Míra jejich ohlasu v dobovém veřejném mínění byla i mírou úspěšnosti pořádaného podniku v české společnosti. Co platilo v minulosti, je ostatně uznáváno s jistými korekcemi i dnes.
„S těžkým srdcem se loučíme s T. G. Masarykem. Děkujeme mu za všechno, co dal všem národům tohoto státu a tomuto státu. Děkujeme mu také za to, že nám dal v Edvardu Benešovi svého pokračovatele, který je naplněn jeho ideami, věrně je opatruje a v jeho duchu pokračuje. Děkujeme mu také za to, že miloval věc dělnictva, že nad ním držel ochrannou ruku a vždycky se k dělnictvu hlásil. V čestné knize socialismu bude jméno Masaryk zářit příštím pokolením jako nádherný symbol opravdového lidství, fanatické lásky k pravdě, hrdinné odvahy k činu a lásky k slabým a utiskovaným.“ Ludwig Czech, Dni žalu, Praha 1937
„Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“ Edvard Beneš v závěru smutečního projevu 21. září 1937
Pokud v dávnější minulosti pořádaly korporace nebo politické strany významnější celočeská nebo celostátní československá setkání, nemohla se obejít bez triumfálních pochodů centrem matky českých, moravských i slezských měst. Míra jejich ohlasu v dobovém veřejném mínění byla i mírou úspěšnosti pořádaného podniku v české společnosti. Co platilo v minulosti, je ostatně uznáváno s jistými korekcemi i dnes.
Nebylo divu, že i Hamplovo vedení, chápající monumentální oslavy výročí strany jednak jako symbol úspěšného pozitivního překonání velké vnitrostranické krize z počátku dvacátých let, jednak jako možnost účinné prezentace své socialistické občanské státotvornosti, soustředilo právě na uspořádání průvodu veškerou svou disponibilní pozornost a potenciál. Už pojednaná prezentace složení rozvětveného slavnostního výboru nabídla víc než výmluvný pohled do organizačních příprav historického prvního červnového týdne 1938. Straně se nesporně podařilo soustředit na zvládnutí tak výjimečného a současně nesnadného cíle to nejlepší, čím disponovala. Za zmínku stojí už Sutnarovo jméno. Jméno muže, který kdysi začínal v Lidovém jako výtvarník loutkového ochotnického divadla pro děti, aby se na konci třicátých let proměnil v klíčovou osobnost strany mezi inteligencí výtvarných umělců. V době, kdy připravoval libreto velkolepého průvod Prahou, bylo také zřejmé, že patří mezi nejpovolanější uchazeče o realizaci (a posléze demontáž) československého pavilonu na připravované světové výstavě v New Yorku. (Sutnarův význam kulminoval po r. 1945; v USA je dnes považován za průkopníka designu internetu.)
Pořadatelé sami charakterizovali tento nevšední podnik jako velký umělecký průvod Prahou. Dodali, že příslušná komise slavnostního výboru vědomě „nepoužila při uměleckém zpracování průvodu obvyklých alegorií, nýbrž pracovala s konkrétním vyjádřením a napodobením skutečnosti a použila všech nejmodernějších prostředků propagační techniky a výrazu. Celkový plán průvodu je propracován do všech důsledků, při čemž je pamatováno na všechny možnosti zvukové, zrakové i výtvarné.“ Standardy a písmena měla jednotnou velikost9 metrů a i podstatně nižší (3 m) následná políčka pomyslného filmového pásu, prezentovaná ve všech částech průvodu jako jeho svěrný prvek, byla také i z větší vzdálenosti nepřehlédnutelná.
Průvod byl rozdělen do čtyř částí. První byla pojata jako hold ČSSDSD republice a jejímu zakladateli TGM. Druhá rekapitulovala, pojímajíc období 1878-1918, čtyřicet let bojů strany od jejího založení na břevnovském svatomarkétském sjezdu až po získání národní a státní samostatnosti v říjnu 1918. Pro jeho znázornění byly použity paralely filmového zobrazení (fotografie o formátu 3x2 m a 9metrové filmové titulky po obou stranách průvodu). Byla tu zdůrazněna Masarykova osvoboditelská úloha, ale i jeho soustavná součinnost s dělnickým hnutím a snahy o všestranné kulturní povznesení dělnictva včetně boje o všeobecné volební právo až k 14. a posléze 28. říjnu 1918. Třetí část průvodu byla komponována jako pochod práce. Desetitisíce dělníků a ostatních zaměstnanců, které ji tvořily, měly vyjádřit myšlenku, že dělníkova práce je nenahraditelným základem hospodářského i společenského života a také základem a oporou státu a jeho bezpečnosti. V tomto rámci měly být dále připomenuty zásluhy naší strany, její úsilí o vybudování mnohostranné sociální péče; měly se tu prezentovat mj. tělovýchovné a kulturní zájmové složky s vrcholem v hrdosti a pýše strany jak byly pořadateli charakterizovány Dělnické tělocvičné jednoty. Čtvrtá část byla pojata jako symbolické vyjádření programu a cílů strany, jímž bylo spravedlivější uspořádání lidské společnosti.
Trasa průvodu vedla z Vinohradské (Fochovy) třídy přes Václavské náměstí kolem velké tribuny u šekového paláce (zřejmě dnešní palác Blaník) na holešovické výstaviště. Průvod, jak jsem již uvedl, měl trvat pět hodin. První část měla seřadiště na nároží Škrétovy a Vinohradské třídy, druhá na nároží Pštrosovy (ulice či pohostinského zařízení; nebyla lokalizována) a Vinohradské třídy, třetí na nároží Italské a Vinohradské. Další skupiny čtvrté části (např. skupinou 19 byla Dělnická akademie, skupinou 29 Penzijní připojištění; celkem sem patřilo na 61 skupin) se řadily opět podél osy Vinohradské třídy až po Boleslavskou a Slezskou ulici, zčásti i náměstí Jiřího z Poděbrad. Předpokládaná délka jeho pochodu Prahou byla odhadnuta, jak již rovněž bylo uvedeno, na 5 hodin; podle doplňků Soukupovy REVOLUCE PRÁCE byla o zhruba 1 hodinu urychlena.
Úvod a čelo nejen první části, ale celého průvodu pod mottem HOLD REPUBLICE tvořila skupina pomalu jedoucích motocyklistů s červenými praporky a rudými šátky následovaná cyklisty. Za nimi pochodující mládež v modrých košilích nesla 4délkovou standartu 60 let čs. soc. dem. strany dělnické. Po nich na Václavské náměstí nastoupila skupina kováků s kladivy jako čestná stráž obrovské státní vlajky o rozměrech 8x12 m, nesené 61 dělníkem, za nimiž následovala opět čestná stráž kováků s kladivy a 36 svislých praporů nekonvenčních tvarů. Přechod mezi touto částí průvodu a dělníky nesoucími standarty připomínající 14. říjen 1918 a skutečnost, že to byli dělníci, kteří tehdy vyhlásili republiku, tvořily 2 řady děvčat s frygickými čapkami svobody a rudými karafiáty. Podobně byl oddělen zástup ruských, francouzských a italských legionářů se standartou 28. říjen 1918; tentokrát se jednalo o 2 dívčí dvanáctistupy v bílých šatech opět s frygickými čapkami a kyticemi rudých karafiátů. Čelo uzavřeli legionáři nesoucí velké obrazy TGM, Vlastimila Tusara, Gustava Habrmana a Edvarda Beneše. První část průvodu ukončily 3 šiky jednotářů v uniformách, za nimiž nesla mládež v modrých košilích standarty symbolizující pojetí průvodu v nápisech Dělníci republice a Republika dělníkům. I ona byla oddělena od ostatního průvodu opět 3 řadami jednotářů v uniformách.
Čelo druhé části nazvané BYLI JSME tvořilo 36 členů trubačského sboru hrajících fanfáry Slavnostního pochodu strany TŘI BARVY a dělnické písně. Za nimi kovodělníci v modrých blůzách nesli standarty s nápisy 60 let bojů za socialismus, Za demokracii, Za socialismus a Za lidské štěstí. Dále muži v historických krojích vytvořili předěl symbolizovaný nápisem 1878-1918. Následující skupina, opět oblečená do historických krojů, nesla název této části průvodu a další heslo Za svobodu práce a národa. Podobně jako v první části byl nato použit historický film ve 20 obrazech opět o rozměru 3x2 m, nesený muži v historických krojích s oboustrannými obrazy doprovázenými velkými filmovými titulky o velikosti 9 m v tomto pořadí: Rok 1878 – I. sjezd v Břevnově; Rok 1880 – Rakousko odpovědělo žaláři; Rok 1885 – Fr. Pačes a jeho tajná tiskárna; Rok 1889 – Boje za 8hodinovou pracovní dobu; Rok 1890 – Po prvé slaven 1. máj; Rok 1893-1895 – Počátky sociálně demokratického tisku; Rok 1894 – Krvavé potlačování stávek; Rok 1896 – Základy Dělnické akademie; Rok 1897 – První sociálně demokratičtí poslanci V. kurie; Rok 1897 – Vznik Dělnických tělocvičných jednot; Rok 1897 – Založili jsme odborové hnutí; Rok 1908 – Založili jsme družstevní hnutí; Rok 1905 – Boj za všeobecné volební právo; Rok 1905 – T. G. Masaryk na soc. dem. táboru; Rok 1907 – Volební vítězství sociální demokracie; Rok 1910 – Prohlásili jsme jednotu Čechů a Slováků a standarta Ve všech zemích proti Rakousku; Rok 1914 – Demonstrace v Paříži; Rok 1917 – Proti Rakousku odboj v Americe; Rok 1920 – 1. máj ve Vladivostoku, standarta Tak jsme připravili osvobození; Rok 1918 – 1. máj v Praze uprostřed války; Rok 1918 –14. 10. 1918 pražské dělnictvo v ulicích; Rok 1918 – příjezd T. G. Masaryka do Prahy. V závěru tohoto historického filmu byla nesena muži odětými opět do historických krojů trojdílná standarta se zobecňujícím shrnutím 40 let bojů dalo svobodu a demokracii. (Nepřehlédnutelnou součástí této části průvodu, bouřlivě vítanou jásající Prahou, bylo i 700 sociálně demokratických skautů DTJ, chlapců i děvčat, charakterizovaných zelenými košilemi.)
Skončila tak první část průvodu zasvěcená minulosti a postupně se otevírala jeho druhá, rozsahem většinová část, věnovaná dobové současnosti konce třicátých let a dohlédnutelné budoucnosti, ještě nedotčené důsledky mnichovského diktátu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
