil místo svého pobytu.
Jak je možné, že Evropská unie a její instituce, ale i Spojené státy, byly poměrně překvapené. Erdogan asi u nich není příliš dobře zapsán, protože si umí pořádně dupnout a možná se očekával vývoj jako v Egyptě…
Po syrské zkušenosti, po pěti letech zabíjení a bombardování, po ohromné katastrofě, kterou prošla Sýrie, jsem trochu změnil názor na Evropu i na Spojené státy, od kterých jsme slyšeli spoustu kritiky k Asadovi a k Íránu, ale fakticky nám neposkytli žádnou konkrétní pomoc. My jsme slyšeli jenom prohlášení. Když vezmete Turecko, které má na svém území přes tři miliony Syřanů, o které se do jisté míry v uprchlických táborech stará... V posledních týdnech se mluví, že chtějí udělit státní turecké občanství Syřanům, kteří o něj mají zájem. Proto mezi lidmi, kteří manifestují na náměstích a stojí za Erdoganem, jsou i syrské vlajky. Tato země byla první útočiště pro syrské uprchlíky. Jistě, jsou tu nedostatky, ale samotný fakt, že tolik našich lidí tam žije a do jisté míry se o ně starají, tak to je fakt, který nejde změnit.
Co soudíte o pokusu o převrat v Turecku?Anketa
Další ze spikleneckých teorií je, že po tom nešťastném sestřelení ruského vojenského letadla Tureckem, kdy se vztahy s Moskvou velmi zostřily, se zase začaly takzvaně „oteplovat“. Není to příklon Turecka k Rusku? A má to tato velká země vůbec zapotřebí?
Turecko, člen NATO, už musí být nějakým způsobem protiruské. Z politického i vojenského hlediska. A historicky je rovněž známo, že se Rusové a Turci nikdy neměli rádi. Dnešní Turecko s Erdoganem v čele, za posledních dvanáct, třináct let, chce mít svoji identitu, svoji barvu. Chce být hráčem na politickém dění. A v té migrantské krizi se ukázalo, že Turecko je významným hráčem v migrantské krizi – kolik lidí pustí na moře, kolik jich zadrží.
Už jsme tak islamofobní, že se říká, že turecká vláda a společnost se islamizuje, že jde o potencionální nebezpečí? A na druhé straně – a to je jistě nezvratný fakt – takto dobře se Turecku ještě nikdy nevedlo….
Já nemám problém s islámskou vládou, která dodržuje lidská práva, zákony, uznává například práva žen. Když jste v Istanbulu nebo v nějakém větším městě, uvidíte ženu s minisukní, i ženu, která je zcela zahalena. Nikomu to nevadí, to je prostě normální odraz života v Turecku. Toto se mi líbí, že se můžete hlásit, k jaké víře nebo směru chcete. Turecko je úplně někde jinde než je Írán nebo Saúdská Arábie. Sekularismus tu sehrál pozitivní roli, aby byl život snesitelný. Dnešní Turecko je přijatelné jak pro Evropana, tak pro člověka z islámských zemí. Proto je Istanbul jedno z nejzajímavějších, nejkosmopolitnějších měst na světě.
Podívejte třeba na Spojené arabské emiráty. Tam ústava vychází z islámských principů a lidé si žijí tak, jak se jim líbí a všichni se chovají v mezích zákona. Indonésie, Malajsie, to jsou úspěšné vzory a ani si nevzpomenete, jaké náboženství tam převažuje.
Islámský stát, to je kapka v moři v porovnání s počtem muslimů. Vidíte, že se dá aplikovat víra ke způsobu vládnutí a nebo ji vyloučit, kdy je náboženství věc každého.
Ještě se zeptám, co říkáte na obvinění, že myslitel a mecenáš, Fetulláh Gülen, je tou „šedou eminencí“ pokusu o převrat? Nebo je to „jen“ starší muž, v klidu si žijící ve Spojených státech?
Gülen byl člověk, který velmi podporoval Erdogana a pomohl mu k moci. Není vyloučeno, že jde o nějaký osobní spor. Může jít o ekonomické zájmy a vliv. Gülen je miliardář, který zakládá školy, mešity. Údajně vyzýval své členy, aby se dostali na všechny možné úřady, do armády, do školství, aby se jakoby namontovali do státního establishmentu a tímto způsobem měli zařídit vládnutí ve smyslu principů, který Gülen uznává. Neznám detaily, ale obecně řečeno, vše je možné. Musel to být někdo hodně vlivný. A nebo za tím mohla stát nějaká sousední země.
… to ostatně Erdogan prohlásil, že za pokusem o puč stojí některé země, ale nechtěl je jmenovat…
Írán považuje Turecko za nejvýznamnějšího sunnitského nepřítele, i když veřejně hlásí, že ne a že jsou vztahy dobré. Myslím si, že „pod stolem probíhá něco jiného“. Před pár lety byla zadržena velká zásilka zbraní a peněz v hotovosti u íránského podnikatele, který měl vazby na turecké vlivné osobnosti.
Vždyť Írán hraničí s Tureckem a ta hranice je právě Kurdistán. To je ta naše nevýhoda. Říkám, že jakákoliv válka probíhá nad našimi hlavami a umírají naši lidé. My jsme ti, kteří vždycky ztratili. Vždycky umírají Kurdové. Mírová cesta je pro nás prostě nejpřijatelnější a jak říká Barazání, 50 nebo 60 let se bojovalo zbraněmi a dosáhlo se strašně málo. Diplomacií a dialogem dosáhli mnohem více. Proč tedy nepokračovat v diskusi. Možná tento převrat bude i pro nás, Kurdy, důvodem k přehodnocení stanoviska Ankary. Slyšel jsem od předsedy vlády, že Gülenovi teroristé jsou horší než PKK. V očích Turků je PKK teroristická organizace, ale všichni víme, že je to strana, která bojuje za práva Kurdů. Chybělo málo a mírový proces by se dotáhl do konce a bojovníci PKK by složili zbraně a došlo by k mírovým rozhovorů. Za pomoci svobodné části Kurdistánu by se zastavila válka, která je uměle vyvolána a neprospívá ani nám Kurdům, ani Turkům. Je to válka, která ubližuje oběma stranám.
Irácký Kurdistán je stále nejbezpečnější místo v Iráku. Myslíte, že by v této části Iráku a možná v části Sýrie mohl vzniknout nový stát?
Několikrát jsem navštívil irácký Kurdistán, opravdu se ocitnete v zemi, kde na první pohled nepoznáte, že jste v jiné zemi. Kurdské vlajky, vojska, policie…
…říká se, že už lidé mají již i vlastní kurdské pasy….
Ne, to ne, ještě stále mají irácké. Nyní probíhají rozhovory mezi kurdskými stranami o konání referenda. To je klíčové. Očekává se, že lidé budou pro vyhlášení kurdského státu, ale to neznamená, že kurdský prezident vyhlásí kurdský stát. Musí se brát ohled na to, co se děje v okolí Kurdistánu a hlavně v Iráku. Sousedíme s Islámským státem, máme 1050 kilometrů dlouhou bojovou linii. A ta nás dělí od Bagdádu. Vztahy mezi Bagdádem a Arbilem nejsou dobré, ale jednou na to dojde, že bude samostatný kurdský stát, já tomu věřím a přeji mu to, aby alespoň v této části měli kurdský pas nebo svůj fotbalový tým na mistrovství světa.
….nebo být na Olympijských hrách….
Ano, ano.
Ještě se vrátím ke Gülenovi. Je tam turecký požadavek na jeho vydání ze Spojených států, poměrně razantně se k tomu vyjádřil předseda turecké vlády, když řekl, že po útocích 11. září Američanům také vydali, koho chtěli. Je to tedy legitimní jej vydat a šlo by podle vás o spravedlivý proces, nebo jak někdo hovoří o tom, že by jej v Turecku okamžitě popravili?
Bude hodně záležet na dokumentech, které předloží turecká strana a je to na zvážení americké vlády. To bylo jako s Ödzalanem. Donutili Sýrii, aby jej vyhostila, Evropa jej odmítala přijmout a zpravodajské služby několika zemí na něj udělaly léčku a byl zatčen. Samozřejmě, na začátku byly hlasy, aby jej popravili, což se naštěstí nestalo. Mezitím byl v Turecku zrušen trest smrti. A myslím, že to bylo i v souvislosti s jeho zatčením. To by bylo jako politická vražda. Pro tureckou vládu by to bylo velké riziko, kdyby k tomu přikročila i v případě Gülena. Podle mého osobního názoru asi nebude vydán, protože mezi USA a Tureckem je spousta sporů.
Erdogan hovoří o znovuzavedení trestu smrti v souvislosti s pokusem o převrat. Na jedné straně EU říká, že v žádném případě, na druhé straně to jde pochopit, pokud se někdo pokusí o takovou nedemokratickou změnu běhu dějin. Ale asi by to nebyly nějaké plošné popravy, že?
Trest smrti je ve Spojených státech, v Rusku, Saúdské Arábii, platí ve spoustě zemí. Dávat jej do souvislosti, aby nikdy nevstoupilo Turecko do EU, vždyť Turecko musí hlavně chránit samo sebe, protože jestliže nebude stabilní a prosperující, tak nebude splňovat podmínky pro přijetí.
Není divné, že se v Evropě bojíme, aby byl uvolněn bezvízový styk s Tureckem a na druhé straně se nezajímáme o to, aby nedošlo k destabilizaci této mnohamiliónové země?
Nedovedu si to představit. Kdyby se Turecko rozpadlo, nebo propukla občanská válka, tak bude otevřena cesta teroristům do Evropy a pro členy NATO by to rovněž bylo negativní, kdyby se rozpadla druhá největší armáda a došlo by k velkému oslabení NATO. Proto je velký otazník, kdo byl za pokusem, zda v tom nemá prsty Rusko. Například ten sebevražedný atentát na istanbulském letišti. Je to náhoda, že tři lidé s ruskými pasy se odpálí v podvečer v době telefonických rozhovorů mezi Putinem a Erdoganem? To je konspirační teorie, ale dovedu si představit, že Putin mohl vyslat takový signál, aby si Turecko dávalo pozor a že si s Ruskem nemůže zahrávat. Ostatně, Putin má blízko jako bývalý šéf KGB k praktikám tajných služeb. To jsou spekulace.
A ještě k Islámskému státu a co se děje v Sýrii a v Iráku, to obrovské neštěstí v obchodním centru v Bagdádu. Každý týden umírají desítky a stovky lidí…
Zrovna tento případ je důsledkem korupce. Novináři dokázali, že ministerstvo vnitra koupilo „zmetky“, zařízení, které odhaluje výbušné zařízení. Kus měl stát 20 000 dolarů, ale jeho hodnota je 20 dolarů a neobsahuje žádné potřebné součástky. Mluvil jsem s kamarádem, který žije v této části Bagdádu, a on mi řekl – tento atentát byl úplně jiný. Do současné doby nevíme, co to vybuchlo. Nezničilo to budovu, ale spálilo. Tři stovky lidí uhořely. Ani bezpečnostní složky si to nedovedou vysvětlit. Běžně IS dá výbušninu do nákladního nebo osobního auta a odpálí se. Ale tohle bylo jiné.
Irácké vlády jsou zkorumpované. Mluví se o ztracených 360 miliardách dolarů, ztracených v posledních letech. Je tam nějaká černá díra. Vždyť jde o jednu z nejbohatších zemí regionu a ta je teď tak zadlužená, infrastruktura je naprosto v dezolátním stavu. Naštěstí Kurdistán je takové bezpečné hnízdo, kam se uchylují uprchlíci z Bagdádu, z Mosulu a z dalších arabských částí země.
Není to tedy začátek rozpadu země?
Rozpad také není jednoduchý. Irák je na politické mapě několik desítek let a obyvatelstvo je smíchané. Moje osobní přání je, aby jak Irák, tak Sýrie zůstaly celistvé, aby byly zachována práva menšin a národů. Měnit jejich skladbu a rozdělovat, to vyvolá další spory a války.
Podle vás tedy události v Turecku dopadly dobře a mohli jsme být „jednou nohou v průšvihu“.
To je zřejmé. Když se podíváte na tuto oblast, tak to je průšvih, Sýrie – zničená země, dennodenně tu umírají lidé. Irák to samé. Západ a EU si nevědí rady s Islámským státem. Kdo nejvíce trpí jsou samozřejmě místní obyvatelé a paradoxně hlavně sunnité. Hranice s Kurdistánem je ohrožena a je na našich bedrech. Bez pomoci, náletů koalice by byl konec. Vždyť irácká armáda, jejich 60 000 vojáků se rozuteklo, odevzdalo svoji výzbroj IS. A Pešmergové se jim postavili jen se starými puškami. Vaše pomoc byla upřímná a vážíme si jí. Ale celkově není adekvátní k hrozbě, které denně čelíme. Jak dlouho je to udržitelné? Jestli nebude přibývat pomoc, může dojít ke zlomu. Náklady jsou obrovské a ekonomická situace Kurdistánu není dobrá. Cena ropy šla dolů a Bagdád neplatí Kurdistánu 17 procent z celkových příjmů země, takže bez pomoci Spojenců a přátel je situace neudržitelná.
U nás proběhla zpráva, že v Praze byla otevřena neoficiální kancelář Kurdistánu, PKK?
To je ze syrské části. Chce prý pomoci mužům a ženám v syrském Kurdistánu. Hodnoťme je podle práce, ale zatím jsem nic konkrétního neviděl a neslyšel.
Co vlastně tedy nejvíc Kurdistán potřebuje?
Samozřejmě pomoc s výzbrojí. Modernější zbraně. Aby měli protitankové zbraně. Nezbytné je, aby nálety koalice setrvaly. Byl jsem na frontové linii a Pešmergové mi říkali, že bojovník Islámského státu nasedne do hummeru, který ještě vyztuží tak, že žádné naše zbraně nejsou proti němu účinné. Naštěstí Němci jim dodali systém raket MILAN a jedině ty mohou prorazit opláštění toho vozu. Ale zas ta dodávka nebyla velká. Kdyby na každém pointu byla taková zbraň, cítili bychom se bezpečněji.
Ten hummer nebo tank, to jsou zbraně, které byly Američany dodány irácké armádě, že?
Ano. A kurdští Pešmergové mají tanky ještě z padesátých let. Třeba ty československé, a ty nemají šanci. Proto se velmi oceňují nálety bojových letadel spojenců, které neustále sledují situaci.
V závěru se vraťme k Turecku. Jste tedy optimističtější a klidnější?
Před nástupem vlády AKP tam vládl chaos a velká nestabilita. Ekonomika byla v červených číslech. Dnešní Turecko je o něčem jiném. Ne, že bych Turecko chválil, ano, Kurdové pociťují, že jsme považováni za druhořadé, že naše oblasti jsou zanedbávány. Ale musím dodat, že se za posledních několik let situace zlepšovala a zvláště za poslední dobu, kdy platilo příměří a kdy obě strany našly cestu k rozhovorům. A jsem rád, že i Kurdové se daly na stranu mírového křídla. Všichni, opozice, vláda i region potřebují stabilitu.
Překvapuje mne, že v některých médiích se hovořilo o zfanatizovaném davu, který lynčoval vojáky. Je mi jasné, že státní televize vybere ty „správné obrázky“, ale přesto není možné, aby to byli jen členové strany AKP…
Boj s vnitřním nepřítelem je vždycky složitější. Na konci druhé světové války také tady v Československu docházelo k vyřizování účtů s Němci. To je smutné, nepříjemné, ale ty věci se stanou. Ankara tvrdí, že vše bude v mezích zákona, že bude demokratický proces. Erdogan říkal, že nepotřebuje rady Evropy a jako příklad uvedl příklad Paříže, kdy byl ve Francii také vyhlášen výjimečný stav.
Ještě taková perlička. Říkalo se velmi krátce, že když byl puč a Erdogan byl v letovisku, začal vyjednávat s Německem o azyl a Berlín jej razantně odmítl…
To byla propaganda syrského režimu. To vymysleli oni a dokonce slavili puč. Kdo zná Erdogana, ví, že on má svoji tvrdou hlavu a jestli ten průběh je pravdivý, tak dokázal hrdinství, že přiletěl do hlavního města. A teď je každý den mezi lidmi a to ukazuje jeho sílu a jak si věří. V této citlivé době chodí na pietní akce, mluví k lidem na náměstí. To je nevídané. V Sýrii dodnes tvrdí, že puč byl úspěšný.
Oblíbenost se otočila. Nyní je v kurzu policie, dříve byla turecká armáda. Erdogan posiloval policii a její pravomoci. A měli rozkaz, aby bojovala do posledního náboje. Vždyť v Turecku chvíli probíhala občanská válka, kdy pučisté z F16 bombardovali budovu parlamentu, prezidentský palác a centrálu policie v centru Istanbulu. To nikdy v historii nebylo. Chtěli zatknout nebo zabít Erdogana, to bylo zadání pučistů.
Samozřejmě, vztahy s Islámským státem měl Erdogan před několika lety velmi zvláštní, ale v posledním roce se to pronikavě změnilo. Teď opravdu nemůžeme říci, že je jim nějak nakloněn, zvláště po útocích v Turecku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
