Soubor těchto daností ji dostal do hledáčku nacistického režimu a později do koncentračního tábora. Přežila. Soubor těchto daností ji předurčil ke střetu s komunismem. Obě tato zřízení měla totiž společný jmenovatel: totalitní.
Karel Čapek ve svém fejetonu Proč nejsem komunistou řekl velmi jasně: „protože mám rád lidi“. Milada Horáková, v jejíž osobnosti se zkoncentrovalo množství dobrých vlastností, také měla ráda lidi. Její prací v sociální oblasti to započalo, svým postojem v době procesu a svým koncem na popravišti to prokázala mírou nejvyšší.
Milada Horáková byla bytostný Čechoslovák a bytostný demokrat. Postavila se dvěma totalitám, které z jednotlivců dělají loutky, později nemyslící masu a nakonec, řečeno s Aldousem Huxleym, samé Gamy.
Kladla velký důraz na vzdělání a odmítala jakoukoli indoktrinaci. Odmítala ideologii, přicházející původně z Mnichova, později z Berlína, nacismus. Její život ukončil absolutní a důsledný odpor k ideologii přicházející z daleké Moskvy, komunismus. Chtěla, aby lidé měli práva a důstojnost. Aby o tom, v jaké zemi žijí, rozhodovali sami, svébytně, ve svých obcích, městech, ve své Československé republice.
Tak tvrdý odpor malé útlé ženy v tmavých šatech s bílým límečkem komunistická mašinérie nečekala. Známe filmové záběry řvoucího prokurátora Urválka, který ji, namísto argumentů, utloukl demagogií. Bránila svobodu a demokracii. Proto musela zemřít.
Situace v Evropě 21. století je jiná. Zcela jistě to není doba tak fyzicky krutá. Asijské metody vyšetřování se nepoužívají. Ohrožení svobody a jejího nástroje, demokracie, ale znovu existuje.
Oprávněné znechucení občanů je zneužíváno. Nikým nevolené organizace s podporou některých medií nabírají na síle, a namísto toho, aby upozorňovaly na konkrétní neduhy demokratické společnosti, snaží se demokracii jako takovou rozvolnit či spíše rozvrátit. Charismatické osobnosti fascinují davy, naplňují svými „vizemi“ sály a dostávají se ke svému cíli, k moci.
Euroatlantický systém svobody, republikánství a demokracie a jeho základní kameny, politické strany s definovaným programem, jsou podkopávány. Nepřipomíná vám to něco? Mně ano: dobu, kdy nejsilnější strana svobodné, demokratické První republiky, Agrární strana, byla pod záminkou kolaborace s nacisty zakázána. Silná Sociálně demokratická strana byla pohlcena stranou komunistickou a zničena. Ostatní, ČSL a ČSNS vytvořily spolu s komunisty Národní frontu. Přežily, ale za jakou cenu. Výsledek známe všichni.
A nyní? Nejsilnější strana, která tvořila páteř našeho přechodu od totality ke svobodě, ODS, je kriminalizována. Prohřešky jednotlivců jsou vydávány za tvář celé strany. Na primární původce nepravostí si prokuratura netroufne, postihuje většinou členy samospráv na různých úrovních. Právem? Neprávem? Snad se to někdy dozvíme.
ČSSD je slabá a rozdělená vnitřními animozitami a aspiracemi. TOP 09 s trochou škodolibosti přihlíží. Komunisté se usmívají. A ta poslední, dnes nejsilnější, ANO? Bez programu a bez definovaného, zřetelného a čitelného směřování nás na vlně protikorupčního tažení posunuje. Kam? To vlastně nikdo neví. Ale hlavně svými většinou slovními výstupy nás sune k nedůvěře lidí ve standardní politiku, ke zničení základů zastupitelské demokracie, založené na systému politických stran v linii od nejmenší vesnice až po Parlament ČR.
Proč neuvádím Evropský parlament? Volby do něj sice proběhly, ale kdo si dá tu práci a zjistí si jeho kompetence, nemůže mít přehnané představy. Kompetence a síla EP jsou mizivé. Téměř vše záleží na nikým nevolených vysokých úřednících Evropské komise, komisařích, a také na všudypřítomných lobbistech. A s těmi se charismatické osobnosti se svými monopoly, čti ekonomickými zájmy, v zádech vždy domluví. Že to není nová totalita? To si snad může myslet pouze slabý duch. O samosprávné, zastupitelské demokracii, reprezentované důvěryhodnými lidmi, schopnými reflektovat potřeby a zájmy lidí v obci, ve městě, ve státě, si můžeme nechat jenom zdát.
Společnost svobodných, odpovědných, sebevědomých občanů, uplatňujících s rozvahou a přehledem svoje demokratické právo volby, by to neměla připustit. Máme takové občany?
Takto vidím odkaz doktorky Milady Horákové pro dnešek. Tak vidím odkaz političky, která nebyla pravicová. Byla bytostný demokrat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
