Novinářům se dnes říká presstituti a není to nadarmo. Promlouvá autor knihy o kapitalismu s lidskou tváří

Skládá postupně mozaiku všeho, co se děje a co kolem sebe prý vidí. Vytváří si obraz ze skutečností a postřehů, který vznikal po desetiletí. ParlamentnímListům.cz přiznal, proč se zaměřil nyní nejvíc na to, aby probudil lidi k vědomí a také akci. Věnuje se totiž hned několika aktivitám – pomáhá lidem, kteří byli prý nespravedlivě obvinění či obžalováni, bojuje i za nastolení konkrétních pravidel v soužití se zástupci muslimské komunity.

Byla kniha, kterou jste před časem napsal, důvodem, proč jste se začal ubírat tímto směrem?

Nejenom. Ale samozřejmě mnohé naznačila a ukázala. Vymahatelnost práva je v tomto státě složitá. I proto vzniklo v Plzni Sdružení občanů poškozených justicí…Ti lidé, co se na nás mnohdy obracejí - to jsou často do nebe volající případy. Vloni jsme dělali na náměstí Republiky v Plzni akci, kde jsme vystoupili s tím, aby se začalo skutečně bojovat proti justiční mafii. Ohlásili jsme to předem policii i soudům, stejně tak jsme zvali i zástupce politické reprezentace – nepřišel ale nikdo.

A to jste si tedy vysvětlili jak? Lidé možná nemají zájem se srocovat a poslouchat věci, které jsou již notoricky známé, ale nemění se…

Naštěstí je v tomto státě, v policii i v justici, stále ještě určitě alespoň pár lidí, co chtějí s tím žalostným stavem něco udělat. Jsme s nimi v kontaktu. Víme ale, že to nemají jednoduché, kolikrát jsou i ohroženi na životě. Nemůžeme je jmenovat, ale díky jejich funkci a snahám ledy začnou pracovat, věřím v to. A nebude to trvat dlouho.

Stojíme tedy na prahu blížící se změny i v této oblasti?

Doufáme.

Přiznám se ale, že o vašich snahách slyším až od vás dnes skoro poprvé. Nestálo by za to někdy třeba využít k zveřejnění některých těch případů, o kterých říkáte, že jsou "do nebe volající“ investigativní žurnalistiku? Nebo máte pocit, že už zde pomalu přestává v některých hodně citlivých případech fungovat?

Investigativní žurnalistika je dnes v tomto státě téměř trestná činnost. A navíc ne nadarmo se některým novinářům říká teď presstituti. Nejhorší ale je, že se tím, co produkují, formuje vědomí celého národa. Jenomže pokud se v tomto národu nezmění myšlení, tak může přijít jakákoli strana či jakýkoli 'izmus', nic se nezmění. Nahoru se dostanou zase jen ti, co budou mít jen ostré lokty.

A vy jste našli recept, jak to udělat tak, aby byla naděje na cestu ven a nedostali se při případné změně nahoru jen lidé, co nemají skrupule?

Je to jednoduché. Jestliže lidi budou vědět, že jim něco konkrétního, co jim škodí a vadí, existuje, postupně se od toho začnou odklánět. Potřebují na to jen upozornit, poznat to. Zatím však díky současným médiím spíše mainstreamového typu je vnucováno lidem, aby nic nedělali, zůstali neaktivní a laxní, protože nic nemá smysl, jedinec nic nezmění. Jediné, o čem se mluví, že smysl má, je bojovat jeden proti druhému… Všimněte si, dneska se skutečně staví proti sobě lidi, každý proti každému. Dosáhlo to extrémních rozměrů i mezi zdravými buňkami různých lidských společenství. Jsou tam nasazováni lidé, o kterých je jasné, že vše, co v tom společenství fungovalo a bylo dobré, zaříznou. Tady se bude muset prostě začít úplně od začátku.

Stále ale úplně nechápu jak a čím? Třeba demonstracemi?

Ne, to není cesta, která by někam vedla. Musí se začít mluvit a pracovat s vědomím široké populace. Ty nástroje tu jsou. Chce to jen alespoň minimální podporu a otevřený přístup. I ze strany těch médií a hlavně těch, co je vlastní.

Říkáte pohnout vědomím – jak? Máte na mysli něco nehmotného? To na řadu lidí materialisticky založených nepůsobí asi právě seriózně…

Spousta lidí to, co je nehmotné, bohužel zdiskreditovala, to vím. Ale když připomenu banální zákon akce a reakce. Známe ho z výuky fyziky ze základní školy – funguje. Stačí, aby si to lidi znovu začali připomínat. Ty obyčejné zákony života je třeba vnímat a pracovat s nimi.

Mezi vašimi aktivitami, ve kterých se angažujete, jsem zaslechla také něco jako Plzeňská výzva? Co si pod tím představit? Je to nějaká obdoba Holešovské výzvy nebo něco zcela jiného?

Je to výzva, aby skupina, která nám vládne a nazývá se elitou, ustoupila.

Je podle vás na tlak na takové změny pravá doba? Přece jen – i okolní svět je ve varu, lidé se obávají válečných konfliktů. S problémy se potýká prakticky celá planeta.

Nemáme jinou šanci. Jestli nezačneme rychle jinak myslet a pak konat, skončíme katastrofou. A máte pravdu - nejen tady v Česku. Tím nemám na mysli nějakou novou studenou válku, ale kompletní vnitřní zhroucení společnosti. To nejde dál dlouho udržet. Je tu hodně lidí, kteří jsou na pokraji svých sil. Pokud nechceme, aby jich více sahalo po nějaké zbrani, a řešilo to podobně jako nedávno ten člověk v Uherském Brodě, tak je třeba to řešit.

Je tu totiž kolem nás takový náboj lidí plných odporu, že se tu objevují dokonce prý už i skupiny, které hovoří o tom, že jsou vyzbrojení a čekají jen na povel, aby někam naběhli. Pokud by to tak opravdu bylo – byla by to katastrofa pro nás všechny. To snad nechce nikdo, to se stát nesmí.

Ale kolikrát se pak ptám - co když na to ta vláda mocných, já ji nazývám světovládou, čeká? Proč se rozjíždějí občanské války postupně ve více zemích světa? A proč mají stejný manuál? K tomu snad už ani víc nic říkat nechci… Je o tom ale nutné veřejně hovořit, diskutovat, otevírat se myšlenkám.

Obecně lidé mají pocit – hlavně v Evropě, že se otevřeli možná až moc. A tak musí nyní řešit v řadě zemí jako je Francie, Velká Británie, problémy s přistěhovalci a muslimy. I vy jste zmínil, že se touto problematikou zabýváte. V jakém slova smyslu?

Ano, jedna z těch oblastí, v kterých působíme, je islám. Já nemůžu uvěřit tomu, že naše vláda, Parlament a představitelé naší vládní moci zůstávají naprosto pasivní k tomu, co se děje ve světě. Podotýkám, že jsem se celý život stýkal s příslušníky různého náboženství, různých ras a nikdy jsem neměl problémy. Ovšem podstatné je – nebýt pasivní při řešení problémů. A to se neděje.

Když jste uvedl, že jste se stýkal s takovou širokou škálou lidí, čím jste byl, než jste nastoupil do předčasného důchodu?

Pracoval jsem ve výchovném ústavu, učil jsem na základní škole na Plzeňsku. Ve výchovném ústavu jsem měl pod sebou prakticky skupiny, ve kterých 90 procent tvořili většinou Romové. A to ještě někdy šlo o Romy, kteří byli diagnostikováni jako psychopati nebo narkomani. Přesto jsem se s nimi dokázal domluvit, jde to. Ale možná i právě proto si troufnu tvrdit, že pasivita, ve které jsme dneska ve vztahu k islamizaci Evropy, se dostává na kritickou mez, za kterou se s tím už nebude moci nic moc dělat.

Vím, že většina muslimů je mírumilovných a nebyly by s nimi problémy. Ale nikdo si neuvědomuje, že v první vlně přicházejí ti, co vytvářejí předpolí. Jsou to lidé slušní, pracovití, nejsou s nimi problémy. Pak přijdou další, kteří přinesou peníze, začnou skupovat pozemky a budovat na nich mešity. A pak přijde třetí vlna. Ta už bude ty mešity používat jako centrum nejen náboženství, ale i ekonomiky a zejména moci. A když se podíváte jen na západní Evropu, vidíte, že schéma je stejné. Původní občané měst, kteří zde žili celé generace, se pak v důsledku toho raději vystěhovávají, protože v některých místech už neplatí fakticky zákony jejich země.

A tak jste v této oblasti udělali pro nápravu co konkrétně?

Zpracovali jsme výzvu oběma komorám Parlamentu – ty už potvrdily, že jim přišla. Ověřil jsem si, že je to i dále rozesíláno – jak na vládu, tak třeba v kopii i prezidentovi. Snad se jí někdo bude zabývat. Jsou v ní nastíněné cesty, co dělat a jak se chovat, abychom zabránili islamizaci Evropy i našeho státu.