Co soudíte o Václavu Klausovi?Anketa
Co vás vede k tomu, že usilujete o to soustředit oblast závislostí do jednoho koordinačního místa, ať už jde o drogy, alkohol, tabák či gambling?
Nejdříve musím říct, že se úplně změnila drogová scéna. Vůbec už to neplatí tak, že by nelegální drogy byly součástí nějaké subkultury rockerů, dlouhých vlasů a hippies. Přeneslo se to do nočního života a do noční zábavy, kde dominuje alkohol. Všechny studie z posledních let nám říkají, že existuje vzájemná souvislost mezi tím, když lidé začnou užívat alkohol nebo tabák do určitého věku, zpravidla do patnácti let, a rozvojem závislosti i na nelegálních látkách. To znamená, že ty legální drogy jsou jakousi vstupní branou. To je jeden důležitý argument. A další je ten, že v České republice byla problematika užívání alkoholu a tabáku rozstrkaná na různé rezorty. Léta se s tím nic nedělo, prevence nebyla žádná, léčba se v devadesátých letech úplně rozpadla. Ordinace pro alkoholismus a toxikomanie, takzvané AT ordinace, co ještě vybudoval pan docent Skála, jsou v tuto chvíli pryč.
Jaké jsou tedy důsledky chybějící prevence a rozpadlého systému léčby alkoholismu na společnost?
Hodně varovná jsou pro nás čísla, která říkají, že v užívání frekventovaného alkoholu u školní mládeže, dětí na základní škole, jsme v Evropě zlatí medailisté. Nejen tedy v Evropské unii, ale dokonce v celé Evropě. Takhle to vychází i ze světových srovnání a podobné je to i s tabákem. Proto je zapotřebí to nějakým způsobem řešit. Mám představu jednoho silného koordinačního místa v čele s nějakým zmocněncem vlády, který bude garantovat spolupráci napříč rezorty. Určí se potřebné konkrétní kroky, sestaví se konkrétní akční plán, a to může celou situaci pootočit. Být v tomhle směru nejhorší v Evropě nějaké řešení už vyžaduje. A nejde jenom o ten samotný špatný výsledek, ale má to i důsledky ekonomické, zdravotní a tak dál.
Čím byste začal, kdybyste vedle protidrogové politiky dostal na starost i oblast zabývající se prevencí a léčbou užívání alkoholu a tabáku?
Základní problém je, že nyní je frekvence jejich konzumování taková, že nemá v minulosti obdoby. S bývalým ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem jsme probírali, jak by to mělo vypadat. V tuto chvíli vzniká národní strategie pro alkohol a jsme v procesu integrace do celkové národní strategie. Za důležité považuji vydefinovat prostředí prevence a léčby a vydefinovat nějaké finanční mechanismy, protože bez peněz se tato politika pochopitelně dělat nedá. V současné době nám ještě narůstá počet problémových uživatelů, takže nezbývá nic jiného než udělat včasnou detekci, včasný záchyt a nějakou masivní prevenci.
Psali jsme:
Považujete za dostatečnou právní úpravu této problematiky zákon 379/2005 Sb., k ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a návykovými látkami?
Chybí tu část legislativy. Před dvěma lety jsme připravili dílčí novelu tohoto zákona a v ní jsme navrhli konkrétní opatření k lepšímu vymáhání té části zákona, kde se zakazuje podávat a prodávat alkohol nezletilým do 18 let. Všichni dobře víme, že v České republice se moc nedodržuje. Nejen že se to nedodržuje, ale stále se to zhoršuje. Konkrétně jsme proto po diskuzích s lidmi z praxe navrhli, co by se dalo dělat. Jeden z návrhů byl přenést odpovědnost z lidí, kteří prodávají, na provozovatele konkrétních zařízení, kteří mají alkohol v nabídce.
Takže žádné postihy výčepních a číšníků, ale přímo provozovatelů těch zařízení?
Navrhli jsme jednak typy sankcí a také to, že instituci, která do toho systému kontroly vstoupí, nebude jenom policie, ale bude to i Česká obchodní inspekce. Když to kdysi dělala, tak byla účinná. Od některých provozovatelů vím, že když před léty ČOI z toho systému vypadla, tak všichni slavili. To je jen jeden střípek. Ale začíná to už tím, že by nezletilý neměl mít vstup v podnapilém stavu, protože se objevují časté výmluvy, že ten dotyčný k nim v podnapilém stavu už přišel. V zákoně je definované, co to je být očividně v podnapilém stavu. A v tu chvíli už má ten provozovatel povinnosti něco dělat.
Když v jednom nejmenovaném pražském zařízení udělali policisté jeden večer kontrolu, tak jen v tom jediném podniku našli šedesát podnapilých. V takovýchto závažných případech by do toho mohla vstoupit ČOI a na dva dny bez nějakých průtahů rovnou uzavřít. To je sankce, která by měla okamžitý účinek, byla by spíše preventivního charakteru bez nějakých pokut.
Uvědomujete si, že byste se dostali křížku s lidmi, kteří v této oblasti podnikají a které byste tím připravovali o zisk?
Za současného stavu, když je někdo potrestán, tak jde o pokutu tři tisíce korun a jinak se většinou nic neděje. Mělo by to fungovat podobně jako u sportovišť, kdy má provozovatel povinnost jednat, když se mu tam poperou lidi. Pak na stadion třeba na dva zápasy nesmí diváci. Tyhle věci zafungují lépe, než když to nějak pasivně vymáháme, protože to nikdy nezasáhne konkrétní prodejce té látky. Ti se brání, že jenom slušně podnikají a my je chceme trestat. Věřím tomu, že většina provozovatelů je slušná, a proto by měli náš návrh vítat, protože směřuje na nekalou konkurenci. Je třeba si uvědomit, že zde podnikají s látkou, která je návyková, není to rohlík.
V jiných evropských zemích se přijímá celá řada opatření počínaje tím, že do určitých typů zařízení nesmí nezletilý od určité hodiny sám bez rodičů. A zatímco já jsem mluvil v případě porušení zákona o dvoudenním uzavření provozovny, jinde se bere okamžitě licence, například ve Velké Británii. Dostupnost tvrdého alkoholu se tam omezuje i tak, že tam existují speciální obchody, kde si ho můžete koupit, ale třeba v běžné samoobsluze jen pivo a víno, tvrdý alkohol ne. V tomto smyslu jsou naše návrhy stále spíše preventivního charakteru.
Proč se Česko stalo v konzumaci legálních i nelegálních látek pro jejich uživatele doslova zaslíbenou zemí?
Je to dané tím, že se dlouho nesáhlo na legislativu z realistického pohledu, nejen z politického. U toho musí být odborníci. Někdo, kdo tomu rozumí, někdo z praxe a nesmí se to rozhodovat jenom politicky. A na druhé straně musí být prevence a léčba a na to musí být peníze.
Jaký je okruh lidí, mezi něž je nejvíce potřeba zaměřit preventivní opatření?
Je třeba zacílit na vyloučené lokality, na méně majetné rodiny, to je jedna z částí prevence. Říkáme, že prevence by měla být specifická, indikovaná, zaměřená na konkrétní rizikové situace, rizikové jedince, rizikové prostředí atd. Je samozřejmě třeba mluvit i s celou veřejností, je potřeba mluvit s konečnými prodejci, seznámit je s dopady regulací uvnitř jejich průmyslu, uvnitř jejich zařízení a podobně. Stejně tak je to o léčbě, protože víme, že lidé, kteří jsou uživatelé, většinou na sebe nabalují další vrstevníky. To tak prostě je, říká se tomu špatná parta. Od toho problémového uživatele se učí ti další a pak je to jako jakákoli epidemie. Když se to lokalizuje, zmenší se počet, zmenší se rizika. Včasná detekce, včasná léčba je také většinou účinnější než pozdní léčba.
Co je v Česku větší problém v boji se závislostmi, chybějící prevence, nebo nedostatečná legislativa?
Obojí. Tvrdíme, že musí být vyvážená politika, prevence a léčba, která ale v tuhle chvíli chybí. A na druhé straně musí být realistické zákony, které se dají vymáhat. Nyní to vypadá, že současná legislativa selhává. Nehledě na to, že jsme měli nedávno kauzu metanol a kvůli ní víme mnohem více, jak je to s prodejem nelegálního alkoholu. Totéž se děje s tabákem, nelegální tabák je také velkým problémem, odhady jsou až třicet procent nezdaněných komodit. Zároveň si myslím, že ti výrobci, kterým to nějaká skupina kazí tím, že všechno porušuje, by byli zvýhodněni. Tenhle konsenzus bychom měli najít napříč i s těmi průmyslníky, aby to bylo tak, že by ti slušní byli zvýhodněni.
Čekáte, že pro své záměry najdete politickou podporu? Vzpomínám si, jak někdejší poslanec ODS Boris Šťastný zůstával ve svém protikuřáckém tažení mezi zákonodárci osamocen.
Když jsem se svými plány seznámil premiéra Bohuslava Sobotku, tak překvapivě velice rychle řekl, že se mu to zdá dobré. To je poprvé, kdy jsem to slyšel takhle rychle. Takže od premiéra politická podpora, myslím, je. Mluvím o tom i se zástupci ostatních koaličních stran. A myslím si, že by se našla podpora napříč sněmovnou, nejen u vládních stran. Je celá řada lidí, kteří vnímají, zvlášť když se to týká mladistvých, nezletilých, dětí ze základní školy, že tady už přestává legrace a je třeba udělat něco konkrétního.
Je podle vás česká společnost připravena na nějaká omezení, která by se týkala alkoholu nebo tabáku?
Chtěli bychom jít cestou evoluce, nikoli revoluce, to znamená cestou postupných kroků, které budou diskutovány a které veřejnost podpoří. Osobně se domnívám, že veřejnost bude většinově rozumná, většinou je v tomhle konzervativnější, než že by chtěla nějaké excesy. A myslím si, že pro prosazení našich záměrů se dá najít konsenzus i nadstranický. Samozřejmě když jim nebude nakloněna vláda, tak to bude problém. Ale měl jsem pocit z posledních jednání, jak s premiérem, tak s Radou vlády, že vůči tomu nebyla viditelná nějaká rezistence.
Potřebujeme, aby touhle myšlenkou neutěšený stav zlepšit žil celý ten průmysl. Když budu mluvit o snaze zlepšit vymáhání práva, případně o regulacích, které by vedly ke zlepšení, o lepší koordinaci, zpřehlednění situace, tak to určitou část toho průmyslu bude vždycky děsit. Proto je potřeba s nimi o tom mluvit a neděsit je. Ale ta zkušenost je taková, že jsem tím vyděsil spoustu z nich a dali mi to docela tvrdě najevo. A někteří dost napřímo.
Může s tím souviset i nedávno odvysílaná reportáž pořadu Reportéři ČT?
Ve chvíli, kdy jsem vypustil takzvanou Zprávu národního koordinátora v listopadu minulého roku, tak mě mnoho lidí upozorňovalo, že přijde peklo a že se mě budou pokoušet různí lidé atakovat, že přijdou udání a podobně. Nevím, jestli právě tohle je reakce na tu situaci, ale je jedna z mnoha. Já už jsem v minulosti na tuto záležitost jednou odpovídal Protikorupční nadaci. Nyní s tím znovu přišla Česká televize, někdo jim to pravděpodobně předhodil. Podle mě to souvisí s tím, že se mnoha lidem nelíbí to, o co se snažím.
Mirek Topolánek
V reportáži se mluvilo o tom, že vláda loni podpořila v rámci dotačního řízení pro pomoc závislým hráčům nejvyšší částkou 765 tisíc korun projekt soukromé firmě EDAD Agentura, která ale vznikla jen krátce před rozhodováním o dotacích. A Česká televize to dala do souvislosti s tím, že společnost mediálně zastupuje Pavel Zbožínek, někdejší manažer jihomoravské ODS a spolupracovník Mirka Topolánka, s nímž jste v minulosti podnikal v realitní kanceláři. Náhoda?
On není zakladatelem ani majitelem té firmy, pracoval tam jako externista. Když se to takhle poskládá, jak to udělala Česká televize, tak to vypadá dobře. Ale dáváme dotace hodně lidem z celé republiky, které znám, protože v tom našem oboru je pořád stejný okruh lidí. Já sám žádné dotace nerozdávám, ty přiděluje dotační výbor a my připravujeme podklady.
Když jste tu reportáž viděl, překvapilo vás její vyznění?
Hodně mě to překvapilo. Ten člověk, když to točil, už měl v sobě přesvědčení, jak to je. Netušil jsem, že něco, co je spekulace, se bude vydávat za skutečnost.
Setkal jste se po odvysílání pořadu s nějakými reakcemi ze svého okolí na Úřadu vlády?
Samozřejmě, že to musím vysvětlovat. Úřad má své standardní procesy, takže mi dal dotazy, na které musím odpovědět. Ale protože jsem to už jednou zpracovával, tak to není problém dodat. Jenom je tam teď nová skupina lidí, takže i když to není poprvé, že to někdo vytáhl a já už jsem na to jednou odpovídal, tak to udělám znovu.
Ještě se závěrem vrátím k té vaší myšlence integrovat politiku zabývající se závislostmi. Vy mezi ně počítáte i gamblerství. Co má společného uživatel drog s tím, kdo propadl hráčské vášni?
To, s čím přicházíme, není originální nápad, takhle to už udělali třeba Portugalci nebo Němci. A je to součást diagnóz označovaných jako závislost nebo návykové chování. Chceme to definovat jako politiku, která se bude zabývat návykovým chováním podle mezinárodní medicínské definice, kde jsou také mimo jiné lékové závislosti a samozřejmě také gamblerství. To je dnes fenomén, kde je 40 až 80 tisíc problémových nebo patologických hráčů a pak máme ještě nějakých 150 rizikových hráčů. A nic se v té oblasti neděje, žádná prevence ani léčba. Modely chování závislých lidí jsou hodně podobné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
