Z jakých důvodů jste vzkřísil Československý beat-festival, jehož první ročník se odehrál už v roce 1967?
Byla to vlastně náhoda. Bavili jsme se s Jiřím Rybářem, bubeníkem skupiny Synkopy 61, o nějaké spolupráci, a protože Synkopy 61 na prvním ročníku Československého beatového festivalu byly, napadlo nás, že by nebylo špatné, kdyby si Synkopy po letech v Lucerně zahrály na podobné akci. A odtud to už byl krůček k pokračování Československého beat-festivalu. Pozvali jsme tehdejší veterány, takže tam byly Prúdy s Pavlem Hammelem, The Primitives Group, Sodoma s Kahovcem, George and Beatovens a další. O rok později už jsme dělali festival dvoudenní a přidali jsme soutěž.
Koho chcete nejvíc vidět v Radě ČT? Jen jedno jménoAnketa
Proč byla za minulého režimu rocková muzika pronásledována? Vždyť vycházely články jako v časopisu Tribuna Nová vlna se starým obsahem, které měly za úkol ji zdiskreditovat...
Jak kdo. Byly kapely, které režimu vadily více, jiné méně. Článek v Tribuně byl úlet. V hospodách se komentoval tak, že se bolševik definitivně zbláznil. V té době jsem pracoval v Mikrofóru a na článek jsme odpověděli sérií Rockových maratonů. Psal se rok 1983 a to byla doba mírné oblevy. Vím, že jsme na jednom koncertu měli i Vladimíra Mišíka, a dokonce Jiřího Suchého, kterému jsme říkali rocker první generace, protože jednak přeložil snad nejslavnější rock and roll Rock Around The Clock (Tak, jak plyne řeky proud) a pak je autorem nejspíš prvního českého rock and rollu Marnivá sestřenice. V roce 1984 jsem založil v Pantonu edici Rock, rozhlas vysílal rockový Větrník, který dodnes žije na Rádiu Beat. V roce 1986 jsem byl u zrodu Rockfestu. Tím, prosím, neobhajuji režim, ale ten měl nejspíš jiné starosti než boj s rockovou hudbou. Byly ovšem kapely, které zakázány byly. Některé ale jen lokálně.
Byl jste u vzniku Porty, staral jste se o Bratislavskou lýru, Děčínskou kotvu, Semafor a třeba i Rockfest. Opravdu byla tehdy taková hudební nesvoboda?
Nebyl jsem u vzniku Porty. Ujal jsem se jí po revoluci, kdy hrozilo, že zanikne, a prvních pár let jsem ji řídil. Vytvořili jsme tehdy občanské sdružení Porta. Nevím, co si kdo představuje pod pojmem hudební nesvoboda. Tak strašné to nebylo. Ale existovaly přehrávky hudebních skupin, byly textové komise, které rozhodovaly, co se smí a nesmí nahrávat, a dokonce stanice Hvězda dělala poslechy už vydaných gramofonových desek, které se pak směly či nesměly v rádiu hrát. Takže ano, panovala určitá nesvoboda, ale bylo také poměrně hodně ostrůvků svobody. Záleželo na osobní statečnosti lidí, kteří se hudbou zabývali.
Jaký jste měl postoj k Mírovému koncertu Olofa Palmeho, kde na Michala Davida házeli punkáči láhve od piva a, když začali hrát němečtí Die Toten Hosen, tak se na publikum vrhli policisté?
Neumím odpovědět, nebyl jsem tam, takže postoj nemám. Ale je nesprávné, aby někdo házel lahve na Michala Davida, a policisté se nemají vrhat na hudebníky ani publikum. Ani když se jmenují Die Toten Hosen (Mrtvé kalhoty). Ale jak jsme s oblibou říkali: Nejlepší punk je na Punkráci.
Jak vnímáte kapelu The Plastic People of the Universe?
Plastici jsou legenda. Měl jsem je na beat-festivalu v roce 2018 v Lucerně. Je škoda, že se rozpadli na dvě kapely. Znám příčiny rozpadu jen od Josefa Janíčka, se kterým jsem si před koncertem na toto téma povídal. Plastici ale neexistovali už od roku 1981, protože ten tlak ze strany policie byl v té době neúnosný. Členové skupiny hráli pak v jiných kapelách, například Půlnoc, a k jejich obnovení přispěl Václav Havel, který je pozval u příležitosti dvacátého výročí Charty 77 do Španělského sálu Pražského hradu. Ale pak se rozpadli znovu. Je to škoda, ale na troskách skupiny Rangers, tedy Plavci, vznikly dokonce kapely čtyři. Tak to v životě kapely někdy chodí.
Psali jsme:
Šestý ročník Československého beat-festivalu se bude konat na konci měsíce v pražské Lucerně. Mezi „staré páky“, jako je třeba Framus 5, mícháte mladé kapely typu Bullet Holes. Má to nějaký hlubší význam?
Jednak nemůžeme donekonečna omílat veterány, ostatně ubývají, proto jsme v roce 2018 vyhlásili soutěž, ze které do Lucerny postoupily dokonce dvě skupiny, a sice Karol Komenda Trio a The Gang – obě velice dobré a měly i dobrý ohlas. To nás povzbudilo a rozhodli jsme se festival postupně omlazovat, ale v principu by to měl být festival všech generací, nicméně jednoho hudebního žánru. A mimochodem zmíněné Díry po nábojích (Bullet Holes) jsou velice zajímavé.
Jak moc sdílíte názory Michala Prokopa, bývalého poslance ODA, jenž se stal v roce 1976 zpěvákem festivalu a letos opět vystoupí?
Já nesdílím žádné názory druhých lidí, sdílím jen svoje vlastní názory. Ostatně ODA jsem nikdy nevolil. S Michalem Prokopem jsem nikdy nevedl žádné politické disputace. Mám ho rád jako zpěváka a dvě z jeho mnoha alb patří k nejzásadnějším v českém rocku, a sice Město Er – spojené se jménem básníka Josefa Kainara – a Kolej Yesterday s geniálními texty Pavla Šruta. Je dobře, že se Michal od politiky vrátil k muzice. V té je výborný.
Precedens, Vítkovo kvarteto, Laura a její tygři jsou kapely, které slavily velký úspěch počátkem devadesátých let. Ale mají, byť některé v obměněných sestavách, co říct i dnešním posluchačům?
Precedens byl slavný už v osmdesátých letech a byl spjat s Bárou Basikovou. Ale pro mne je vůdčí osobností Martin Němec a věřím, že kapela zaujme, jakož i jejich současná zpěvačka Iva Marešová, která je spojená z dřívějška s řadou zajímavých jmen. Vítkovo kvarteto je také známé už od osmdesátých let a podle mne jsou stále senzační. A pokud jde o Lauru a její tygry, byl jsem u jejich začátků. Natočil jsem pro Mikrofórum v mosteckém Mikrofóru jejich první písničky. To bylo v roce 1985. Skupina má stále elán a Karel Šůcha je pro mne zárukou kontinuity. A po celou dobu své pětatřicetileté existence měla úspěch.
Některé festivaly či udílení cen v kultuře se stávají prostorem k politickým prohlášením. Můžeme něco podobného čekat i od tohoto festivalu?
Budu stručný: Ne!
Je české obecenstvo nostalgické?
Jak v čem. Každý máme nějaké vzpomínky a rádi se vracíme k minulosti. Na druhou stranu jsme zvědaví, co bude. Takže odpověď: nevím. Asi ano a asi i ne.
Tento rozhovor je komerčním materiálem
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
