Pouhé tři dny před volbami v roce 2006 nechal roztržitý zákonodárce na stole ležet tajnou zprávu elitního ÚOOZ, popisující prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater politiky. Jádrem textu byla část tzv. Mrázkova archivu, který policie při domovní prohlídce nalezla u podnikatele Tomáše Pitra.
Jak se ukázalo, mafiánský boss František Mrázek si na lídra socialistů shromažďoval citlivé a místy až bizarní informace nejasného původu. Novináři, kterým se text dostal do rukou, jej ale pojali především jako nepřímý důkaz provázanosti Mrázkovy skupiny a ČSSD. Od objevení Kubiceho zprávy a Paroubkovy volební prohry uplynuly čtyři roky. Dost času na to, aby Paroubek svým pohledem na věc a údajnými novými skutečnostmi obohatil knižní trh a mírně rozproudil nastupující okurkovou sezónu.
Související: Všichni se prý brzy dozví, co je Kubice zač. Díky Paroubkovi
Jako v Polsku
Paroubek hned úvodem své knižní předmluvy, kterou mají ParlamentníListy.cz exkluzivně k dispozici, zmiňuje paralelu k událostem, které měly poznamenat tehdejší volební výsledek ČSSD. Odehrála se na sever od našich hranic a cílem likvidace byla údajně polská levicová scéna. "Všechny měly shodný scénář, jako tomu bylo později i u nás: aktivní role médií, která často trestnou činnost provokovala, používala k tomu zpravodajské metody a často také účelovou dezinterpretaci faktů. Vybraní novináři měli exkluzivní přístup k informacím z následného vyšetřování, a to od spřízněných a politicky angažovaných policejních útvarů, takže interpretace jimi vyvolané kauzy byla plně v jejich režii. Veřejnost se tak stala cílem propagandy, vymývání mozků, nemajícího s objektivitou a nezávislostí médií nic společného," píše Paroubek o kauzách hýbajících před několika lety Polskem.
Kroupa, ÚOOZ, John
Zásadní roli v "mediální sekci" údajného komplotu vůči ČSSD sehrál podle Paroubka reportér MfD Janek Kroupa. "Systém byl jednoduchý: Pitr, respektive s ním spojení lidé (např. Jacek Spyra), zajistili prostředky, popřípadě sami vystupovali v roli agentů-provokatérů vůči lidem, kteří byli nějakým způsobem spjati s ČSSD, a to za asistence kamer a nahrávacího zařízení novinářů v čele s Jankem Kroupou. Výsledek této spolupráce byl pak zčásti zveřejněn, zčásti předán spřáteleným policistům z ÚOOZ, kteří pak rozjeli vyšetřování, jež provázely řízené úniky směrem k vybraným novinářům," vysvětluje expředseda ČSSD ve své knize.
Patronem a ochrannou rukou měl být Kroupovi předseda VV Radek John, což Paroubek na několika stránkách předmluvy zmínil dvakrát.
Ukázkovým případem tehdejšího údajného bezpráví je pak kauza Budišov a její oběť Věra Jourová. Zde Paroubek naznačuje, že přes tehdejší podřízenou Jourovou šli detektivové ÚOOZ po něm samotném.
Více článků k Jiřímu Paroubkovi ČTĚTE ZDE
Byly to pomluvy a Kubice to musel vědět
Vrcholem celé předmluvy je samozřejmě Kubiceho zpráva. Paroubek ji bude ve svém díle popisovat zřejmě velmi detailně a pokusí se dokázat propojení vedení ÚOOZ i určité části novinářské obce a špiček ODS, stejně jako změnu přístupu k legendárnímu tajnému materiálu i ze strany samotného Kubiceho, který v poslední době opět hovoří s médii po svém jmenování do ministerské funkce. "Postupně se také ukázalo, že drtivá většina informací uvedených v tzv. Kubiceho zprávě jsou neprověřené hospodské drby a pomluvy, jejichž důkazní hodnota byla již ve své době nulová. Na to upozorňovali již před vznikem zprávy dokonce i Kubiceho podřízení, kteří byli k poskytování těchto drbů často nuceni proti své vůli," píše Paroubek.
Kniha bude veřejně dostupná již během příštího týdne, informoval ParlamentníListy.cz Ondřej Macura, šéfredaktor názorového webu Vaše věc.
Související:
Položit dotaz Jiřímu Paroubkovi můžete ZDE
##MINIPAS 221##
Ukázka z předmluvy Jiřího Paroubka ke knize Český Watergate - tzv. Kubiceho zpráva
...
Když jsem vedl ČSSD do voleb v roce 2006, nikdo neočekával, že bychom mohli dosáhnout více než 30%. Stranu jsem v dubnu 2005 přebíral v situaci, kdy trpěla ztrátou důvěry veřejnosti a její představitelé i sebedůvěry. Volební preference ČSSD tehdy byly na 10%. Jakmile jsem však zahájil nutné změny vládní politiky a začal jsem aktivně vystupovat a formulovat politické názory, preference strany začaly narůstat. A soupeři, včetně různých pseudopodnikatelských či spíše zločineckých skupin, kteří toužili po slabé ČSSD a vládě v čele s ODS, začali mít z tohoto vývoje strach. V té době již v Polsku probíhala naplno řízená destrukce tamější levice, a to prostřednictvím seriálu různých korupčních a pseudokorupčních kauz, v nichž figurovali představitelé polské levice. Všechny měly shodný scénář, jako tomu bylo později i u nás: aktivní role médií, která často trestnou činnost provokovala, používala k tomu zpravodajské metody a často také účelovou dezinterpretaci faktů. Vybraní novináři měli exkluzivní přístup k informacím z následného vyšetřování, a to od spřízněných a politicky angažovaných policejních útvarů, takže interpretace jimi vyvolané kauzy byla plně v jejich režii. Veřejnost se tak stala cílem propagandy, vymývání mozků, nemajícího s objektivitou a nezávislostí médií nic společného.
Obdobný scénář (jako by jej někdo připravoval z jednoho místa) se začal záhy objevovat i v České republice, a to ve chvíli, kdy začaly preference ČSSD narůstat. Po kauzách Krejčířových směnek a záplavě absurdních obvinění z úst uprchlých zločinců na adresu ČSSD, jejichž lživost se však velmi záhy prokázala, musela být zvolena sofistikovanější metoda. V té však opět sehrávali hlavní roli zločinci, obávající se pokračování vlády ČSSD (Pitr a spol.), jim naklonění policisté (ÚOOZ, kde již pracoval v týmu Kubiceho přímo nasazený Pitrův detektiv a jeho pozdější spolupracovník Luděk Žákovec) a novináři (Janek Kroupa a spol.). Systém byl jednoduchý: Pitr, respektive s ním spojení lidé (např. Jacek Spyra), zajistili prostředky, popřípadě sami vystupovali v roli agentů-provokatérů vůči lidem, kteří byli nějakým způsobem spjati s ČSSD, a to za asistence kamer a nahrávacího zařízení novinářů v čele s Jankem Kroupou. Výsledek této spolupráce byl pak zčásti zveřejněn, zčásti předán spřáteleným policistům z ÚOOZ, kteří pak rozjeli vyšetřování, jež provázely řízené úniky směrem k vybraným novinářům. Příkladem této spolupráce zločinců se spřátelenými novináři a policisty je tzv. kauza Pět na stole či tzv. kauza Budišov. Symbolem bezohlednosti lidí (především policistů a novinářů), kteří se podíleli na těchto dehonestačních kampaních proti ČSSD, se stala Věra Jourová. Ta byla za asistence televizních kamer na základě Kroupovy reportáže a práce policistů ÚOOZ zatčena, několik týdnů vězněna, aby se pak prokázalo, že byla obviněna neoprávněně. Byla to policejní konstrukce a provokace jako od Berijovy NKVD. Ztracené měsíce života a zničenou pověst díky Kroupovu seriálu reportáží (mimochodem, všechny tyto věci se děly v době, kdy Kroupovým nadřízeným v pořadu Na vlastní oči byl Radek John) jí však nikdo nevrátí.
...
Obálka k nové knize
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Mašek
_profil_top.jpg)
