Chystáte se více nakupovat?Anketa
Exministr financí Miroslav Kalousek dnes tvrdí, že fiskální politika Nečasovy vlády byla správná, protože musela nejprve dosáhnout makroekonomických rovnováh a dostat veřejné rozpočty pod kontrolu, aby budoucí růst mohl být postaven na zdravých základech. Souhlasíte s tím?
Není to v zásadě špatná teze. Určitě se dá souhlasit s tím základním, že je potřeba dostat veřejné rozpočty pod kontrolu. Spor může vzniknout v okamžiku, když se začneme bavit o metodách, jak je pod kontrolu dostat. Vláda začala zvyšovat daně a to byla v podstatě jediná cesta, jak se snažila dostat rozpočty pod kontrolu. Samozřejmě, byly tam i nějaké úspory, ale DPH vévodilo, o tom se hodně mluvilo. Hlavní profesní spor spočívá v tom, že podle mne bylo zvýšení daní dost kontraproduktivní, i vůči veřejným rozpočtům. A to proto, že to mělo ještě jeden rozměr, s kterým vláda nepočítala, a to byl rozměr psychologický. Protože když se začalo mluvit o zvyšování daní, lidi se hrozně vystresovali. V tu chvíli začali šetřit, přestali utrácet, změnili způsob spotřeby, přešli k levnějšímu zboží, tím pádem začala ekonomika ještě víc zpomalovat. Myslím, že tento psychologický faktor byl naprosto přehlížený, lidi dospěli do stavu, že už na dobré zprávy v podstatě nereagovali a na špatné zprávy reagovali někdy až přehnaně. Tudíž zvyšování daní podle mého názoru fungovalo mnohem hůř, než by mělo a než kdyby přišlo třeba v dobách hospodářského růstu. Proto by podle mne bylo bývalo vhodné víc škrtat na výdajové straně než měnit stranu příjmovou. Já bych prostě na daně vůbec nesahala a ještě víc bych tlačila na větší úspory. V tomto okamžiku se v našich názorech rozcházíme, protože si myslím, že v tomhle vláda udělala velké množství chyb. Protože když viděla, jak ekonomika negativně reaguje na první zvýšení DPH, tak místo toho, aby své kroky přehodnotila, přikročila k druhému zvýšení DPH. A to už bylo špatně.
Sněm TOP 09:
Fotogalerie: - 3. celostátní sněm TOP 09
Psali jsme:
Miroslav Kalousek tvrdí, že kdyby zvýšení DPH mělo podlomit spotřebu, tak ji podlomilo „jen“ o dvacet miliard korun, ale spotřeba klesla celkem o 190 miliard. I podle Kalouska je na vině psychologický aspekt, ale on ho nevidí na straně vlády. Snížení spotřeby podle něj zavinili „šiřitelé blbé nálady, kteří vysvětlovali lidem, co se měli relativně dobře, že se mají strašně špatně“. Kdo byl podle vás tedy pravým viníkem, který vystresoval lidi, aby přestali utrácet a šetřili?
Těmi šiřiteli blbé nálady byla svým způsobem média, ale ta za to nemohla, protože vlastně papouškovala to, co říkala vláda. V okamžiku, kdy se začalo strašit zvýšením DPH, média to přetransformovala směrem k lidem tak, že se lidé vystresovali. Takže já vidím hlavní chybu „šiřitelů blbé nálady“ právě v tom, že vláda neustále zásobovala veřejnost jednou špatnou zprávou za druhou. Bylo přece takové období, kdy se na Ministerstvu práce a sociálních věcí objevila testovací verze, co by to udělalo, kdyby se vůbec nevalorizovaly důchody nebo kdyby se dokonce snížily. Pak se samozřejmě nic takového nestalo, ale už jen to, že se o tom vůbec začalo mluvit, byl pro veřejnost další ohromný šok. To byl přesně ten psychologický efekt, který měl potom v podvázání spotřeby drtivý dopad.
Kterého českého prezidenta máte nejraději?Anketa
Už před volbami v roce 2010 pravicové strany varovaly před řeckou cestou, před dalším zadlužováním, které nevyhnutelně povede ke státnímu bankrotu. A možná i díky tomuto strašení veřejnosti se jí podařilo uspět ve volbách tak, že nakonec sestavovala vládu.
Já bych řekla, že pravice vlastně vyhrála volby, protože strašila řeckou cestou. Bylo správné tím strašit, protože my na ní opravdu jsme, a byli jsme v době tehdejších voleb, nicméně tehdy vláda měla velký politický kapitál a veřejnost byla ochotná něco s tím zkusit dělat. Jenže vláda toho ne úplně dobře využila. Místo toho, aby hned po volbách udělala nějaké strašně dramatické škrty a řekla: Teď už budeme mít přebytkový rozpočet, začala veřejnost zásobovat špatnými zprávami v drobných malých krocích, byly to miliony negativních kapek, které náladu veřejnosti strašně kazily. A to podvazovalo spotřebu, investice i důvěru mezi podniky. Podniky se bály, že se jim budou špatně propouštět zaměstnanci, přestávaly investovat a začala se šířit špatná nálada, která ekonomiku zpomalovala.
Boj o rozpočet:
Fotogalerie: - Bitva o rozpočet
Souhlasíte tedy s Kalouskovým tvrzením v médiích, že „podle seriózních analýz bankovních domů přispěla v roce 2011 finanční politika vlády k poklesu jen o jedno procento a zbývajících pět procent bylo spíše z psychologické oblasti“?
Já to neumím od sebe oddělit. Podle mého názoru právě ta psychologie byla úzce propojena s fiskální politikou vlády. Ono je vůbec legrační použít výraz „fiskální politika“, protože tento výraz by měl označovat takovou hospodářskou politiku vlády, při které se vláda za použití státního rozpočtu snaží nějakým způsobem korigovat hospodářský růst. Ale pozor! Tady právě vláda nedělala vůbec nic, co by byť jen připomínalo korigování hospodářského růstu. Vláda si spíš jen pohrávala s rozpočtem, kdy vůbec neměla na mysli hospodářský růst a dělala vlastně jen opatření, která byla účetně nejsnazší provést. Bez ohledu na to, jaký to bude mít vliv na hospodářský růst. Takže o fiskální politice by nemělo být vůbec ani řeči. Neumím od sebe oddělit psychologii a kroky vlády, protože podle mého názoru byl negativní psychologický ohlas přímým důsledkem vládní politiky.
Exministr financí poukazuje také na to, že je sice spousta lidí, kteří žijí od výplaty k výplatě, ale na druhé straně zatímco spotřeba klesá, úspory v bankách rostou. Prý by si přál, aby nešlo jen o odloženou spotřebu, ale o zodpovědné šetření na stáří. Proto se prý nebude řadit k politikům, kteří radí, aby lidé více utráceli. Ale pokud bude nízká spotřeba, odlepí se ekonomika ode dna?
Hospodářský růst založený na spotřebě je takovým pseudorůstem. I když se centrální banka snaží ospravedlňovat intervence a pořád mluví o soukromé spotřebě. Když se bavíme, jak zpomalila ekonomika v dobách zvyšování DPH, pořád mluvíme o soukromé spotřebě, ale hospodářský růst založený pouze na soukromé spotřebě je růst, který se hrozně rychle projí. Je to takový pseudorůst, je to vlastně růst na dluh. Hospodářský růst by měl být založený spíš na dlouhodobých investicích jak jednotlivců, ale hlavně firem. A ten tady také nemáme, my tady nemáme ani investice, které by spočívaly v nějaké modernizaci technologií, modernizaci výroby apod. To jsou teprve ty investice, které dokáží zvýšit potenciál ekonomiky, aby dokázala vyrábět stále víc se stejnými vstupy a náklady. Tohle je pravý hospodářský růst, ale ten tady také nemáme. Stále se motat kolem toho, že musíme podpořit spotřebu, to nikam nepovede, to je prostě jednorázová záležitost, která bude záležitostí na dluh. Tuhle diskusi bych úplně ponechala stranou, problém je v tom, že destabilizace ekonomického prostředí, kdy někdo v prosinci nevěděl, jaké DPH se bude platit v lednu, vedla k tomu, že opadla i mezi firmami důvěra ve stabilitu ekonomiky, tím pádem firmy přestaly investovat a právě tím se zpomalil i ten základní, skutečný hospodářský růst. A to je momentálně asi největší problém české ekonomiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
