Kdeže ale ty loňské, pardon říjnové, sněhy jsou. Pan prezident je vrtošivý muž a rozhodl se, že uctí státní svátek 28. října opět na Albertově. Tam, kde vloni jednotně organizovaný dav si z něho udělal živý terč v disciplíně zvané hod vejcem. Letošní Albertov byl úplně jiný. Vejce se nekonala, dav provolával prezidentovo jméno a média se mínila ..., však víte co. Do toho všeho jako na potvoru znovu nárůst preferencí prezidenta přes 50 %. Za chvíli se přehoupne rok, volby na krku, a tak do toho pan premiér řízl. Nezvykle brutálně, a navíc v Bakalových Hospodářských novinách (možná je financuje z výnosu prodeje bytů OKD, které dostal z privatizace, kterou Sobotka jako ministr financí schválil zadarmo) zaútočil. Dokonce pravil, že se pan prezident „zařadil mezi populisty, kteří parazitují na obavách lidí“.
Svatá prostoto, Miloš Zeman a parazit na náladách lidí! Když si představím sebe, jak bych se zachoval při prozření, že prezident zvolený v přímé volbě je vlastně parazit, tak bych postupoval úplně jinak, a to jako chlap. Chlap, který nekomunikuje s hlavou státu přes média, ale sedne si proti němu a řekne, co se mu nelíbí. Problém je ten, že tuto metodu ovládají jenom chlapi a podle galerie ochotných politiků, kteří rychle naskočili do vlaku mediální hysterie řítícího se na prezidenta, máme těch chlapů v naší politické garnituře sakramentsky málo. I takový davový řečník Jaroslav Foldyna pravil: „Chodím tradičně na akce na podporu prezidenta, ale tentokrát jsem potkal zfanatizované lidi, které jsem tam doposud nikdy neviděl.“ Já ho musím opravit. Když jsem ho požádal, aby přišel promluvit na naše shromáždění na podporu prezidenta, které jsme pořádali letos 7. března, tak nepřišel. Ale chápal jsem, bylo těsně před sjezdem ČSSD a Slávkovi by se to nemuselo líbit. Foldynovi je teď na sociálních sítích spíláno, mnozí nechápou a myslí si, že se zbláznil. Já si zase myslím, že se blíží volby a že má slíbíno – a podle toho se musí chovat.
Ale zpět k „parazitovi“ Zemanovi. Jsem si jist, že kdyby pan president neměl tu odvahu se zúčastnit vzpomínkových oslav výročí 2. světové války v květnu v Moskvě a v září v Pekingu, kterou všechna česká media odsoudila, možná by minulý týden premiér neodjížděl z Číny jako národní hrdina. Je tedy otázka, kdo na kom parazituje.
Spor prezidenta Zemana s premiérem Sobotkou hýbe českým mediálním světem a politickou scénou. Souhlasím s názorem sociologa Kellera, který si v pátečním článku pro Právo klade řečnickou otázku: ...Jsou politici ve svých funkcích kvůli tomu, aby si po dlouhá léta připomínali skutečné nebo i jen domnělé křivdy, které si kdy navzájem způsobili? Anebo byli zvoleni proto, aby hájili bezpečí a životní zájmy občanů?
Závěrem k parazitům Albertova. Mediální prach už sedl, a tak můžeme s krátkým odstupem času hodnotit. Prezident Miloš Zeman tam byl letos podruhé. Předtím se jen v roce 2004 a 2009 na Albertově uskutečnily větší akce, které připomněly 15. a 20. výročí revoluce. A v roce 2006 byla umístěna na děkanátu přírodovědecké fakulty na Albertově pamětní deska s heslem „Kdo, když ne my, kdy, když ne teď“. Vzpomínková pieta se s výjimkou oněch dvou let konala vždy na Národní třídě a na Václavském náměstí. Když to tedy shrneme, tak zde na příkladu Albertova máme doslova školní ukázku mediální manipulace. Albertov zkrátka nepatřil studentům, ale v okamžiku, kdy na jeho půdu vstoupil prezident Miloš Zeman, tak se rozjela informační manipulace, lépe řečeno hysterie.
Způsob eskalace sporu s prezidentem je ale pro Bohuslava Sobotku charakteristický. Vždy se vezl na vlně, která co nejméně popudí občany, v tomto případě však spíše média, která bude taková „neslaná, nemastná“, tak, aby neztratil politické body. Teď ale zaskočen neobvyklým přívalem popularity českého prezidenta, jehož chování je přímo v kontrastu k premiérovu, a který se nikdy nebál pojmenovat věci pravými jmény, například že uprchlická krize představuje v podstatě organizovanou invazi, mu nezbylo nic jiného, než přejít do útoku. Nebo další příklad. Zatímco Sobotka říká, že neexistuje jasná souvislost mezi uprchlickou vlnou a teroristy, tak prezident tvrdí, že existuje, a skutky teroristů mu dávají za pravdu.
Pokud Zeman je proti uprchlíkům, musí Sobotka přijmout ve státní svátek v Kramářově vile dobrovolníky, které se o ně starají. A pokud prezident řekne uprchlíkům ne, šíří xenofobii a je označen za populistu. Co je ale větší populismus než začít otázku migrace řešit pořádně až ve chvíli, kdy je celý národ na straně prezidenta? Ve včerejším vystoupení na Primě pan prezident na toto téma poznamenal: „Víte, Češi mají holubičí povahu, což také znamená, že reagujeme na nebezpečí až tehdy, když je těsně před našimi branami. A bohužel nebo bohu dík, záleží, jak to vezmete, to nebezpečí už je před našimi branami. Většina naší společnosti už si to uvědomuje, ale čeští politici se asi probudí až tehdy, když nebezpečí projde našimi branami.“ A jen tak mimochodem. Všimli jste si toho propastného rozdílu v přístupu Primy k hlavě státu ve srovnání s ČT? A všimli jste si servilnosti ČT k premiérovi a způsob, jakým opěvovali jeho „velké čínské turné“, lidských práv se ani netkli… Přitom bez Miloše Zemana a jeho otevření dveří v těch nejvyšších pekingských patrech by se žádné turné nekonalo. A jak média, speciálně ČT jeho dvě cesty zpravodajsky pojala, za mohutného přitakávání mnohých politiků, to je zbytečné rozebírat. Jen bych snad připomněl nadpis článku v Lidových novinách „Užitečný idiot se vrací“. Čili prezident idiot, premiér, který se odvážil po dvou cestách prezidenta, hrdina.
Sečteno a podtrženo, když srovnám premiéra Sobotku s prezidentem Milošem Zemanem a pomohu si k tomu faktografickou obsahovou analýzou jejich stanovisek k jednotlivým hlavním tématům této doby a vezmu v potaz rychlost jejich reakcí na ně, pak mně vychází dva jasné závěry. Prezident republiky Miloš Zeman mluví zřetelně, jasně, okamžitě a jeho názor je vždy jeho, je originální a řekne ho bez ohledu na to, co tomu kdo řekne. Premiér Sobotka je přeopatrný, vyčkává, jeho názor se postupně vyvíjí (jednou zostřuje, podruhé zeslabuje, podle okolností) a je to tedy on, který není originální a parazituje na názorech jiných či na mediálních vlnách. Je tedy jasné, kdo je hlasem lidu a kdo je hlasem médií. Prezident má totiž obrovskou výhodu, on je mezi lidmi od svého zvolení prakticky nonstop, kdežto premiér to dělá v cyklech. Další přijde v příštím roce, je to totiž cyklus volební. Chcete-li doba slibů. Třeba takových, že otevře církevní restituce, viz minulá volební kampaň, a vábení voličských dušiček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
