Sládek (SPR-RSČ): Jako bych to neříkal...

Ač byla vydána ve značném nákladu i s dotiskem je naprosto rozebraná. Nezaznamenal jsem však žádné reakce politiků, politologů, odborníků všech profesí či novinářů ani v době vydání, ani později. Nejspíše nevnímají ze svého okolí nic jiného, než co jim donese televize nebo ročenka Kdo je kdo, kde samozřejmě nejsem, protože jsem nikdo.

V roce 2017 se však s texty zplozenými právě těmi politiky, politology, odborníky a novináři přímo roztrhl pytel. Jejich hodnocení dosavadního vývoje, současného stavu i nejbližšího výhledu jsou naprosto jasnozřivá. Sklonil bych se před jejich schopností vidět události v širších souvislostech, a především vidět do budoucnosti. Pokud by jejich výplody neměly minimálně dvacetileté zpoždění. Již jednou jsem přirovnával jejich zpozdilé schopnosti ke schopnostem britského generálního štábu na počátku druhé světové války. Tento štáb byl tehdy již perfektně na válku připraven, ale bohužel na tu první.

V každé dosavadní volební kampani a připomeňme si hlavně tu poslední v roce 2013 se politické strany a politická hnutí (dodnes jsem nepochopil, jaký je v tom rozdíl) předháněly v příslibech růstu ekonomiky a životní úrovně zvláště prostřednictvím vědy, výzkumu a technologií s vyšší přidanou hodnotou. Nikdy v minulosti a stejně tak ani v tomto volebním období, kdy se jedna strana, jedna stranička a jedno hnutí k moci dostaly a měly tedy možnost svoje sliby splnit a uskutečnit vizi vědeckotechnického povznesení české ekonomiky, neudělaly vůbec nic. Nesplnily ani jeden jediný bod. Jejich skutečná politika se zabývala jenom těmi problémy, které lze využít v nikdy nekončící volební kampani. Jenom tím, čím lze v období mezi volbami uchlácholit a uspat voliče a těsně před volbami je probudit z letargie a správně nasměrovat při výběru volebního lístku.

Vzpomene si někdo na nějaké jiné téma doprovázené mediálním povykem na pokyn majitele, než je loňské zvýšení důchodů o čtyřicet korun, letošní o tři sta, samozřejmě v průměru? Nižší DPH na pivo? Výběr mýtného a jeho rozšíření na okresní silnice? Rodičovskou dovolenou? A hlavně na kontrolní hlášení k DPH a zavedení elektronické evidence tržeb? Pochybuji!

Všechny volební programy a předvolební sliby se tak snesly ze svých výšin pěkně k zemi na úroveň naprosto zbytečných a vládě a parlamentu nedůstojných tahanic ze všeho nejvíce připomínající dětské pískoviště a boj o kyblíček s bábovičkou. Pro děti je to důležitá věc ale bohužel pro české politiky také. Ve hře jsou totiž velmi výživné bábovičky nejen v podobě poslaneckých a ministerských příjmů a výhod, ale především ve formě odměn za zívání v dozorčích a správních radách, přidělování státních a nepokryté rozkrádání evropských dotací a fondů.

Stamilionová koryta připravená pro všechny ty žvanily, kteří nemají příliš velkou inteligenci, ale soudí ostatní podle sebe, a tak si jsou jisti, že naprostá většina lidí je stejně hloupá jako oni, a ještě k tomu neschopná udržet v paměti předvolební sliby déle než měsíc po volbách. Vstupují tak vždy po skončení tahanic při sestavování vlády na žádným přemýšlením a srovnáváním nezatíženou mysl, kterou mohou vhodným způsobem zmanipulovat tak, aby je se stejným nadšením, jako minule volila znovu a znovu.

Do voleb 2017 zbývá zhruba tři čtvrtě roku. Volební kampaň nabírá na obrátkách, a proto jsou národu předkládána udivující čísla o růstu ekonomiky a rozpočtovém přebytku. Růst ekonomiky zajišťuje hlavně automobilový průmysl, takže bylo v České republice v roce 2016 vyrobeno přes 1,3 milionů aut. To je zajišťováno ochotou místních pracovat za velmi nízkou mzdu v nelidských podmínkách. Jejich mzda je sice vyšší, než je obvyklé v jejich okolí. To je však draze vykoupeno. Jak lze hodnotit třeba fakt, že muži pracující na pásu v automobilce nosí do práce pleny Pampers a vylučují do nich tekutiny, protože vylučování tuhých exkrementů jsou schopni regulovat Endiaronem? Automobilky jsou největšími zaměstnavateli s desítkami tisíc na první pohled spokojených zaměstnanců. I když kdo může být skutečně spokojen s takovou prací, která spolehlivě zničí fyzickou i psychickou podstatu člověka během několika let. Jak dlouho člověk i bez velkých ambicí takové tempo vydrží, než mu dojdou síly a skončí na ulici? Majitele automobilek tyto problémy netíží, v jejich plánu je stejně maximálně využít levnou pracovní sílu a po zaplacení investice a dostatečném zisku odejít při první příležitosti do zemí s tou levnější a méně opotřebovanou.

Když však zvedneme hlavu od pásu, což není vůbec snadné zjistíme, že:

v zemi chybí investice do výzkumu, vývoje, tvorba produktů s vyšší přidanou hodnotou,
veškeré úspory jejichž cílem je fiktivní přebytek státního rozpočtu jsou zajišťovány omezením investic a tím pádem podvazováním budoucího vývoje,
úspěšnost české ekonomiky je měřena množstvím vyrobených aut, vypitého piva a počtem anonymních udání na restauratéry,
průměrná hrubá mzda v České republice je kolem 27 tisíc korun měsíčně,
příjem více než dvou třetin osob se průměrné mzdě ani nepřibližuje, protože se pohybuje pouze kolem 15 tisíc korun,
uhájit střechu nad hlavou a zajistit dostatek potravy na uhájení holého života je nezbytným mementem každý měsíc, proto také lidé berou jakoukoliv práci i za pár korun,
minimálně dvě pětiny českých domácností nejsou schopny přežít časový úsek mezi výplatami bez strádání,
pod hranicí chudoby žije přes milion obyvatel.

Čtvrt století po sametové revoluci, která přinesla hodně slibů, a ještě více nadějí je ve Spolkové republice Německo průměrná mzda čtyřikrát vyšší. Nemůže být lepší důkaz toho, že jsme se k životní úrovni Západu nepřiblížili ani o píď. Kdo nás celou dobu vedl takovým způsobem, že obrovská propast, která mezi námi a západem byla v roce 1989 se vůbec nezmenšila?

Když ještě vydržíme s hlavou zvednutou tak zjistíme, že:

většina zisku, kterou šikovní a za pár korun dřít ochotní zaměstnanci vyprodukují odteče nezdaněna do zahraničí,
zahraniční vlastníci neinvestují do zdejších firem,
zahraniční vlastníci si ponechávají ve svých domovských firmách všechny náročnější procesy, výzkum i vývoj
zahraniční vlastníci vyplácejí zaměstnancům ve svých domovských státech i čtyřnásobně vyšší mzdy při lepších pracovních podmínkách.

Pokud se do vedení země nedostanou osoby nové, nespojené s minulým režimem ať již předlistopadovým, nebo polistopadovým, což je ve většině případů to samé, a především ekonomika neprojde radikální změnou nejen, že se nikdy ekonomické a životní úrovni Západu nepřiblížíme, ale zničíme i budoucnost našich dětí. Po Němcích, Japoncích a Korejcích přijdou Číňané, jejichž pohrdání Evropou a Evropany, a tedy i námi, samozřejmě, s sebou přinese dosud nevídané zbídačení většiny obyvatel.

Jaká by měla být měřítka, pokud chceme zajistit změnu?

Vývoj ekonomiky v souvislosti s technologickým a digitálním vývojem musí být měřen:

hrubým domácím produktem na hlavu,
průměrným platem a jaká část obyvatel na něj dosáhne,
objemem investic,
objemem investic do vzdělání a s tím spojeným významem a pověstí vysokých škol,
počtem patentových přihlášek,
množstvím firem s celosvětovou pozicí.

K zajištění těchto priorit musí budoucí vláda zabezpečit:

daňové úlevy a odpočty,
zjednodušení daňové soustavy,
zajistit legislativu předvídatelnou a stabilní,
minimalizaci byrokracie,
snížit nebo zrušit odvody z mezd,
podporovat zkrácené pracovní úvazky a pružný přesun pracovní síly.

Nelze se donekonečna vymlouvat na vnější, objektivní podmínky a vývoj ve světě, který nám neumožňuje se prosadit. Česká republika, celá společnost, a především ekonomika vyžaduje radikální, spíše revoluční změnu. Nevymlouvejme se ani na to, že nás politika nezajímá. Připomínám neustále znovu a znovu, politika je péče o věci veřejné, a to je vše, co nás obklopuje. Od ceny bydlení, přes cenu pohonných hmot, sumu na naší výplatnici, stav školství, důchody, prostě úplně všechno. V politice a politikou se vytvářejí podmínky pro náš život, naši životní úroveň a budoucnost našich dětí. Možností jak politiku ovlivňovat a měnit jsou volby.

Nespoléhat se na to, co nám prezentují média, pracující jen a jen pro svoje majitele a na základě jejich příkazů. Alespoň nárazově sledovat politické dění, především si zapamatovat předvolební sliby a porovnat je se skutečnými výsledky a činy politiků. Jít k volbám a řídit se vlastním rozumem.

Jedině tak můžeme dosáhnout změny, která se stala volbou mezi přežitím a zkázou, mezi životem a smrtí.