Zajímavé bylo především sledovat zastupitele z politické strany, jejíž preference se na celostátní úrovni propadly na hranici volitelnosti. Ti s vědomím blížících se komunálních voleb pojali zvýšenou pozornost médií jako hozenou rukavici a předvedli názorový veletoč, když se neváhali srdnatě bít za Činoherní studio proti radním, kteří jej údajně chtěli zlikvidovat. Na tom by nebylo nic zvláštního, pokud by se nejednalo o zastupitele, kteří v minulém funkčním období usilovali a sloučení Činoherního studia s divadlem, což by znamenalo de facto jeho likvidaci. Pohlavkování radního hercem Činoherního studia pak bylo spíše projevem absence věcné argumentace a respektu.
Divadlo bylo již při svém vzniku v roce 2009, kdy se vymanilo z vlivu města transformací z příspěvkové organizace města na obecně prospěšnou organizaci, vyzváno k zajištění vícezdrojového financování své činnosti. Pokud člověk nahlédne do výroční zprávy za rok 2012 (za rok 2013 není k dispozici) může zjistit, že příjem z dárcovství a sponzoringu netvořil ani 1 % z příjmů Činoherního studia. Právě vícezdrojovým financováním by si bývalé Činoherní studio zajistilo tvůrčí svobodu a nezávislost, která měla být údajně ze strany vedení města ohrožena. Díky nulové aktivitě směrem k získání financí ze soukromého sektoru vedení ČS postavilo tuto instituci do existenční závislosti na městu Ústí nad Labem a jeho dotacím.
V této situaci je více než paradoxní postoj uměleckého ředitele Nuckollse. Ten prohlásil, že 70 tisíc Ústečanů jsou lidé „bez hlubšího občanského zaujetí“, jelikož jim (činoherní) divadlo nic neříká, a studenty nemůže brát jako partnery, protože ve studentské anketě se jako nejoblíbenější film umístil Kameňák 3. Tyto faktory pak dle jeho názoru způsobují problémy s návštěvností. Ačkoliv se lidé zastupující Činoherní studio nyní ohánějí argumentem, že představení dosahovala návštěvnosti okolo 82% při stodvacetimístné scéně je nutné rovněž poznamenat, že této hodnoty bylo dosaženo i díky podhodnocení ceny vstupenky. Její průměrná cena činila 143,- Kč, zatímco návštěvníka Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem (SDOB) stojí vstupenka v průměru 377,- Kč, tedy 2,5 x tolik co vstupné do ČS. Postoj pana Nuckollse vybízí k otázce, zda-li tedy existuje důvod, aby daňový poplatník bez zájmu o činohru sponzoroval kulturní vyžití relativně úzkému okruhu lidí navštěvující Činoherní studio, jehož vedení dává ostentativně najevo svůj nezájem zpřístupnit program širšímu publiku?
Herci a vedení Činoherního studia se odvolávají na tradici této instituce a slavná jména, která touto institucí prošla, a rovněž poukazují na kritické zaměření vůči politické garnituře, jímž se vždy Činoherní studio vyznačovalo již od svého vzniku. Tato argumentace a stylizace do obětí politické zvůle se však jeví jako zástupná v situaci, kdy jediné, co muselo vedení ČS pro zajištění svého chodu pro rok 2014 učinit, bylo podat žádost o rozsahu čtyř stran A4. Bohužel, jak zaznělo z úst některých radních, ČS nebylo schopné předložit účetnictví za uplynulý rok, prokazatelně porušovalo nájemní smlouvu s městem a o hospodárnosti některých výdajů ČS by se dalo minimálně diskutovat. ČS nebylo od roku 2008 příspěvkovou organizací města a jedná se o soukromou instituci. Na jedné straně si divadelníci nárokují peníze z rozpočtu města, na straně druhé nejsou ochotni tento svůj požadavek podložit grantovou žádostí. To vše v době, kdy je celospolečensky vyvíjen všeobecný tlak na zprůhlednění toku veřejných financí. Vedení města se rozhodlo vypsat transparentní grantovou soutěž o 12 milionů určených na činohru, aby bylo zřejmé, na jakém základě město z veřejného rozpočtu financuje na městu nezávislou instituci.
Pro město Ústí nad Labem představuje uzavření ČS bezpochyby ztrátu významné kulturní instituce. Otázkou ovšem je, jedná-li se o konec tzv. „jediné svobodné a vyšší kultury“ v našem městě, jak zaznívá z úst zástupců ČS, kteří zároveň nešetří uštěpačnými poznámkami na adresu Severočeského divadla opery a baletu. Jeho návštěvník mohl v měsíci dubnu z klasických děl shlédnout např. Verdiho Aidu nebo Čajkovského Labutí jezero. Je toto ta nesvobodná a nízká kultura?
Financování kultury z veřejných prostředků bude vždy představovat problém, jelikož nelze bez pochybností obhájit proč právě tato forma kultury byla podpořena a tato nikoli, když v prvním případě se jedná o „vyšší“ kulturu a v případě druhém o konzumní kulturu, ačkoli se ta konzumní kultura líbí většině těch, kteří umělcům ze svých daní platí jejich kvalitu. Smutné na tom je to, že se zástupci této vyšší kultury v Ústí nad Labem nepokusili prostřednictvím grantové žádosti obhájit svoji uměleckou tvorbu před daňovým poplatníkem, který nenavštěvuje činohru, ale prostřednictvím jeho daním je existence této formy kultury vůbec možná.
Marně ve své paměti hledám okamžik, kdy jsem ve městě spatřil plakát s programem ČS lákající obyvatele města k návštěvě. Pokud by umělci a zejména jejich vedení místo organizace politicky zaměřených happeningů a zahájení politické kampaně herci, jež v současné době působí jako krajský zastupitel, napnulo své úsilí směrem k oslovení veřejnosti a mecenášů, zajistili by si svou existenci i bez města, které dle nich neustále ohrožuje jejich tolik zmiňovanou uměleckou svobodu a nezávislost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Tříska - profil
