Skutečné oslavy 17. listopadu, dne boje studentů za svobodu, se podle organizátorů nedělní pietní akce letos konaly se zpožděním. Ve výroční den totiž prostor na Albertově, odkud v roce 1989 vyšel studentský průvod rozehnaný na Národní třídě, ovládl prezident Miloš Zeman se svými stoupenci. Zástupci akademické obce si stěžovali, že nemohli svou úctu náležitě projevit a proto v neděli uspořádali vlastní, „skutečné“ oslavy. ParlamentníListy.cz je sledovaly celé, jak v univerzitním areálu na Albertově, tak posléze na Václavském náměstí.
Na akci avizovanou na patnáctou hodinu se lidé začali na Albertov scházet zhruba půl hodiny před začátkem. Jako jedni z prvních dorazili zástupci parlamentní TOP 09 Miroslav Kalousek a Marek Ženíšek, kteří položili věnce k pamětní desce a chvíli u ní setrvali. Podobně se památce listopadu 1989 poklonily stovky dalších účastníků.
Mimochodem – na Albertově jsou hned dvě desky, upomínající na rok 1989. Ta první obsahuje výše zmíněný revoluční pokřik a podle vzpomínek starostky Prahy 2 Jany Černochové (ODS) ji k desátému výročí nechalo zhotovit zastupitelstvo druhého pražského obvodu. Tu druhou, na opačné straně ulice, slavnostně odhalovali prezidenti Miloš Zeman, Andrej Kiska, Joachim Gauck a Branislaw Komorowski vloni při pětadvacátém výročí. Účastníci skládali květiny, věnce, svíčky a další předměty k první z desek, zatímco tu „prezidentskou“ zcela ignorovali. Až po skončení akce se u ní objevilo několik svíček.
Akce odstartovala v patnáct hodin, když se na albertovském prostranství sešlo několik tisíc účastníků. Zahájil jej moderátor, student filozofické fakulty UK Václav Vidím, který si postěžoval, že 17. listopadu, když by měl Albertov patřit studentům, bylo výročí zneužito k soukromým zájmům. Po studentské hymně Gaudeamus igitur pak pozval na podium jednotlivé řečníky, výlučně z řad akademické obce.
Jako první z řečníků promluvil student David Hurný z Přírodovědecké fakulty UK, která je na Albertově „domácí“. Ten řekl, že už nikdy nesmíme připustit, aby byl 17. listopad zneužit k osobním politickým cílům, tím spíše takovým, které propagují nenávist.
Po něm si vzal slovo Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity, známý svým kritickým postojem k prezidentu Zemanovi. Toho dav přivítal nadstandardně dlouhým aplausem a rovněž na jeho projev reagoval nejživěji. Rektor Bek vyložil publiku svůj názor, že Češi jsou plebejský národ, který ztratil své aristokratické i měšťanské elity, a dnes prakticky každý z nás pochází z nějaké venkovské chalupy.
Existují však podle něj dva způsoby, jak se se svým plebejstvím popasovat. „První je plebejství lokajské, klanící se velmocem, ať na Západě, nebo na Východě. Toto plebejství se pak odreagovává na slabších. Dříve na Židech, dnes na uprchlících,“ zadeklamoval, a vysloužil si za tato slova nejdelší potlesk odpoledne, přibližně půlminutový. Na jeho výklad o plebejství reagoval pružně na sociální síti prezidentský mluvčí Jiří Ovčáček vzkazem: „Jsem plebejec“.
Po něm varoval rektor ČVUT Miroslav Konvalinka, že i naše generace bude muset za svou svobodu bojovat, a pak dostal slovo Libor Grubhoffer, další ze známých „protizemanovských“ rektorů. Ten rozebral historii let 1939 a 1989 a pak zmínil, že studenti, protestující dnes proti tomu, co se odehrávalo 17. 11. na Albertově, prokázali, že existuje mezigenerační paměť, která může zachránit naši demokracii. „Kantoři jsou na vaší straně,“ rozloučil se pak.
Fotogalerie: - Studenti na Albertově
Nárok na svobodu mají všichni na této planetě
Proděkan Univerzity Karlovy Martin Kovář pak přečetl pozdrav od rektora Zimy, který nejvehementněji protestoval proti Zemanově akci 17. listopadu a nyní byl v cizině. Po něm dostala slovo Mirjam Fríedová, děkanka pražské Filozofické fakulty. Ta svůj projev uvedla slovy „já teď byla pár dní v zahraničí a po návratu jsem se nestačila divit, co se událo“. Pak zmínila, že české demokracii je letos již 26 let, což je věk, kdy studenti obvykle dostávají diplomy a míří „do života“. „Dvacet šest let, to už je dospělost,“ uvedla s tím, že demokracie by tedy měla být dospělá. K dospělosti podle ní patří i vědomí základních hodnot, které přetrvávají i v tak dynamických časech, jaké prožíváme. „Hodnoty jako lidskost, solidarita, vzájemný respekt a svoboda se nemění,“ zdůraznila.
Nesmíme se podle děkanky nechat zastrašit těmi, kteří tyto hodnoty nerespektují. „Proti strachu bojujme lidskostí, proti demagogii odborností,“ vyzvala. Pak ocenila, že dnes se na rozdíl od 17. 11. připomíná svoboda bez lidí hlásajících „naprosto nepřijatelnou demagogii“. A aby se jen neřečnilo, hodlá prý Filozofická fakulta bojovat proti strachu „týdnem diverzity“. Při něm hodlá prostřednictvím debat a workshopů představovat světové kultury.
Děkan Přírodovědecké fakulty pak přivítal účastníky „u nás“ na Albertově a shrnul historii vzdělanosti na tomto místě. Studenti jsou podle něj ti, kdo se „postaví zlu, když je národ otupělý“. Pak vyprávěl, jak 17. 11. chtěl k pamětní desce položit květinu, ale policisté jej nepustili. „Na ně se nezlobím, ti dělají jen svou práci,“ ujistil. Znepokojil jej prý spíše obsah akce, která na Albertově probíhala. „Ve všech projevech jsem ani jednou nezaznamenal slovo ‚student‘,“ upozornil. To je podle něj v den boje studentů za svobodu mimořádná ostuda. „Albertov patří studentům,“ skončil za potlesku.
Zástupkyně studentů Barbora Stuhlová pak ujistila, že myšlenky svobody mezi studenty stále kolují. Když se dostala k letošnímu 17. listopadu, ozvalo se z davu celkem mohutné „hanba“, na což přitakala: „Ano, je to hanba“. „Neschvaluji zneužití 17. listopadu k politickým projevům, navíc xenofobně zaměřeným,“ uvedla. Zdůraznila, že myšlenky, které ve sváteční den z Albertova zaznívaly, jsou jí odpudivé. Pokud jde o migrační krizi, na kterou reagovaly, nelze podle studentky o navrhovaných řešeních vůbec uvažovat. „Nárok na svobodu mají všichni, kdo s námi sdílejí tuto planetu,“ uvedla.
Další studentka Marta Haraszimiwicz uvedla, že bychom Miloši Zemanovi a dalším účastníkům akce ze 17. listopadu vlastně měli poděkovat. „V konfrontaci s jejich skandálním chováním je zřejmé, že za svobodu je třeba bojovat,“ uvedla. „Řekněme ne politickému obchodu s lidským strachem,“ zvolala a stejně jako její předřečnice odkázala k heslu: „Kdy, když ne teď, kdo, když ne my“.
Psali jsme:
Prostranství se nakonec zaplnilo několika tisícovkami demonstrantů. Bylo možné pozorovat i některé podomácku vyrobené transparenty, například „Mráz přichází z Hradu“, „Prezident je odvolatelný“, nebo „Zeman škodí ČR“. Neoficiálním vítězem soutěže kreativity však byl na kartonové desce fixou napsaný vzkaz „Miloši, tvůj mozek je taky uprchlík“.
Po skončení posledního projevu si dav spontánně a bez organizace z pódia zanotoval českou hymnu. Dopadlo to však pikantně, neboť každá ze součástí davu začala zpívat jindy, vznikl z toho tedy neobyčejně zajímavý souzvuk.
Miloše do koše, chybí nám Havel
Akce skončila zhruba po hodině, a v 16:15 z Albertova vyrazil průvod odhadem patnácti set demonstrantů směrem k Václavskému náměstí, kde se konala navazující demonstrace.
Organizátor již na Albertově šikoval pochodující slovy „budeme hájit svobodu proti nenávisti a zlobě“. Do čela se kromě několika vlajek (včetně jedné zástavy NATO a tří modro-žlutých ukrajinských praporů) dostal i obrovský transparent „Preciosa“ se jmény politických vězňů, kteří v mínkovické továrně této společnosti pracovali a rovněž jedny červené trenky, symbol nedávných protestů proti prezidentu Zemanovi.
Hned po několika metrech průvod poprvé spustil „Miloše do koše“, a posléze „Chybí nám Havel“. Tyto slogany měly jednoznačně největší úspěch, výkřiky organizátorů jako „ruský šváb“ nebo „čínský čert“ zaujaly o poznání méně. Stejně jako volání organizátora do megafonu „Ten kdo stojí na chodníku, ten nemá rád republiku. Pojďte s námi na Václavák, ukázat tomu pánovi na Hradě“.
Před Václavským náměstím šlo čelo průvodu v modro-žluté kombinaci, když nad jeho hlavami vlály vedle jedné české vlajky dvě vlajky EU a tři ukrajinské. Pod nimi čelo skandovalo pokřik „nechceme fašisty“. Před Václavským náměstím se nosiči modro-žlutých vlajek pokusili skandovat „Ukrajině svoboda“ a „Rusové ruce pryč“, příliš však nezaujali.
Jiřina Šiklová: Miloši, poradci vám to neřeknou, ale už blbnete
Na Václavském náměstí již čelo průvodu vítal z reproduktorů zpěv Marty Kubišové. To neochvějně signalizovalo název akce „Ať mír dál zůstává s touto krajinou – Modlitba pro Martu 26 let poté“. Slavná „revoluční hymna“ také zazněla na úvod akce z reproduktoru. Dva až tři tisíce diváků pak přihlížely úvodnímu vystoupení organizátora Jakuba Haina. Ten kritizoval vystoupení prezidenta Miloše Zemana 17. listopadu s aktivisty Bloku proti islámu, a nakonec vzkázal: „Útok na základní hodnoty je třeba řešit ústavněprávní cestou“.
Po něm dostal slovo slovenský sociolog Fedor Gál, avizovaný jako hlavní hvězda akce. Ten ve svém stručném vystoupení varoval, že „naši protivníci žijí i mezi námi“. Jsou to podle něj ti, kteří stavějí na nenávisti. „Tito lidé rozumějí jen síle, ale my jim musíme ukázat, že to jde i jinak,“ uzavřel své vystoupení.
Po něm již dostal slovo Marek Hiršer, pedagog, který začal skutečně od podlahy. Nedovede si prý představit, že by svým studentům neříkal pravdu, jako to bylo běžné v době, kdy se okupace musela nazývat „bratrskou pomocí“. Nyní však prý má obavy, že taková situace může znovu nastat. „Albertov 17. listopadu okupovali extremisti zleva i zprava,“ připomněl. Je prý absurdní, že se takové akce klidně zúčastní nejvýše postavený ústavní činitel v zemi. „Sedmnáctý listopad tu není proto, aby nám při něm někdo vykládal, že černá je bílá, že kruh je hranatý, nebo že Putin je demokrat,“ rozčílil se.
„Prezident Zeman se přátelí s agenty KGB, podporuje ruskou agresi na Ukrajině. Tento prezident, živen vlastní frustrací a nenávistí, vede tuto zemi do zkázy. Nenechme se vytlačit z rodiny evropských demokracií někam do východního Mordoru, kde vás zavřou za to, že máte jiný názor,“ zakončil své rozhořčené vystoupení.
Po něm dostal slovo „sunnitský muslim a bojovník proti terorismu“. „Nenechte se ovlivnit Rusákama, já jsem z Kavkazu, já jsem je zažil,“ uvedl své vystoupení. „Jestli Konvička chce, abychom odsud odjeli, tak říkám, že my odsud neodjedeme,“ ujistil. Muslimové, kteří zde žijí, zde podle něj už mají rodiny, a jsou tu zvyklí. „My nejsme figurky, aby nás někdo někam posílal,“ uvedl. Tito lidé podle něj utekli do Evropy, protože věřili její demokracii. „Tady, mezi námi, nejsou žádní teroristi,“ ujišťoval. A pak vysvětlil, že Češi by si měli arabský svět naopak předcházet. „Muslimové mají prachy, a vám jde ekonomika dolů,“ upozornil.
Nemáme se prý nechat zmást takovými událostmi, jako byly útoky na Paříž. Ohledně jejich původce má mimochodem jasno. „To, co bylo ve Francii, to je stará ruská taktika, něco provést a tomu člověku dát cizí doklady. Dělají to stovky let, dělali to i u nás,“ vzpomněl.
Po něm už vystoupila známá socioložka Jiřina Šiklová. „Miloš Zeman byl ohromně chytrý chlap,“ zavzpomínala. Do současného stavu se podle ní dostal proto, že mu chybí pocit uznání, a také proto, že se uzavřel před realitou. „Dostal se do izolace, o tom psal už Mňačko,“ vzpomněla. „Ti jeho poradci mu to neřeknou, takže vy mu musíte říct: Miloši, už blbnete,“ rozloučila se s náměstím.
Po ní vystoupil v poslední době známý aktivista Jan Vrobel, zabalený do české vlajky. Vzpomněl, že z této země lidé před totalitou často museli prchat. „A já nechci utíkat,“ dodal. Věří však, že k tomu nakonec nebude důvod. „Jsme země, která umí mírově dělit federace a měnit režimy. Tak snad takto zvládneme i ty extremisty,“ věří.
Pak se rozohnil nad tím, že prezident stál na jednom pódiu s „vůdcem českých fašistů“ a vysvětlil publiku, proč Martina Konvičku nelze nazývat jinak než právě takto. Splnění jen poloviny jeho vizí by prý vedlo k tomu, že už bychom se nemohli nazývat demokracií.
„Chci vzkázat pohrobkům českých fašistů, čínským i středoasijským diktátorům, největšímu nepříteli demokratické Evropy Vladimíru Putinovi i všem, kteří jim pomáhají: Naše ideály nikdy neporazíte,“ uzavřel.
Pak vystoupila ještě jistá studentka, která se nepředstavila, ale předložila náměstí názor, že prezident Zeman napadl naší demokracii a Ústavu, a je načase, aby ji ti, které jsme si zvolili, začali bránit. Proto vyzvala k dopisové akci, ve které každý, kdo bude chtít, pošle podle mustru připravený dopis svému senátorovi, ve kterém jej bude vyzývat, aby začal podporovat ústavní žalobu na prezidenta Zemana. „Myslím, že se to jmenuje velezrada,“ obrátila se nejistě na kolegy. Pak však opět odhodlaně zvolala: „My se tu můžeme sejít, ale ti, které jsme si zvolili, mají konat.“
A pak již akce na Václavském náměstí skončila tradičním zpěvem hymny.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
