Dnes už děti nejsou nezbytné pro zajištění příjmu i zaopatření ve stáří. Založení rodiny je tedy čím dál více otázkou hodnotovu či citovou. Pořizujeme si děti nikoliv proto, že musíme, ale proto, že je mít chceme.
Populace však stárne. Právě s důsledky demografické krize je ohrožen systém důchodového zabezpečení ve všech zemích západního světa. Přistěhovalectví přitom není řešením, jen oddálením faktu, že budeme čím dál starší. Bohužel zvyšování věku odchodu do důchodu donekonečna situaci také neřeší. Je potřeba se na tuto otázku dívat ve všech souvislostech a je potřeba jít řešení naproti.
Průběžné financování nemůže vzhledem ke zvyšujícímu se počtu důchodců postačovat, je tedy třeba zvýšit kapitálové investice do zajištění ve stáří. Lidem, kteří se rozhodnou založit rodinu a přivedou na svět děti, by se část takto naspořených peněz vyplácela. Ostatní by si spořili na svém důchodovém účtu pro stáří samozřejmě za jistých podmínek s podporou.
Úkolem státu, není říkat lidem, jak mají vychovávat své děti, ale podporovat je a poskytovat služby, které vytvoří takové prostředí, ve kterém si její členové a členky mohou sami svobodně zvolit, jak chtějí žít.
Je třeba podpořit rodinu především systémem finančně dostupných služeb. Jako jsou školky, dětské skupiny, mikrojesle. Neméně důležitá témata jsou i startovací byty, podpora flexibilních forem práce, půjčky pro mladé rodiny a zohlednění počtu dětí v důchodovém systému, ale i zapojení tatínků do péče nejen o děti, ale i o starší rodiče. Celkově je potřeba napomáhat tak k vytvoření prorodinného klimatu a předcházet tak rodinným krizím.
Bohatství rodiny nespočívá v ekonomickém zázemí, ale je to místo bezpečí pro sdílení radostí, bolestí i všednosti.
Bc. Aleš URBAN, DiS., člen ČSSD Vysočina
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
