Jaké jsou vaše postřehy po hlasování o nedůvěře vlády? Jak hodnotíte práci opozice?
Podle všech papírových předpokladů vláda padnout neměla a taky nepadla. Že tomu bude předcházet divadlo a strašení opozičních politiků, že pod Babišem bude mít národ Přelet nad čapím hnízdem a skončí v Rusku nebo Číně, to jsme tak nějak tušili a nepřekvapilo to. Sněmovní holky a kluci se tužili na obou stranách barikády. Jistě, opozice má tlačit na vládu, ale ten tlak by se měl projevovat někde jinde. Nejsou byty pro mladé, není dostatečná podpora mladých rodin, je nedostatek sociálních domů, mzdy jsou nízké, problémů víc, než je zdrávo. Za ty prachy, co poslanci berou, by si měli konečně sednout dohromady a říct, co každý jeden z nich udělá, aby se to začalo řešit. Místo toho se urážejí v přímém přenosu s jakoukoli absencí studu a sebereflexe. Někdy to vypadá, že je klepne pepka. Ani se nedivím, že podle průzkumů v oblíbenosti jsou politici na chvostu.
Poslanci ČSSD odešli na hlasování ze sálu, nepodpořili svoji vlastní vládu a ministry. O čem to svědčí?
Všechny kroky se řeší na poslaneckých klubech. Nemůžu vědět, jaké usnesení bylo přijato pro postup při jednání a hlasování. Po pravdě, ani nerozumím, jen můžu spekulovat, proč poslanci odešli. ČSSD je součástí koalice a měla dle mého mínění tedy hlasovat proti návrhu o nedůvěře. Podle toho to svědčí o tom, že v této straně jsou silné vnitrostranické spory a ten odchod byl kompromisem pro oba tábory. Osobně se domnívám, že pokud z ČSSD nebude zaznívat rozhodný jednomyslný hlas podpořený viditelnou konstruktivní prací, přiblíží se k pádu pod pětiprocentní hranici.
Premiér Andrej Babiš dle svých slov odstoupit nehodlá. Měl by? Je situace kolem jeho syna dostatečný důvod? Jde o třešničku na dortu, nebo je premiér obětí napadání jeho rodiny? Co si myslíte vy?
Opozice dobře věděla, že nesežene potřebný počet hlasů. Když ono je to ale tak vzrušující zabývat se nesmysly, když je to tak dobře placeno. A být u toho vidět… Přitom chybí spousty zákonů nebo je jich řada nedokonalých, volajících po změně. Co se zákonodárným shromážděním, ve kterém se poslanci řežou jak malé děti na pískovišti o bábovičku? Každé významné výročí nějací novináři či politici zfabrikují kauzu, kterou pak dávají lidem salámovou metodou sežrat. Mně osobně se to hnusí a říkám zcela otevřeně, že kdyby na mě kvůli mým aktivitám někdo útočil přes moje děti, tak mu docela obyčejně rozbiju hubu!
Fotogalerie: - Naši důvěru nemáš
ANO vyhrálo volby, prezident pověřil vybráním a posléze řízením vlády jejich lídra. Co je na tom nepochopitelného? Ať si opozice připraví do dalších voleb takové kandidáty, kteří uspějí se svým programem. Opozice vyřvává, že je konstruktivní. Tak ať jedná konstruktivně, nikoli destruktivně! Zatím nechává zlobu cloumat svým majestátem. A na voliče, jichž jsou zaměstnanci, zvysoka kašlou. Hned druhý den po volbách a celé volební období.
Jak hodnotíte přístup novinářského dua Slonková–Kubík v celé kauze? Převážil veřejný zájem?
Ve veřejném zajmu je, aby tato republika fungovala, jak by fungovat měla. A určitě ne tak, jak si to představují skupiny lidí, jejichž životní náplní je nenávist a vyleštěné ego a ambice. Uvedené duo za novináře nepovažuji.
Psali jsme:
Oslavy 17. listopadu asi již nepřekvapivě provázely události, které se řeší v médiích. Za jakou formu protestu považujete vyhození květin a věnců od vrchních politických činitelů do koše vy?
Takové události jsou vždycky vhodné pro party politikářů, protože se tím vyzmizíkuje řada nepříjemných problémů, navršených a pomalu vyhnívajících. To vyhození květin do koše je trapnost nad trapnost. 17. listopad není jen rok 1989, ale i rok 1939 a ty vyhozené květiny byly zneuctěním památka Jana Opletala a dalších popravených a umučených studentů. Jestli je teď tomu člověku či lidem lépe na duši… No jo no, jsou i tací.
Fotogalerie: - Vyslovení nedůvěry vládě
Stává se folklórem, že významná výročí a pietní akce budou využívanou příležitostí spíše k vyjádření politického postoje než připomínek historie?
To není folklór a žádný politický postoj. To jsou snahy o zpolitizování.
Výročí od sametové revoluce v roce 1989 slavíme v době, kdy se česká vláda opírá o podporu komunistů. Naplňují se podle vás obavy o českou demokracii?
Komunisté jsou regulérní politickou stranou v našem politickém systému. Ohrožení vidím spíš v práci takynovinářů a takypolitiků. Na jedné lodi s pseudoziskovkami, které se místo pomoci potřebným daly na politiku.
Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza hodlá vyvracet mýty o Evropské unii při cestách po republice. Podle něj český euroskepticismus pramení ze lží a dezinformací. Má pravdu, nebo nás Evropská unie prostě zklamala?
Tomáš Prouza může vyvracet, co chce a kde chce. Otázkou je, zda to jeho vyvracení bude mít nějaký efekt. Zpočátku nadějný projekt se zvrhl v nefunkční monstrum pod kuratelou Němců a Francouzů. Pokud se Evropská unie od základů nezreformuje, nepřežije. Otázkou je, zda už není pozdě, a další otázkou je, kdo by reformoval. Třeba chce pan Prouza sestavit realizační tým… Vlastně ne, on chce vyvracet. No potěš koště.
A čím to je, že Češi jsou tak euroskeptičtí? Souvisí to podle vás nějak s historií, jak občas slýchám v rozhovorech? S tím, že jsme citliví na zásahy zvenčí a podobně?
Češi se stali euroskeptičtí postupně. Spolu s návalem hloupostí, buzerací a arogantním chováním představitelů Evropské unie. Jako Češi jsme v historii měli několikrát namále. Vždy jsme se z toho vykřesali. Teď, kdy nám hrozí spolknutí jakousi pokřivenou ideologií, tak holt se bráníme. Euroskepticky. Kdysi jsem označoval výroky Václava Klause o Evropské unii za sýčkování. S odstupem doby musím pokorně přiznat, že měl pravdu.
Jak se mění vztah Čechů k Václavu Havlovi, který byl zásadní postavou sametové revoluce, s odstupem času? Slýcháme kritické hlasy. Jak hodnotit, co se o něm dozvídáme či uvědomujeme?
Podle mě byl Václav Havel jen prostředkem k zásadní postavě. Nitky se tahaly jinde. Nicméně svou historickou úlohu splnil a nechme historikům relevantní závěry.
„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše,“ řekl v roce 2006 Václav Havel. Na koho by se jeho vyjádření dnes mohlo vztáhnout?
Demokracie má cenu jedině tehdy, jestliže se dovede bránit. To řekl Winston Churchill. A my ji nebráníme proti těm, kteří ji vážně neberou a dovolují si téměř všechno. V tom Václav Havel správně předjímal. V souvislosti s tím stojí za zmínku i další citát, tentokrát Františka Koukolíka: Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu.
A my nějak raději posloucháme ty srozumitelné lži. I o demokracii a jejím ohrožení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
