Co soudíte o Tomáši Halíkovi?Anketa
Jaký má historicky Rakousko vztah k migrantům a multikulturní společnosti?
Bereme-li Rakousko jako zkrácený název pro Habsburskou monarchii, je třeba si uvědomit, že územně velká část byla původně součástí Svaté říše římské. Souboj nebo soužití, nebo soutěž s jinou kulturou začíná konfliktem s Osmanskou říší. To nastalo, když se Ferdinand I. rozhodl ovládnout Uhry a dnes pro lepší územní představu dodáme i Balkán. To byla dvacátá leta šestnáctého století. Až v roce 1683 porazila ve Vídni křesťanská koalice pod vedením polského krále Jana Sobieského společně s obranou Vídně pod velením Zdeňka Kašpara Kaplice ze Sulevic tureckou armádu pod velením Kary Mustafy Paši. Pak už tady nějaký výrazný multikulturismus v dnešním slova smyslu nehledejme.
Po rozpadu monarchie se v Rakousku uznávají tzv. tradiční menšiny, kam patříme společně s Chorvaty, Slovinci a Maďary my Češi. Jako nová etnika jsou pak bráni Turci a ostatní národy zemí původní Jugoslávie. To, co vnímáme dnes, je součástí po II. světové válce vytvářeného jiného obrazu Rakouska. Připomeňme si, že získalo plnou suverenitu až v roce 1955. Ve vztahu k zahraničí dominovala snaha o udržení mezinárodního postavení města Vídně, když už se Rakousko válkami tak dramaticky zmenšilo. Důležitým novodobým faktorem je, že Rakousko bylo hraniční zemí Západu a politické otřesy v sovětském bloku se samozřejmě projevovaly nějakou vlnou migrantů. Ti však nebyli se zemí s jinou civilizací a v počtech, které neznamenaly stěhování národů. Tyto vlny migrantů byly přijímány s pochopením a solidaritou. Vždyť Rakousko uniklo sovětskému záboru o vlásek.
Rakousko v rámci svého impéria ovládalo i muslimské poddané. Jak to ovlivnilo vztah Rakušanů k islámu?
Trochu jsem odpověděl předtím. Byl to především souboj o území s Osmanskou říší. Velice často podle vládnoucí monarchie se obyvatelé na daném území hlásili k tomu či onomu. Rakousko mělo historicky především obavu z toho, že německy mluvících obyvatel bylo méně než například Slovanů. V Rakousku jsou dnes všehovšudy tři mešity, poslední otevřená v rocce 2009 v Bad Vöslau. Znamená to, že v Rakousku nějaký resentiment nebo historická tolerance k islámu není nijak významným faktorem.
Slyšel jsem názor, že ve vztahu k národnostním odlišnostem se v rámci Rakouska dost výrazně odlišují různé části. Třeba multikulturní Vídeň a dost uzavřené venkovštější země, třeba Korutany. Máte jako bývalý velvyslanec také takovou zkušenost?
Rakousko je spolková země. Pravdou je, že němčina, nebo lépe rakouština, je opravdu v jednotlivých zemích velice rozdílná. Obyvatelé Vorarlberska si s typickým Vídeňákem téměř nerozumějí. Nejsou to samozřejmě různé národnosti. Mluvíte-li tudíž o národnostech, myslíte tím zřejmě tradiční nebo nové národnosti, které v Rakousku žijí. Povětšinou se pak problematika soužití etnik obrací do sousedských vztahů. Velkým tématem je souboj o kulturní rovnoprávnost Slovinců podél hranic, projevující se například ne tak dávno prosazením dvoujazyčných oficiálních názvů obcí s velkým podílem obyvatelstva slovinské národnosti. Problémem je Jižní Tyrolsko se svou separatistickou politikou uvnitř Itálie, podporovanou z Tyrolska rakouského. Dlouhá hranice s námi má také mnoho problémových otázek, které se projevují v Horním a Dolním Rakousku.
Například dnes kuriózní usnesení linecké rady ze třicátých let minulého století, že se na náměstí už Čechům nebudou prodávat žádné budovy. Znamená to, že různé, především sousední národy jsou v různých zemích Rakouska vnímány rozdílně. Na straně druhé, jak jsem uvedl, dnes k tradičnímu obrazu Rakušanů patří rodina hospodařící v krásné přírodě, jsou hrdí na svoji zemi a uznávají klasické křesťanské hodnoty. Nelze hovořit o uzavřenosti místních komunit více, než je to obvyklé, pokud existují všude u nás a ve střední Evropě. Oni svým životem dost naplňují tradiční obraz. Jsou v principu všude přátelští a otevření. Vídeň na straně druhé byla a je opravdové velkoměsto, centrum dění a hlavní město rozsáhlé evropské monarchie nebo významného státu. Politicky a diplomaticky tudy prošla značná část evropské a světové historie. Už díky tomu byla a je multikulturnost samozřejmostí.
Jak vůbec Rakušané definují své „rakušanství“? Co považují za základní prvky své identity? Je těžké ji naplnit a stát se „Rakušanem“, když se do země přistěhujete?
Řekněme venkovského Rakušana jsme trochu popsali. Můžeme přidat hrdost na to, čeho dnešní Rakousko dosáhlo, udržování místních kulturních tradic apod. Rakušané jsou v mnohém nám podobní. Nejsou tak uspěchaní a dokážou se usmívat i během týdne a rádi se baví. My Češi tam nejen pro spolužití ve společném státě můžeme snadno plnohodnotně žít. To už ale nemusí platit pro další národy.
Vezmu-li statistiky kriminality ve Vídni, vidím, že dominují skupiny přistěhovalých z balkánských zemí, zemí bývalé Jugoslávie a z některých válečných zón, jako bylo Čečensko a další. To je ale vše mimo dnes diskutované masivní stěhování národů. Jde o jednotlivé přistěhovalce, kteří i tak dnes dost sužují Vídeň. Narůstající problémy s nimi se projevují léta nárůstem popularity politických subjektů, které tyto problémy minimálně otevřeně pojmenovávají.
V loňském roce nám Rakousko bylo některými skupinami dáváno za příklad pro svůj otevřený přístup k uprchlíkům. Dnes od něj země pomalu ustupuje. Můžete shrnout, jak se postoj Rakouska od počátku migrační krize vyvíjel?
To není snadné. Rakouský premiér W. Faymann tolikrát obracel v poslední době postoje, že pro občany nejasná pozice vlády je jedním z důvodů, proč v nedělních prezidentských volbách vládní strany propadly. Akční se zdála ministryně vnitra Mikl-Leitner, která si dovolila osobně začít kampaň v tureckých utečeneckých táborech na téma nestěhování do Rakouska. Před týdnem byla vyměněna.
Vezmeme-li to chronologicky, pak na počátku samozřejmě dominovala humanitární argumentace, která především ve Vídni měla velkou odezvu. První konflikt nastal, když se měly spolkové země mezi sebou podělit o migranty a určit azylantská centra. Pak se objevily problémy se zavíráním bavorských hranic a teď málem postavilo Rakousko plot v Brennerském průsmyku proti přicházejícím z Itálie. Rakouští vládní politici v podstatě ignorovali skutečnou příčinu problému migrace. Občas slepě podporovali premiérku Merkelovou a následně pod tlakem veřejnosti se otočili.
Rakouská veřejnost není slepá. Přes podobný tlak médií, jako máme tady, vystavili špatné vysvědčení této politice „korektnosti“, nekoncepčnosti a v důsledku neschopnosti. V prezidentských volbách v prvním kole vyhrála opozice. Kandidát nejsilnější opoziční strany FPÖ (Svobodní) Hofer získal 35,4 %, nejlepší vládní kandidát na čtvrtém místě za ÖVP (lidovci) Khol získal 11,2 %. Znamená to, že to, co jsme doposud z rakouských médií a od rakouských vládních politiků slyšeli, není postoj rakouských občanů.
Jak moc vůbec běženecká krize postihla Rakousko?
Minulý čas není na místě, to zaprvé. Zadruhé my právě z neděle máme poprvé reálný obraz Rakouska, pokud jde o migraci. Samozřejmě můžeme hovořit o tom, co to stojí, zda jsou vyčerpány ty nebo ony ubytovací kapacity, jak pochodující masa lidí působí na ostatní obyvatelstvo a podobně. To, co obyvatelé nevidí, a v tom nejsou Rakušané sami, je řešení a konec této migrační krize.
Psali jsme:
Objevovala se témata běženců, ať už v pozitivních či negativních souvislostech, v Rakousku už dříve? Debatovalo se o něm třeba již v době, kdy jste byl ve Vídni velvyslancem?
Určitě ano. Války a konflikty na Blízkém východě nebo na Balkáně běží léta. Není pravda, že došlo k mimořádnému zesílení těchto konfliktů. Nezapomínejme, že mnoho z dnešních migrantů je v Turecku již více než dva roky. Znamená to, že jistý proud migrantů, ale spíše individuální v Rakousku, již je delší dobu. Pro opoziční Svobodné (FPÖ) pana Stracheho je to jedno z důležitých témat již léta. A on skutečně právě na tomto tématu získává body již několik let. Především proto se tato strana stala podle preferencí a volebních výsledků stejně silná jako klasické strany sociální demokracie (SPÖ) a lidovců (ÖVP).
Nespokojenost se současným politickým systémem v Rakousku způsobila v roce 2012 vznik nové liberální politické strany NEOS – Nové Rakousko –, která se pohybovala kolem 10% podpory. Tentokrát podporovala v nedělních volbách třetí kandidátku, paní I. Griss, která dosáhla na 19 %. Existuje tu tzv. Team Stronach, což je miliardář, tvůrce obřího komplexu Magna působícího v automobilovém průmyslu. V posledních zemských volbách získával v některých zemích až kolem 10 %. Jde o populistickou stranu typu ANO u nás. Sice postupně ztrácí, ale jejich témata jsou v souvislosti s migrací také nacionální.
Byl jsem ve Vídni naposledy před třemi lety a v poslední době jsem několikrát četl, že se město zásadně proměňuje a stále více prostoru získávají „noví Evropané“ zejména z muslimského světa. Skutečně se podle vás Vídeň v souvislosti s imigrační vlnou tak zásadně proměňuje?
Nemohu to plnohodnotně komentovat. Nevím, kde jste to četl. Já ze zvyku sleduji pravidelně základní rakouské tiskoviny. Teze nových Evropanů je teze německé premiérky Merkelové a já to v Rakousku moc nevidím. Nevylučuji, že to některý novinář či tvůrce volebního programu některé strany někam napíše. Na straně druhé ale zcela obráceně jsou ve Vídni školy, kde počet německy nemluvících žáků je kritický. Proto především ve Vídni je vidět snaha přimět přistěhovalce netvořit jako obvykle uzavřené komunity, ale učit se německy. K tomu vzniká legislativa a jiné další nástroje. Vídeň nechce ztratit své genius loci, není to ale dnes jednoduché a nestane se to samo.
Jak imigrační krize ovlivňuje rakouskou politiku? Myslíte si, že bez ní by rozložení politických sil bylo jiné?
Fakticky jsem na to již odpověděl. Migrační krize má zásadní vliv na politiku v Rakousku. V neděli 24. 4. 2016 v prezidentských volbách došlo k zásadnímu vyjádření obyvatel Rakouska. Velká koalice socialistů a lidovců, která fakticky vládne od války, již není přijatelná forma. Uvědomme si, že rakouské volby byly de facto jenom o počtu křesel ve vládě pro jednu nebo druhou stranu. Tomu je konec. Přes veškeré zpochybňování svobodných o jejich extremismu a o dalších neduzích vyhráli. Neštěstí socialistů a lidovců do budoucna je například vidět z probíhajícího hodnocení nedělní porážky.
Hovoří o tom, že vyhráli extremisté a znevýhodnily je průzkumy veřejného mínění. Úplně přehlédli, že je třeba poslouchat veřejnost. Takzvaná politická korektnost se stala pro Rakušany nesrozumitelná. Popravdě to není překvapení. Podívejme se na volby na Slovensku nebo zisk AfD v Německu. Migrace mění politickou tvář Evropy, což já vidím prozatím jako jediné pozitivum tohoto stehování národů.
Za klíčového odpůrce migrace v hlavním rakouském politickém proudu je považován předseda FPO Heinz Christian Strache. Jaká je jeho pozice ve vztahu k uprchlíkům a jak moc se odlišuje od dalších stran, zejména sociálních demokratů a lidovců?
Ono to není tak přímočaré. I několik politiků jiných stran se v poslední době vyjadřuje kriticky k migrační politice EU. Uváděl jsem dříve bývalou ministryni Mikl-Leitner (OVP – lidovci). Rakouský ministr spravedlnosti W. Brandstetter (OVP) veřejně argumentoval v Bruselu, že Ženevská konvence o utečencích je naplněna již v Turecku, tudíž celý tok migrantů do Evropy je něco z humanistického pohledu ne povinného, ale něco navíc. Přesto Strache je nepochybně politik, který podobná témata umně využívá. Má dar srozumitelně formulovat, a tím kontrastuje ve srovnání s mnohými socialistickými a lidoveckými politiky.
O FPO neboli Svobodné straně Rakouska jsme už v době, kdy jí předsedal Jörg Haider, z určitých kruhů slýchali, že je to cosi protisystémového, nebo dokonce nahnědlého. Když v roce 2000 vstoupila do vlády, Brusel na Rakousko uvalil sankce. Můžete přiblížit, z jakých názorových pozic tato strana vychází?
Především FPÖ prošla jistým vývojem a Haider byl nakonec předsedou Strany pro budoucnost Rakouska (BZÖ). Dál bych neřekl, že to byla nesystémová strana, ale tu „nahnědlost“ bych, a myslím, že si ve významu slova rozumíme, v minulosti nerozporoval. Obecně bych mohl říct, že se tato strana pohybuje někde mezi liberalismem a nacionalismem. Nicméně především některé výroky J. Haidera (zemřel při autonehodě 2008), stanoviska k sudetoněmecké otázce, ale mnoho dalších pro nás neakceptovatelných stanovisek nás a jiné evropské země vedlo k téměř nezbytné ignoranci této strany. Donedávna měla nulový koaliční potenciál. To vše je ale i když ne moc vzdálená minulost. Teď je například v Burgenlandu koalice socialistů a svobodných na zemské úrovni. Před pár lety by to bylo nepředstavitelné. My musíme bedlivě sledovat, kam bude FPÖ směřovat. Každopádně je to strana, která může vyhrát příští parlamentní volby.
Česká republika, Slovensko, Maďarsko – to jsou tři středoevropské země, které patřily pod rakouskou korunu a Rakušané k nim vždy měli specifický vztah – například před rokem 1989 odtud ochotně přijímali migranty. Nyní se tyto tři země spolu s Polskem staly v EU lídrem opozice proti „vítací“ politice Angely Merkelové. Můžeme se dočítat o nevděčnících z Východu, nebo dokonce o hnědnoucím Visegrádu. Jak se na tento přístup zemí, ke kterým vždy mělo specifický vztah, dívá Rakousko?
S těmi korunami to Rakušané vidí jinak. Byla to země tři královských korun, a to Rakouské, Maďarské a České, ale to jen na okraj.
Především je třeba zdůraznit, a Rakušané to samozřejmě vědí, že migranti přicházející ze zemí sovětského bloku byli ze stejné civilizace. Jejich základní hodnotový žebříček byl stejný a poměrně brzo se vyřešily asimilační otázky. Teď sem přichází jiný svět. Porušuje vše, co vytvářelo právní základ našich států. Navíc Rakousko zvláště po těchto nedělních volbách ukázalo reálně nesympatii k politice Merkelové. Bude teď pod velkým tlakem z Berlína a Bruselu, aby se nepřidávalo do našeho, řekněme rozšířeného, visegrádského tábora. Je také na nás ukázat, jak to opravdu s otázkou migrace myslíme. Pak by situace pro všechny zmíněné byla jednodušší.
Jak se, z vaší velvyslanecké zkušenosti, obecně dívají Rakušané na Čechy?
Pane redaktore, o tom jsou knihy, jednaly a jednají komise. Například teď máme společnou historickou komisi. Cílem mimo jiné by mělo být, abychom některé historické události popisovali podobně, například námi často zmiňovanou dobu temna. Je to jediný soused, kam nevede dálnice. Teď mohu pokračovat protichůdnými nebo souznějícími příklady poměrně dlouho. Prosím, nechme si to na jindy.
O Rakušanech a Češích se říká, že si jsou podobnější, než si jsou ochotni přiznat. Jak podle vás platnost této teze poznamenala migrační krize? Co o nás a o Rakušanech její události vůbec ukázaly?
Určitě jsme si podobní a jsme sousedé. To je současně částečně odpověď i na minulou otázku. Problém migrace je ale v jiné rovině. To je selhání reprezentace EU a jsou to pochybné experimenty německých politiků. Navíc migrační krize je v začátku, tedy opět žádný minulý čas. Před námi jsou léta řešení a teprve tam se ukáže, kdo byl blíže k pravdě a zda naše postupy byly v důsledku rozdílné nebo stejné. Rakouské prezidentské volby v prvním kole daly silný signál samozřejmě ne jenom dovnitř Rakouska. Tady je možnost pro nás vnímat tento výsledek a vyvodit z něj pro sebe závěry. Jistě jsou možnosti, jak se, tak jako roku 1683 u Vídně naši předkové společně ubránili Osmanské říši, dobrat opět společného řešení.
Rakouské prezidentské volby:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
